DRUHÁ PÍSEŇ O HELGOVI HUNDINGOBIJCI

O VÖLSUNZÍCH

Král Sigmund, syn Völsungův, měl za manželku Borghildu z Brálundu. Syna svého nazvali Helgem po Helgovi Hhjörvardovici. Hagal měl Helga u sebe na vychování.
Hunding se jmenoval mocný král. Po něm dostala jméno Hundská země. Byl znamenitým válečníkem a měl mnoho synů, kteří byli na válečných výpravách. Mezi králem Hundingem a králem Sigmundem panoval nepokoj a nepřátelství; oba si navzájem pobíjeli příbuzné. Král Sigmund a jeho rodovci sluli Völsungové a ?lfingové.
Helgi se potají vypravil na výzvědy mezi družinu krále Hundinga. Heming, syn krále Hundinga, byl doma. Když se Helgi vracel, zastavil pastuchu a řekl:

I.

„ŘEKNI HEMINGU,
HELGI ŽE VÍ,
V BRNĚNÍ KDO
BOJCE SKOLIL.

ŠEDÉHO VLKA
VNITŘ JSTE MĚLI,

HUNDING MYSLIL,
ŽE JE TO HAMAL!“

Hamal slul Hagalův syn. – Král Hunding poslal muže k Hagalovi, aby slídili po Helgovi. A Helgi nemohl uniknout jinak, než že si oblékl šaty služky a jal se mlít. Muži pátrali, ale Helga nenalezli. Tu pravil Blind, kterému říkali úskočný:

II.

OSTRÉ MÁ OČI
HAGALOVA SLUŽKA,

ŽÁDNÁ TAK RABA
ŽERNOVEM NETOČÍ,
KAMENY PUKAJÍ,
PRASKAJÍ OSY!

III.

TVRDÁ SUDBA
REKA STIHLA,

KNÍŽE MÁ-LI
MOUKU MLÍTI;
LÉPE BY SE HODILO
HRDINOVI
MEČEM MÁCHAT
NEŽ MLÝNEM TOČIT!“

Hagal potom takto odpověděl a řekl:

IV.

„NENÍ DIVU,
MLÝN ŽE DUNÍ,
KDYŽ ŽENA KRÁLOVSKÁ
ŽENTOUR ŽENE:
VZNÁŠELA SE
VZDUŠNOU VÝŠÍ,
VÍTĚZILA JAKO VÍKING,

DŘÍV NEŽ JI HELGI
SVOBODY ZBAVIL;
SESTROU JE BRATRŮ
H‘OGNA A SIGARDA,
OSTRÉ MÁ OČI
SLFINGOVNA.“

Helgi takto vyvázl a odebral se na válečné lodi.
Helgi kotvil s vojskem v Brunvágu a podnikal odtud výpady na břeh; jedli tam syrové maso. Högni se jmenoval král. Jeho dcera byla Sigrún, která se stala valkyrjí a projížděla vzduchem i mořem; byla to Sváva, která se znovu narodila. Sigrún přijela k Helgovým lodím a pravila:

V.

„KDO DÁVÁ PLYNOUT
PLAVIDLŮM U BŘEHU?
KDE, BOJOVCI,
DOMOVEM DLÍTE?
NAČ PAK ČEKÁTE
V BRUNVÁGU?

KTERÝM SE CHCETE
STOČIT SMĚREM?“

VI.

Helgi pěl:
„HAMAL DÁVÁ PLYNOUT
PLAVIDLŮM U BŘEHU.
DOMOVEM JSME
NA HLÉSEYI.

NA VÍTR ČEKÁME
V BRUNVÁGU.
VÝCHODNÍM CHCEME
ZAMĚŘIT SMĚREM.“

VII.

Sigrún pěla:
„KDE, HRDINO,

HRÁL SIS V BOJI,
KDE JSI KRMIL
GUNNINY KRKAVCE?
PROČ JE TVÁ ZBROJ
ZBROCENA KRVÍ?
PROČ JSTE SNÍDALI
SYROVÉ MASO?

VIII.

