Víla

Víly, jako představitelky vzdušných živlových bytostí, splývají v mnoha ohledech s rusalkami. Obývají pustiny a někdy také oblaka. Zjevovaly se většinou jako překrásné panny s dlouhými vlajícími vlasy. Přetrhnutí jediného vlasu mohlo vílu zabít, případně ji proměnit v lidskou bytost.
Jejich těla jsou bílá a lehounká. Jsou oděny do bílých, jemných šatů, tenkých
jako pavučina a průsvitných. Někdy se jim připisovala i křídla, často pozlacená,
lehká a sotva viditelná. Kromě této podoby se víly mohly zjevovat i jako labutě,
hadi, orli, vlci nebo koně.

Jejich hlasy mají hypnotickou moc a ten, kdo je uslyšel, zpravidla upadl do
zvláštního transu, ve kterém mohl také umřít. Víly taktéž strhávaly mládence do
tance a unášely je do svého království. Po jejich tancích, stejně jako rusalek,
zůstávaly na polích a lukách vyšlapané kruhy. Do těchto kruhů by se podle
tradice nikdy nemělo vstupovat, protože to přináší neštěstí. V této souvislosti
je zajímavé připomenout, že v obilných kruzích objevujících se v současnosti
výzkumníci zachytávají zvláštní druhy záření. Stejně tak se mluví o změnách
buněčné struktury obilí uvnitř kruhů.

Méně známým aspektem víl je jejich bojovná stránka. Často jezdily na koních
nebo jelenech a svými šípy zabily každého, kdo se jim postavil do cesty. Zde
nacházíme podobnost se západními elfy, o kterých taktéž kolovaly podobné
pověsti. V některých oblastech lidé dosud nazývají kamínky ve tvaru hrotu šípu „elfí
střela“.

Vzdušné bytosti mohou být velmi nebezpečné, proto je staří Slované používali
v bojové magii. Říkalo se, že když víly táhnou do boje, země se otřásá.
Víly také mohou porodit děti, které podvrhnou ženám. Takové děti se liší od
ostatních lepší pamětí a vysokou moudrostí. Proto se o moudrých lidech říká, že
„je Víly zrodily“.

Hlavním darem těchto bytostí je schopnost poskytovat vláhu. Proto jim staří
Slované přinášeli četné oběti, aby získali jejich přízeň. V Chorvatsku chodívaly
dívky s květinami a hedvábnými stužkami na místa, kde se Víly zdržují a
pokládaly obětované věci na kameny se slovy: „Vezmi, vílo, co je ti milo!“

Bulhaři zavěšovali na stromy barevné pentle a kladli k vodním pramenům
koláčky. U Bulharů se o letnicích, které nazývali svátky samovilskými, scházeli
lidé po západu slunce na loukách, sbírali květiny a vázali je do kytic. Potom se
točili v tanci na patě a zpívali: „Vílo samodivo, kvítím obsypána, v rose
vykoupána, krstašem chráněna, mlékem odchována!“