Putování v Beskydech 2016

Na konci léta 2016 se opět pár fanatiků vydalo ve slovanském do Beskyd.

Jelikož naše potoky už ryby téměř nenabízí, nechali jsme si je sami nalovit. Na sadkách. Ale abychom nepřišli o nějaký ten zážitek, tak jsme na rybách vyzkoušeli oberhaw (horní sek) paličkou a pstruhy duhové původem z USA poslali do rybího Elysia.

Poté jsme se nechali odvést dieselovým ořem na výchozí pozici, kde jsme udělali pár fotek coby zkušení pytláci, co neloví do rukou, ale rybu napichují.

Ryby jsme poctivě vykuchali,

dohlížel na to Ondřej s Lucasem (sám na sebe), aby nám naše ryby nikdo neukrad.

Náš nový otrok Adam pak rybáky nafasoval na harpunu a poctivě nesl hezkých pár km.

Skupina putovala lesáckými stezkami, kde běžný turista nechodí, a trasa byla krásně zarostlá, a noha tak chodila po měkkém. Zde poprvé celá skupina fanatiků a fanatičky, prý vědmy. Zcela vlevo stojí Pampalíny, místní domorodec lesní hrozby.

Cestou jsme nacházeli zajímavá místa, zde lezeme zcela zbytečně na kopeček, co vypadá jako mohyla.

A tady jdeme po rovině.

První pauza se konala v parádním borůvčí, kde jsme se napásli a pojedli něco ze zásob. Strava moderního Slovana pro putování: slanina, oříšky, sýr, mrkev, cibule a bonusové skopové.

Trocha lightsexu pro zvýšení návštěvnosti webu.

Zpátky na nohou.

 

Kachny jsme cestou nepostříleli ani neukradli, jen nám je nejbližší přítel člověka pěkně nesl na hřbetě. Divoké ptáky vzali Lucas a Habi pěkně do ruky a umně je zbavili peří a následně penetrovali háčkem a vyháčkovali. Bohužel na pečení nedošlo, neboť Pampalínyho pes se ukázal jako krajně nespolehlivý a po cestě vysílením zkolaboval a následně ho musel majitel dopravit domů, takže pečínka se odbyla bez nás a na jiném místě. Takže jsme přišli o majitele, psa a hlavně o večeři.

    

Pokus o slovanskou seppuku.

Opět na cestě, nažraní a spokojení.

Cesta (17 km) si žádá oběti. Máme velké ztráty (dva Slované vůbec nedorazili), dále zkolaboval pes a téměř jeho majitel, poté nás opustil Ondřej, který byl zlákán do rodné chýše pod záminkou páření, a jako poslední nám utekl otrok, který neměl výbavu na noc, a navíc naše vědma o něj neprojevila zájem v rámci zahřívání. Takže jsme zbyli tři stateční.

Těsně před soumrakem jsme si dali závěrečné kilometry na jedné z nejkrásnější stezce Beskyd a vysílení došli na vhodné místo k přespání. O analgetika se postarala medovina s pivem a v podstatě nám v noci ani nevadilo, že okolo běhala černá zvěř a bůh ví co ještě. Koneckonců, jakoby chápala, že jsme spali mimo rezervaci, jak je z fotky vidno.

Ranní fotka je důkazem, že 17 km ani noc v kilometrové výšce nás nezničily , ba naopak dodaly inspiraci k dalším podobným zážitkům.