Helgi pěl:
„TU PRÁCI MĚL NEDÁVNO
POTOMEK ?LFINGŮ
NA ZÁPAD OD MOŘE,
CHCEŠ-LI TO ZVĚDĚT:
BRTNÍKY BIL JSEM
V BRAGALUNDU
A OSTŘÍM MEČE

ORLY SYTIL

IX.

NYNÍ VÍŠ, PANNO,
PROČ TO VŠECHNO,
PEČENÝ PROČ JSEM
ZŘÍDKA MĚL POKRM.“

X.

Sigrún pěla:
„ZABITÍ ZVĚSTUJEŠ!
V BOJI PROTI HELGOVI
HUNDINGOVI KRÁLI
K ZEMI BYLO KLESNOUT!
STŘETLY SE ZBRANĚ,
KDYŽ MSTILI JSTE BRATRY,
A STŘÍKALA KREV

KOLEM OSTŘÍ MEČE.“

XI.

Helgi pěl:
„JAK TO VÍŠ,
SPANILÁ PANNO?
MY ŽE JSME POMSTILI
POKREVENCŮ?
MNOHO JE STATEČNÝCH

SYNŮ KNÍŽAT,
PŘEPODOBNÝCH
PŘÁTELŮM NAŠIM!“

XII.

Sigrún pěla:
„BYLA JSEM NABLÍZKU,
VŮDCE LIDU,
VČERA RÁNO,

KDYŽ KNÍŽE SKONAL;
SIGMUNDA SYNA VŠAK
ZCHYTRALÝM ZVU,
ŽE HODLÁ HRDINSTVÍ
V RÚNY HALIT.

XIII.

NA LODÍCH JSEM TĚ

VIDĚLA VÁLEČNÝCH,

KDYŽ JSI PRODLÉVAL
NA KRVAVÝCH PŘÍDÍCH
A ZPOD NICH STUDENÉ
HRÁLY SI VLNY;
NYNÍ KNÍŽE
CHCE SE MI SKRÝTI,
HÖGNOVA PANNA VŠAK
POZNALA HELGA!“

Granmar slul mocný král, jenž sídlil na Svarinshaugu. Měl mnoho synů: jeden se jmenoval Hödbrodd, druhý Gudmund a třetí Starkad. – Hödbrodd byl na sněmu králů; ujednal, že pojme za choť Sigrúnu, dceru Högnovu. Ale když se ona o tom dozvěděla, odešla z domova a jezdila s valkyrjemi vzduchem a mořem a hledala Helga.
Helgi dlel tehdy na Logafjellech. Předtím byl bojovat s Hundingovými syny. Tu porazil Álfa a Eyjólfa, Hjörvarda a Hervarda, a byl bojem všecek zmožen a seděl pod orlím vrchem. Tam ho Sigrún nalezla. Padla mu kolem šíje a líbala ho a vypověděla mu, co jí sem přivedlo, jak se to vypráví v STARÉ PÍSNÍ O VÖLSUNZÍCH:

XIV.

VYNAŠLA SIGRÚN
VESELÉHO VŮDCE,
HELGOVI RUKU
HLADILA RUKOU,

LÍBALA, ZDRAVILA
KRÁLE POD PŘILBICÍ -
VLADAŘ K ŽENĚ
VZPLANUL LÁSKOU.

XV.

ŘEKLA, ŽE ZE VŠÍ
MILOVALA MYSLI
SIGMUNDOVA SYNA,

DŘÍV NEŽ HO ZHLÉDLA.

XVI.

Sigrún pěla:
„HÖDBRODDA VOJSKU
MĚ ZASLÍBILI,
JÁ VŠAK CHTĚLA
JINÉHO PÁNA;
BOJÍM SE, KNÍŽE,

BRATRŮ ZLOBY:
PŘÍKAZ JSEM OTCE
POUŠILA!“

XVII.

HÖGNOVA DCERA
PRAVILA PRAVDU:
CHTĚLA SE HONOSIT
HELGOVOU LÁSKOU.

