Putování v Beskydech 2016
Když zima udeřila
Kdysi dávno v Beskydech
Fotoreportáže
Všechny fotoreportáže
Články
Velikonoce – červené svátky
Dne 16.4.2006
Druhé veliké svátky roku byly slaveny v době jarní rovnodennosti a nazývaly se velikonoce – veliké noce, či svátky červené. Byly oslavou vzkříšení přírody k novému životu, oslavou jara a Vesny. V mnohých písních splývá Vesna s pojmem velikonoc, Poláci ji nazývají „Velkonočkou“, u Huculů se přípravám na hody velikonoční říkalo „vesnovanie“.
Jarnímu obratu v přírodě, kdy slunce stoupá výš a světla přibývá, se staří
Slované přizpůsobili [...]
Semargl
Dne
Toto božstvo v rámci východoslovanského panteonu znamená velkou záhadu a kolem jeho původu i funkce se vyskytuje velmi mnoho otazníků a nejasností. Jedním z hlavních problémů je otázka, zda šlo o jednoho, či dva bohy. Podle Povesti vremennych let náležela ke skupině idolů postavených knížetem
Vladimírem i socha „Semargla“. Slovo nekojego christoljubca oproti tomu uvádí
při této příležitosti dva bohy: „…právě tak se nemohl křesťan snést s [...]
Ostatní bohové – Pizamar a Tiarnaglofi
Dne
K dalším dvěma tajemným bohům Knýtlinga sagy patří Pizamar a Tiarnaglofi.
O kultu Pizamara, jehož vliv zasahoval oblast Jasmundského poloostrova v severovýchodní části Rujany a byl zničen biskupem Absalonem při tažení roku 1168, nemáme žádné konkrétní údaje.
Tiarnaglofi, zobrazovaný prý se stříbrným knírem, měl plnit podobně jako Rugievit či Svantovit úlohu nadpozemského vůdce doprovázejícího slovanské oddíly při válečných výpravách. Podle údaje z Knýtlinga sagy se jeho modlu [...]
Jarovít
Dne
V pomořanském Wolgastu a v polabském Havelbergu požíval úcty bůh Jarovit (Gerovit, Herovith). S největší pravděpodobností šlo o válečné božstvo srovnávané podobně jako Rujevit s Martem. Jeho primární válečnou funkci dokládal jediný uváděný atribut – ohromný zlatý štít (spíše dřevěný a pobitý zlatými plechy), který byl podle obyčeje nesen v čele vojska na znamení vítězství.
To potvrzuje Herbord: „…obrovský štít visící na [...]
Rujevit, Porevit a Porenut
Dne
V jižní části ostrova Rujana, ve významném městě Korenica, stály tři svatyně zasvěcené bohům Rujevitovi, Porevitovi a Porenutiovi, jejichž existenci dokládá jak Saxo Grammaticus, tak později i Knýtlinga saga, tj. sága o rodu Knutovců, sepsaná na základě tradované ústní podoby roku 1265 anonymním islandským autorem.
Dubová socha Rujevita byla nejspíše poměrně vysoká, takže biskup Absalon,
který roku 1168 [...]
Kresi, kupadla, Vajano
Dne
Od 21. do 24.června, dne letního slunovratu, už všechna světelná božstva naplnila svou moc. Slunci, trůnícímu v lesku a slávě, byly na jeho počest zapalovány tzv. svatojánské ohně. U Jihoslovanů se nazývaly „kresi“, od čehož je odvozen i název měsíce června „Kresnik“. V Dalmácii se zapálený oheň nazývá „Ljetská Koleda“, na rozdíl od „Zimské Koledy“ o zimním slunovratu. Ljetská koleda byla zapalována na určitém místě [...]
Vánoce – světlé svátky
Dne
Vánoce znamenají svým slovním významem: „vá-noce“ světlé, posvátné noci. Jejich název pochází z pohanských dob, kdy byly svěceny jako nejtajemnější a nejslavnější svátky. Dle víry předků staré slunce v tu dobu dokonávalo a nové se rodilo. Staré jihoslovanské říkadlo to potvrzuje: „Ptali se vlka, kdy je největší zima a on odpověděl: když se slunce rodí.“
To, že vánoce byly slaveny [...]
Ježibaba
Dne
Zimní běs vzdušného živlu. Až do dnešních dnů se objevuje v pohádkách a mýtech ve všech slovanských státech pod názvy: Jaga Baba, Jedži Baba, Jendži Baba, Jedza, Jedzyna, Jezinka, Baba jaha, Jehera, Baba Iha. Lidé si ji představují jako odpornou a vyhublou lidožravou stařenu s dlouhou bradou a rozcuchanými vlasy. 
Ježibaba bydlí v hustém lese v chaloupce na stračí nebo kuří noze, [...]
Lešij
Dne
Lešij, nebo Lesovik či Lesje, je pán lesa. Podle legend se často zjevuje jako sedlák bez opasku nebo s opačně obutými botami. Někdy mívá křídla, ocas, kopyta a je pokrytý černou srstí. Může se objevit i v podobě zajíce, vlka, medvěda, prasete, koně, kohouta, hořícího stromu, nebo jako muchomůrka. Při chůzi v lidské podobě [...]
Víla
Dne
Víly, jako představitelky vzdušných živlových bytostí, splývají v mnoha ohledech s rusalkami. Obývají pustiny a někdy také oblaka. Zjevovaly se většinou jako překrásné panny s dlouhými vlajícími vlasy. Přetrhnutí jediného vlasu mohlo vílu zabít, případně ji proměnit v lidskou bytost. 
Jejich těla jsou bílá a lehounká. Jsou oděny do bílých, jemných šatů, tenkých
jako pavučina a průsvitných. Někdy se jim připisovala i křídla, [...]