Semargl

Toto božstvo v rámci východoslovanského panteonu znamená velkou záhadu a kolem jeho původu i funkce se vyskytuje velmi mnoho otazníků a nejasností. Jedním z hlavních problémů je otázka, zda šlo o jednoho, či dva bohy. Podle Povesti vremennych let náležela ke skupině idolů postavených knížetem
Vladimírem i socha „Semargla“. Slovo nekojego christoljubca oproti tomu uvádí
při této příležitosti dva bohy: „…právě tak se nemohl křesťan snést s křesťany
žijícími ve dvojvěří, kteří věřili v Perouna a v Chrsa a v Sima, v Rgla a v
Mokoš a ve víly, kterých je třicet sestřenic, neboť tak říkají nevzdělaní,
všechny majíce za bohyně, a tak jim přinášejí oběti a zabíjejí jim na počest
kuřata…“ Na jiném místě stejného díla se k těmto bohům váže ještě jedna zmínka:
„…proto křesťanům nepřísluší hry ďábelské hrát, jako tanec, hudba, ďábelské
písně zpívat a přinášet oběti idolům, jak tito, již se modlí k ohni při sušení
obilí, vílám, Mokoši, Simou, Rglou a Perounou, Volosu, dobytčímu bohu, Chrsou,
rodu a rožanicím a všem jejich prokletým bohům.“

Z tohoto důvodu vyvolává velké rozpaky etymologie jména božstva, a proto se
zde objevuje celá řada možných názorů na jeho původ. Směr vycházející ze
slovanského prostředí považuje za primární dva výrazy zmiňovaných božstev, a to
Sem (z praslovanského tvaru „semja“ ve smyslu „rodina“), z něhož by mohla
vyplývat funkce ochránce rodu, a dále Rgl (z praslovanského „rž“ – „žito,
obilí“), vystupující jako nadpřirozená bytost pečující buď o rostlinnou
vegetaci, nebo o kvašení spojené s přípravou poživatin z obilí. Odraz jejich
názvů je spatřován v polských místních jménech Rgielsko, Rgilew či Siemianowo,
Semianowice. Na tento názor navazuje další teze, spatřující v názvu prvního
božstva jakéhosi „správce“ starajícího se o dobytek, a tímto způsobem
pomáhajícího čeledi i hospodáři, ve druhém bohu pak „patrona“ obilí.

Pokud by tedy skutečně šlo o dvě božstva, nabízí se zde varianta chápat
jejich vzájemný poměr i projev jako blíženecký, jenž je v indoevropské tradici
dobře znám (např. řečtí Dioskúrové Castor a Polux), odkud mohli Slované čerpat.

Odlišná linie, považující Simargla pouze za jednoho boha, upírá svou
pozornost do íránské oblasti, v níž se vyskytuje démon Senmurv v podobě bájného
okřídleného psa se dvěma pařáty, jehož funkce spočívala v ochraně vegetace. Tuto
hypotézu podporuje fakt, že se na Rusi v 11. a 12.století objevují na některých
ozdobných předmětech (šperky, spony, náramky) zobrazení téměř identická s
íránským vzorem, považovaná za podobu Simargla, což souvisí s jedním z možných
ovlivnění Slovanů touto kulturou.

Jestliže tedy přijmeme teorii o Simarglově démonické podstatě, pak by
představoval bytost nižšího řádu, a proto se vůbec naskýtá otázka jeho zařazení
mezi ostatní božstva panteonu knížete Vladimíra.