XVIII.
Helgi pěl:
„NEBOJ SE HÖGNOVY
NENÁVISTI
ANI ZLÉ RADY
RODU SVÉHO!
PANNO MLADÁ,
ŽÍT BUDEŠ SE MNOU;

NEMYSLI, DOBRÁ,
ŽE SE BOJÍM BRATRŮ!“

Helgi sebral velké loďstvo a vypravil se k Frekasteinu. Na moři je zastihla bouře, která jim hrozila zánikem. Zablesklo se nad nimi a paprsky dopadaly na lodi. Viděli, jak vzduchem cválá devět valkyr, a poznali Sigrúnu. Tu se bouře utišila, a dostali se ke břehu bez pohromy.
Granmarovi synové seděli na vrchu, když se lodi přiblížily ke břehu. Gudmund se vyšvihl na koně a jel na výzvědy ke skále u přístavu; tu Völsungové skasali plachty. Tehdy děl Gudmund, jak je psáno v PÍSNI O HELGOVI:

„KDO JE TEN KNÍŽE,

K NÁM CO MÍŘÍ
A SÍLY STRAŠNÉ
NA SOUŠ VEDE?“

Sinfjötli, Sigmundův syn, na to odpověděl, a také je o tom psáno.
Gudmund odjel domů s válečnou zvěstí. Tu sebrali Granmarovici vojsko. Dostavilo se mnoho králů. Byl tu Högni, otec Sigrúnin, a jeho synové Bragi a Dag. Strhla se velká bitva a v ní padli všichni Granmarovi synové i všichni ostatní vojevůdci mimo Daga, syna Högnova, který si vyprosil mír a dal Völsungům čestný slib. – Sigrún odešla na bojiště a nalezla Hödbrodda, když už umíral. Sigrůn pěla:

XIX.

„NIKDU UŽ SIGRÚN
ZE SEVAFJELLŮ
V NÁRUČÍ HÖDBRODDA
NESPOČINE.

SKONČIL SE ŽIVOT
GRANMARA SYNŮ,
VLCI SE POMĚJÍ
NA MNOŽSTVÍ MRTVOL.“

Tu nalezla Helga a byla velmi ráda. Ten pravil:

XX.

„NE VE VŠEM, ŠLECHETNÁ,
DÁNO TI ŠTĚSTÍ,
NORNY VŠAK NĚCO

NA SEBE VZALY:
PADLI ZDE ZRÁNA
NA FREKASTEINU
BRAGI A HÖGNI
- JÁ JSEM JEJICH BIJCEM!

XXI.

NA STYRKLEIFECH
STARKAD SKONAL,

NA HLÉBJÖRZÍCH

HROLLAUGA SYNOVÉ

- VIDĚL JSEM STARKADA
STRAŠNÉHO REKA
BEZ HLAVY TĚLO,
JAK SE BILO! -

XXII.

VŠICHNI SKORO
JSOU PORUBÁNI,

PŘÍBUZNÍ TVOJI
JSOU BEZDUCHÁ TĚLA;
NECHTĚLAS BOJI,
TO OSUD URČIL,
ŽE TY SES STALA
PŘÍČINOU SVÁRU!“

Tu zaplakala Sigrún. Helgi pěl:

XXIII.

„ZTIŠ SE, SIGRÚNO,
BOJ SI ZPŮSOBILA,
TĚŽKO JE NYNÍ
BRÁNITI SE SUDBĚ.“

Toto pěl Gudmund, syn Granmarův:

XXIV.

„KDO JE TEN KNÍŽE,
JENŽ KÝLY ŘÍDÍ,
VÁLEČNOU PAVÉZU
NA PŘÍDI TŘÍMÁ?
NEZDÁ SE VÝPRAVA
POKOJ VĚŠTIT,
RUDÉ PLÁ NEBE
NAD VÍKINGY.“

XXV

Sigrún pěla:
„KÉŽ BY ŽILI,
CO TU LEŽÍ MRTVI,
A JÁ PŘEC SMĚLA
U TEBE SE UKRÝT!“

Sinfjötli pěl:

„ZDE MŮŽE HÖDBRODD
HELGA POZNAT,
NEOHROŽENÉHO,
UPROSTŘED LOĎSTVA;
DOVEDNOU RUKOU
RODU TVÉHO ZBOŽÍ,
DĚDICTVÍ FJÖRSUNGŮ
PODROBIL SOBĚ.“

XXVI.

