Nová možnost Metodějova hrobu

Generace historiků hledaly Weligrad, ústředí moci Velké Moravy devátého století podle písemných památek. Když V. Hrubý objevil v roce 1947 první velkomoravskou kamennou stavbu a další byly nalezeny v Pohansku u Břeclavi a Valech u Mikulčic, vzniklo velké nadšení. Očekávalo se, že nepochybné důkazy o místě hlavního města i katedrálního chrámu podají archeologové. Názory na možné ústředí Mojmírovců postupně polarizovaly mezi zastánci Starého Města a Valů u Mikulčic. 1. Slepá ulička.

Vzájemná kritičnost měla také své klady.
Odhalila slabiny obou míst. Komplexní hodnocení žádného z těchto míst není v
souladu s písemnými památkami (237). Velehrad, sídlo Rostislava, popisovali
letopisci jako velké město, větší než Nitra (7). Ta podle archeologického
výzkumu měla více než 50 ha mohutnou hradbou opevněné plochy, tisíce hrobů,
množství keramických pecí a známek výrobních objektů. Byla to skutečně
aglomerace městského typu (18,19). Vedle toho je pouhých 8.5 ha Valů u Mikulčic
příliš málo na město (41). Také Staré Město se svými 30 ha nebyla významnější
lokalita než Nitra (obr. 1).
Archeologicky zde byla prozkoumána konstrukce opevnění. Hliněné náspy zpevněné
kůly (10,11,12). Tato palisáda byla neúplná a spoléhala na vodní a bažinaté
plochy. Nemohla to být nevýslovná a nedobytná hradba Rostislavova města,
která udivovala souvěké letopisce. Další rozpaky způsobuje datování obou těchto
lokalit. Písemné prameny popisují Velehrad v první polovině devátého století
jako velmi staré, doslova antické město (4,5,6). Zatím co Nitra má prokázanou
kontinuitu od počátku slovanského osídlení, zejména bohatou keramikou pražského
typu, Valy u Mikulčic a Staré Město (17) jsou mladší. Písemné prameny informují
také o tom, že sídlo Rostislava mělo nějaký výjimečný vzhled. Bylo prý nepodobné
všem ostatním i nejstarším od doby antiky známým (4).

obr.2.: Oblast nálezů největších pevností, zbraní a šperků.

Obě navrhované lokality
nemají nějakou zvláštní podobu. Pokusy vysvětlit nějak tyto nesrovnalosti vedly
k názorům, které řečeno slovy historika L. E. Havlíka mají blíže k novým
legendám, než k historické pravdě o Moravě (1). Domnívám se, že profesionální
archeologické skupiny zejména Mikulčic a Starého Města se nekriticky snaží
potlačit názor, že by ústředí Velké Moravy mohlo být jinde. Jedno je však vcelku
nesporné. Širší území, vymezené nálezy největších známých pevností Velké Moravy
(10, 13, 17, 27, 120), nálezy největšího počtu mečů, zlatých a stříbrných
šperků, největších mohylových pohřebišť a atributů jezdeckých družin tvoří
oblast ústředí moci. V tomto území lze právem Velehrad hledat (obr.
2).

Pokusili jsme se je najít podle popisu cesty
na Velehrad, který nám zanechali perští kupci. Postupovali jsme podle jejich
návodu a jednotlivé orientační body a většinu území předpokládaného ústředí moci
jsme prozkoumali pozemním průzkumem a metodou letecké archeologie.

2. Hledání
Velehradu podle popisu cesty perských kupců.

Asi v letech 912 až 923 vzniklo dílo připisované Abú Omar ibn Rustovi z
Isfahánu "Kniha vzácných drahokamů". Zachoval se jediný exemplář (3), který se
nachází v British Museum (sign Add 23478). Popis cesty na trhy Svatoplukova
města je stručný, ale poměrně přesný. Pro nás má význam hlavně úsek od
překročení řeky Tisy k Velehradu: …"a další řeka je Ister", tedy Dunaj.
Ten nepřekročili, ale uvedli, že na druhém břehu jsou Uhrové. Tomu
odpovídá Vácovské ohbí Dunaje. Na tomto místě se také dostali na nejstarší
známou evropskou komunikaci, sledovatelnou depoty bronzů až k brodu přes řeku
Moravu u Hodonína. Byla to spojnice nalezišť mědi v dolním Podunají s nalezištěm
cínu v Čechách, jak prokázaly spektrální analýzy bronzových hřiven. Podle jejich
nálezů zrekonstruoval trasu cesty Janšák (23). Protože soutok Moravy s Dunajem u
Bratislavy byl (a dodnes je) neprůchodný, používala tento úsek také dálková
cesta z Byzance do západní Evropy, „Via Magna“. Asi v polovině cesty míjeli
Nitru. I to nám zapsali: …"Na počátku území Slovanů je město zvané Váb Nít“.
Denní trasy odhadují odborníci na 20 km. Cílem byla „hora ze které
vytéká voda….a kté hoře je cesta deset dní členitým územím bez
(jiných) cest.“ Po 200 km skutečně dosáhli moravní řečiště u Hodonína.
Následující text má důležité upřesnění: „..Další území je rovinaté a lesnaté
a oni žijí ponejvíce v těchto lesích…. Uprostřed tohoto území
Slovanů je sídlo Svatoplukovo…. Cílová oblast je tedy shodná sjádrem
moci. Nejvyšší bod ve středu roviny mezi řekami Moravou a Kyjovkou je vyvýšenina
Náklo (obr.
3).

