Kdysi dávno v Beskydech

Kdysi dávno v Beskydech

Je druhá polovina 60. let 6. století. Germáni pomalu opouštějí naše území a stěhují se na jih. Zvědové budoucích nových obyvatel pomalu přicházejí přes průsmyky. Je sice začínající léto, ale Perun jim nepřeje. Je pod mrakem a teplota okolo 15 stupňů. Skupina se nejdříve posilní pár hrnci piva, které tu zanechalo původní obyvatelstvo při svém odchodu. Na zem vykládají své zásoby – sušené maso a jablka, chléb, mrkev, oříšky, cibuli, sýr, slaninu a trochu mouky. Akorát tak na dva a půl dne pochodu.

Za soumraku skupina postupuje lesem do dalšího průsmyku Přelač, začíná pršet, a tak využíváme s povděkem další opuštěné stavení. V noci je dost zima, je lehce nad pět stupňů. Izolaci tvoří ovčí kožešiny, vlněné tuniky a pláště. Boty zatím nepromokly a vlněné onuce či válenky hřejí.

Ráno pečlivě zvažujeme, co je možné sníst.

Už neprší, ale je chladno. Sestupujeme příkrým svahem do údolí Krásné.
Boty, ať s gumovou podrážkou, koženou či hřeby, drží a nekloužou.

Na druhé straně údolí nabíráme vodu z potoka a dáváme si první větší pauzu. Je znát vyčerpání.Posilňujme se jablky a oříšky.

Naším cílem je nejvyšší hora zdejšího pohoří, kde předpokládáme výhled do všech končin. Hodinami stoupáme výš a výš.

Nocležiny a zásoby tíží. Vodu získáváme z další studánky. Před vrcholem opět odpočíváme. Počasí je stále chladné, ale občas se nám ukáže Svarožic a hned je veseleji.

Na vrcholu jsou jakési modly, patrně od nějaké jiné civilizace.

Nejsme schopni pohybu, výstup nás vyčerpal, a tak pozdně obědváme chléb a sušené maso. S vděčností vítáme paprsky, které vysušují naše propocené konopné a lněné tuniky.

Sestupujeme a jdeme pár km po hřebeni, kde objevujeme nějakou kamennou modlu s nápisem Ivančena. S radostí nacházíme další pramen vody a o kilometr dál skryté tábořiště.

V něm rozděláme pomoci troudu oheň, šlo to pomalu, i listí bylo navlhlé. Využíváme slezskou misku a pečeme si placky. Vyhládlí hltáme večeři – od každé potraviny kousek.

Nad tábořištěm je krásný výhled do dalšího údolí, a tak sledujeme život v něm a popíjíme opojný nápoj. Je modrá obloha, a proto rezignujeme na stavbu přístřešku. Oheň dohořel ještě před setměním, nechtěli jsme se prozrazovat.

V noci se poblíž potuluje kanec, ale do tábora se neodváží, naštěstí máme dva oštěpy a sekyry a také nějaké nože.

Ráno je opět zataženo, do tábora se valí mlha následovaná deštíkem. Je chladno.

Skupina se posilňuje posledními zbytky a vyráží zpět ke kamenné modle doplnit vodu. Perun ukazuje svou sílu a po celých 9 km nám dopřává deště. Boty kompletně promokly a chůze bolí.

Do základního tábora přicházíme dost provlhlí až mokří, ale s informacemi, co jsme viděli a zažili a hlavně, kam vyšleme další průzkum.

Čekající lid je zvědav na naše poznatky:

• mít vyváženou stravu, přejíte se jedním či dvěma druhy potravy
• popruhy opravdu co nejširší a nejlépe vyměkčené
• zapomeňte na batohy přes jedno rameno
• pod batoh/konstrukcí si nic nepřipínejte, spíše nahoru.
• vlněné onuce, hřejí a vyměkčují, len v totálním dešti nijak nepomohl
• pokrývka hlavy krásně hřála i v dešti, navíc v chladné noci je k nezaplacení
• máte-li čutory vylité voskem, vemte si svíčku na případné zalepení průsaků
• oštěp výborně pomáhá jako hůl na opírání, sekera, pokud není ostrá, je akorát na frajeřinu.