Gudmund pěl:
„DŘÍV, MYSLÍM, BUDEME
U FREKASTEINU
SMÍŘENI SPOLU
SPORY SOUDIT. -
ČAS JE, HÖDBRODDE,
POMSTU HLEDAT,

SLABŠÍHO ÚDĚL
DLOUHO JSME NESLI!“

XXVII.

Sinfjötli pěl:
„PRVE BUDEŠ, GUDMUNDE,
KOZY PÁSTI,
STRMÉ SLÉZAT
HORSKÉ SRÁNĚ,

LÍSKOVOU HOLÍ
V RUCE VLÁDNOUT;
LEPŠÍ TO LOS
NEŽ MLUVA MEČŮ.“

XXVIII.

Helgi pěl:
„K VĚTŠÍ, SINFJÖTLI,
SLÁVĚ BY TI BYLO

ZÁPAS ZAČÍT
A SUPY SYTIT
ZBYTEČNOU NEŽ
VÁDU VÉSTI,
AŤ ROZKOL JAKKOLI
REKY DĚLÍ!

XXIX.

NEJSOU MI MILÍ

GRANMARA SYNOVÉ,
PÁNŮM VŠAK SLUŠÍSE
PRAVDU MLUVIT,
NAJEVO DALI
NA MÓINSHEIMECH,
ŽE MAJÍ ODVAHU
MEČÍ MÁCHAT;
V SOUBOJI LZE JE
STATNÝMI ZVÁTI.“

Helgi pojal Sigrúnu za ženu, a měli spolu syny. Helgi se dočkal vysokých let. Dag, syn Högnův, obětoval Ódinovi, aby dosáhl pomsty za otce. Ódin půjčil Dagovi svůj oštěp. Dag vyhledal svaka Helga v háji Fjöturlundu. Proklál Helga oštěpem. Tan Helgi padl. Dag odjel na Sevafjelly a řekl Sigrůně, co se stalo:

XXX.

„TĚŽKO JE MI, SESTRO,
SMUTEK TI SVĚŘIT,
NERAD JSEM TI HROZNÉ
ZPŮSOBIL HOŘE:

PADL ZRÁNA
POD FJÖTURLUNDEM
KNÍŽE, JENŽ BYL
NA SVĚTĚ JEDINÝ,
ČASTO JENŽ STANUL
NA ŠÍJÍCH VLÁDCŮ.“

XXXI.

Sigrún pěla:

„KÉŽ VŠECHNY PŘÍSAHY
NA TEBE PADNOU,
JENŽ JSI TAK HONOSNĚ
HELGOVI SKLÁDAL
PŘI LESKLÉ VODĚ
POTOKA LEIPTRY
A CHLADNÉM KAMENI
KYPIVÉ VLNY!

XXXII.

LOĎ NECHŤ SE POD TEBOU
NEHÝBE Z MÍSTA,
AČ VAN TOUŽENÝ
ZA NÍ PÍLÍ,
NECHŤ STOJÍ KŮŇ,
KTERÝ POD TEBOU KLUŠE,
TŘEBAS PRCHAL

PŘED SVÝMI BIJCI!

XXXIII.

MEČ AŤ JE MALÁTNÝ,
KTERÝM MÁCHÁŠ,
LEDA BY TOBĚ
NAD HLAVOU HVÍZDAL!
TU BY SE POMSTILA
HELGOVA SMRT,

KDYBYS BYL VLKEM
VENKU V LESE,
ZBOŽÍ ZBAVEN
A VESELÍ VŠEHO,
BEZ JINÉHO JÍDLA
NEŽ ZDECHLIN A MRTVOL!“

XXXIV.
Dag pěl:

„ŠÍLÍŠ, SESTRO,
JSI ROZUMU ZBAVENA,
NA BRATRA-LI
KUPÍŠ KLETBY!
JEDINÝ ÓDIN
JE OSUDEM VINEN,
RÚNY ROZPORU
V ROD NÁŠ ZANESL.

XXXV.

