Rusalka

Rusalky jsou bytosti vodního živlu, přičemž však jejich působnost není vázána jen na vodu. V té podle pověsti přežívají ve svých křišťálových palácích jen zimu. Na jaře a začátkem léta vystupují na louky, kde se rády často kolébají na větvích stromů. Podobnost s řeckými najádami je očividná.Podle legend v noci za měsíčního světla tancují na lukách kruhový tanec,
slovansky nazývaný chorovod, přičemž někdy zanechají vyšlapané kruhy v obilí. K
lidem se chovají nevypočitatelně. Mohou je utopit, utancovat nebo ulechtat k
smrti. Někdy unášejí mladíky, aby jim sloužili jako milenci. Tato představa ve
skutečnosti nemusí být až tak lákavá, jak se zdá, protože pro živlové bytosti
jsou lidské pojmy jako fyzická nebo psychická únava cizí. Z toho pramení většina
neštěstí. Tyto bytosti nemusí řídit zlá vůle, ale jsou jako děti, které občas
hodí brouka do sklenice s vodou a dlouhé hodiny se baví pozorováním jeho
zoufalého plavání, dokud se nakonec k jejich velkému překvapení neutopí.

Traduje se, že rusalky jsou duše mrtvých dětí, sebevrahů nebo těch, kteří
zemřeli nečistí. Jejich vliv je nejsilnější v květnu, kdy Slované slavili tzv.
Týden rusalek. V čase teplých májových nocí se u vodních toků, obzvlášť v
lesích, dají pozorovat zvláštní světelné fenomény, například záblesky proudů
jisker nebo kruhovitě vířící bílé obrysy postav.

I když bývají rusalky běžně popisované jako krásné a svůdné dívky, při zimním
kontaktování nabírají ve vodě spíše formy mořských panen, v jakých byly
znázorňované už od pradávna. Tradiční obranou před rusalkami je obrácení celého
oděvu „naopak“.

Nejstarší zmínky o svátcích „rusalia“ se nachází v kánonech
konstantinopolského sněmu z roku 691. Tam jsou tyto svátky a hry slovanského
lidu přísně zakazovány. I církevní sněm v Moskvě roku 1551 hry „rusalie“
zapovídal.

Tyto hry jsou popsány takto: Muži, ženy a dívky se shromažďovali na
nočních schůzkách, trávili čas rozmluvami, zpěvy, hry a tancem. Když noc
pominula, šli s křikem k řece a umývali se vodou. Bývali také různě přestrojeni,
proto se tyto rusalské hry označovaly jako šaškařské.

Na Bělorusi chodili venkované na druhý svátek letnic do nejbližšího háje.
Děvčata a mladé ženy svíjely březové větvičky do podoby věnců. Kolik každá z
nich uvila, tolikrát potkala v životě milého. Věnce položily na posvátná místa,
poskakovaly kolem stromů a zpívaly. Na znamení přátelství si děvčata vyměňovala
prsteny. Nejstarší žena potom uvázala otýpku kopřiv na hůl a dělala, jakoby
předla a dřímala. Děvčata se uchopila za ruce a tančila kolem ní. Najednou se
bába vztyčila a šlehala dívky kopřivami.

Rusalčí týden uzavírala neděle, kdy byly slaveny tzv. „rozhary“. Vesničané se
opět shromáždili v posvátném háji a rozmotávali uložené věnce. Komu během týdne
neuschnul, toho čekal dlouhý život. Uschlé věnce byly házeny do vody a ty, které
se hned ponořily, věštily brzkou smrt. Ve čtvrtek tohoto týdne chodily dívky
tajně do lesa, pletly věnce a házely je Rusalkám s prosbou, aby jim přivedly
milence. Tomuto dni se říkalo velikonoc Rusalek.
I Rusalkám se přinášely oběti. V prvé řadě už zmíněné věnce, ale také chléb,
sýr, máslo a jiné pokrmy. Házely se jim do vody rozmanité hadříky, rozvěšovaly
se po břehu mašle, tkaničky a nitě, zejména na větve dubů.

Rusalky jak už bylo naznačeno mají také vztah s mrtvými. Na „rusalnou neděli“
bylo zvykem vzpomínat na mrtvé, kdo tak neučinil, byl Rusalkami potrestán. Proto
v ten den navštěvovali Slované hroby, kladli na ně horké chleby, rozbíjeli vejce
a takto zvali Rusalky na hody.

Rusíni rozeznávali Rusalky říční, které nazývali Vodjanami, ale i Rusalky
mořské, kterým říkali Morjany. Slovo „ruslo“, mající společný kmen s Rusalkami,
označuje řečiště, hlubinu, tůni.