BRATR TI NABÍZÍ
PRSTENY RUDÉ,
VANDILSVÉ VŠECHNO
I VÍGDALY -
PODRŽ PŮL ŘÍŠE
PRO USMÍŘENÍ,
SESTRO ZDOBNÁ,

I SE SVÝMI SYNY!“

XXXVI.
Sigrún pěla:
„NESDÍLÍM ŠŤASTNA
NA SEVAFJELLECH,
NI ZRÁNA NI ZA NOCI,
NERADOSTNÁ,
KNÍŽE KDYŽ LESKU

PO LIDU NESTŘE,
ANI KDYŽ POD VŮDCEM
ZLATOUZDÝ VIGBLAER
NEPŘICVÁLÁ,
ABYCH JEJ OBJALA

XXXVII.

TAK HELGI VŠECHNY

OHROMIL HRŮZOU
NEPŘÁTELE
I PŘÍBUZNÉ JEJICH,
JAKO KDYŽ PŘED VLKEM
PRCHAJÍ PRUDCE
S HORSKÝCH STRÁNÍ
SPLAŠENÉ KOZY.

XXXVIII.

TAK HELGI VYNIKAL
NAD VŠECHNY HRDINY,
JAK JASAN VZROSTLÝ
NAD HLOHOVNÍKEM,
ANEBO JELEN
ZKROPENÝ ROSOU
ZE VŠECH ZVÍŘAT
NEJVZNEŠENĚJŠÍ,

PAROHY KTERÉHO
K NEBI SE LESKNOU.“

Nad Helgem byla nasypána mohyla. A když přišel do Valhally, nabídl mu Ódin, aby vládl všemi věcmi vespolek s ním. Helgi pěl:

XXXIX.

„BUDEŠ, HUNDINGU,
KAŽDÉMU MUŽI

OMÝVAT NOHY
A ZAŽEHAT OHEŇ,
PŘIVAZOVAT PSY
A KONĚ PÁSTI,
SVINÍM DÁVAT SPLAŠKY,
NEŽ PŮJDOU SPAT!“

XXXX.

„ZDA JE TO PŘELUD,

CO MÁMÍ ZRAK,
ČI JE ZÁNIK SVĚTA
- JEDOU MRTVÍ MUŽI;
OSTRUHAMI
POHÁNÍTE OŘE! -
DOSTALI JSTE DOMŮ
DOVOLENÍ?“

XXXXI.

Helgi pěl:
„NENÍ TO PŘELUD,
ANI MÁMENÍ ZRAKU,
ANI KONEC SVĚTA
IKDYŽ NÁS VIDÍŠ,
JAK OSTRUHAMI
POHÁNÍME OŘE;
DOMŮ JSME DOSTALI

DOVOLENÍ?“

SLUŽKA ŠLA DOMŮ A POVĚDĚLA TO SIGRÚNĚ.

XXXXII.

Sigrún pěla:
„POJĎ JSEM, SIGRÚNO
ZE SEVAFJELLŮ,

TOUŽÍŠ-LI VIDĚT
VLÁDCE LIDU!

HROB SE OTEVŘEL:
HELGI SE VRÁTIL;
MOKVAJÍ RÁNY:
REK TĚ PROSÍ,
ZÁPLAVU KRVE BYS
ZASTAVILA.“

SIGRÚN ŠLA K HELGOVI DO MOHYLY A PRAVILA:

XXXXIII.

„TOLIK SE TĚŠÍM
Z TOHOTO SHLEDÁNÍ,
JAK ÓDINOVI
HAVRANI HLTAVÍ,
BOJ KDYŽ ZVĚTŘÍ

A TEPLOU KRMI
NEB V ROSOU ZVLHLÝ
NOVÝ DEN ZÍRAJÍ!

XXXXIV.

POLÍBIT CHCI TĚ,
MRTVÝ KRÁLI,
DŘÍV NEŽ ZBROCENOU
ODHODÍŠ ZBROJ.

VLASY MÁŠ, HELGI,
ZTUHLÉ JÍNÍM,
MRTVOLNÝ POT
TI POKRÝVÁ TĚLO.
SYN MÁ HÖGNŮV
STUDENÉ RUCE!
POVĚZ MI, KNÍŽE,
JAK TI POMOCI!“

XXXXV.

Helgi pěl:
„SAMAS VINNA, SIGRÚNO,
ZE SEVAFJELLŮ,
HELGI ŽE SE
V ROSU HALÍ:
PRUDKÝ, PANNO,
VYLÉVÁŠ PLÁČ,

JASNÁ ŽENO JIŽNÍ,
DŘÍV NEŽ JDEŠ SPAT;
KAŽDÁ SLZA KANE
NA PRSA KNÍŽETI,
LEDOVĚ STUDENÁ,
PŘEPLNĚNÁ SMUTKEM.

XXXXVI.

POJĎ A POPIJEME

Z POHÁRŮ DRAHÝCH,
TŘEBAS JSEM ZBAVEN
LÁSKY I ZEMĚ!
NIKDO AŤ NADE MNOU
NELÍTOSTNÍ,
BYŤ NA MÁ PRSA
ZRANĚNÁ ZÍRAL!
TEĎ SE MÁ NEVĚSTA
V MOHYLE SKRYLA,

DÍSY HRDINŮ
MRTVÝM JSOU HOSTY!“

SIGRÚN USTLALA V MOHYLE LŮŽKO.

XXXXVII.

„ZDE JSEM TI, HELGI,
ZCHYSTALA LŮŽKO,
PLNÉ POKOJE,

POTOMKU ?LFINGŮ.
CHCI V TVÉM OBJETÍ
ODPOČINOUT,
JAK BYCH SI PŘÁLA
S PŘÍTELEM ŽIVÝM!“

XXXXVII.

„ZDE JSEM TI, HELGI,
ZCHYSTALA LŮŽKO,

PLNÉ POKOJE,
POTOMKU ?LFINGŮ.
CHCI V TVÉM OBJETÍ
ODPOČINOUT,
JAK BYCH SI PŘÁLA
S PŘÍTELEM ŽIVÝM!“

XXXXVIII.

Helgi pěl:

„NIC, VIDÍM, NENÍ
NENADÁLÉHO,
NI ČASNĚ NI POZDĚ
NA SEVAFJELLECH
V NÁRUČÍ SPÍŠ-LI
NEŽIVÉHO,
BÍLÁ, V HROBĚ,
HÖGNOVA DCERO,
TŘEBAŽE ŽIVÁ,

KRÁLI ŽDANÁ!

XXXXIX.

JE ČAS JÍT ZPĚT
ZKRVAVENOU STEZKOU,
BLEDÉMU DÁT KONI
VZDUCHEM KLUSAT;
NA ZÁPAD MÁM BÝT
ZA NEBESKÝM MOSTEM,

PRVE NEŽ SALGOFNIR
VÍTĚZE VZBUDÍ.“

Helgi a jeho muži odjeli a obě ženy se vrátily domů na statek.
Nazítří večer uložila Sigrún služce, aby hlídala u mohyly. Ale podvečer, když Sigrún přišla k mohyle, pravila:

XXXXX.

„BYL BY UŽ PŘIŠEL,
KDYBY CHTĚL PŘIJÍT,

SIGMUNDŮV SYN
Z ÓDINOVÝCH SÍNÍ;
NADĚJE V KNÍŽETE
NÁVRAT MIZÍ,
KDYŽ ORLI USEDLI
V ODNOŽE JASANU
A LID VŠECHEN
BERE VE SNŮ ŘÍŠI.“

XXXXXI.

Služka pěla:
„NEBUĎ TAK NEMOUDRÁ,
SAMA BYS CHODILA,
DÍSO SKJÖLDUNGŮ,
DO DOMU ZESNULÝCH.
V NOCI JSOU VŠECHNY
MÁTOHY MRTVÝCH

DVOJNÁSOB MOCNÉ
NEŽ NA DENNÍM SVĚTLE.“

Sigrún zemřela nedlouho potom zármutkem a touhou.
Za starých časů žila víra, že se lidé znovu rodí, ale tomu se teď říká babský tlach. Vypravuje se, že se Helgi a Sigrún znovu narodili. Tu prý se on jmenoval Helgi Haddingjaskati a ona Kára Hálfdanova, jak se o tom vypráví v PÍSNI O KÁŘE, a ona byla valkyrjí.