Kupecká trasa musela
překonat řečiště Moravy. Pokusili jsme se místo brodu najít metodou letecké
archeologie. Na povrchu obilních lánů se často objevují siluety objektů,
ukrytých pod zemí. Různý obsah živin ovlivňuje zabarvení stébel a rychlost růstu
i dozrávání. Tyto kresby se však objevují jen při zasetí vhodné plodiny,
správném stadiu zrání, z vhodné výšky a za správného osvětlení. Sledovanou
plochu je proto nutné snímkovat dlouhodobě a čekat, až se objeví výrazné siluety
objektů. Často trvá několik let, než zemědělci zasejí vhodnou plodinu. Proto se
klasická i ultralehká letadla ukázala jako nákladná a neoperativní. Nejlépe se
osvědčily lehké, radiem řízené modely poháněné elektromotorem. Mohou operovat
v malé výšce, neomezují je letové předpisy, ani blízkost hranic. Jsou kdykoliv
připraveny k použití. Startují z ruky a přistanou i na malé ploše. Jsou tiché a
bezpečné. Nevadí jim terénní překážky, vysoké stromy ani sloupy, věže a komíny.
Snímky z digitálních fotoaparátů jsou levné lze je vyhodnotit okamžitě po
přistání. Zařízení, které zkonstruoval a řídil amatérský letecký modelář K.
Galatík z MK Otrokovice nám umožnilo systematický průzkum zájmového území.
Významné nálezy jsme vždy ještě snímkovali na klasický film, neboť fotografie
mají vyšší rozlišení a umožňují zvětšeniny detailů.

3. Kde brodila kupecká cesta moravní řečiště?

Snímkovali jsme celou moravní nivu od
Mikulčic po Bzenec. Předpokládali
jsme, že zbytky po staletí pokládaných dřevin pro zpevnění bažinatých úseků
trasy cesty vytvořily v půdě velké množství organických látek, které výrazně
ovlivní barvu porostu. Skutečně jsme místo brodu našli. Přímková trasa, kolmá na
všechny ramena moravního řečiště byla nalezena na nejužším místě (obr.
4). Tam, kde se u Sudoměřic předhůří Bílých Karpat blíží
k protějšímu břehu u Rohatce na vzdálenost jen asi 3 km. V infračerveném spektru
se projevuje obsah vody jako tmavší odstín modré. Proto je na snímku vidět i
mělká část vodního brodu přes hlavní řečiště Moravy zvané Tečelec. Trasa směřuje
přesně k nejvyššímu bodu, vrcholu zvanému Náklo (265 m/ n m) podél toku Růdníček,
který na tomto vrcholu pramení.

4. Brod měl na obou březích velká
tábořiště.

Na obou březích moravní nivy, u obce
Sudoměřice a Rohatec byla objevena rozsáhlá tábořiště se stovkami ohnišť, pícek
a malých výrobních objektů (obr. 5)
Datování pozemním sběrem keramických střepů ukázalo, že kupecké karavany tu
tábořily od samých počátků doby železné až po13. století. Tábořiště u Sudoměřic
odkryla také výstavba silničního obchvatu budovaná v roce 2005 a potvrdila
datování. Tábořiště u Rohatce na trati zvané Kerchůvky má také zachovanou velkou
studnu, zvanou Habánské oko.

5. Velký výrobní areál.

Letecké snímky podél další trasy k Náklu
ukázaly překvapivě velké množství železářských pecí. Jejich počet podél potoku
Růdníček od Rohatce k Náklu přesahuje desítky tisíc. Letecká prospekce doplněna
povrchovým sběrem, ukázala, že lokalita povodí Ratíškovického potoka v délce asi
6 km měla mimořádnou koncentraci železářských, ale i jiných, zejména sklářských
a keramických pecí (obr. 6).
Archeologové i historici soudí, že budování sídlisek závislých hutníků, kovářů a
výrobců keramických nádob souviselo až s budováním městských aglomerací. Důvodem
byla velká poptávka po výrobcích ze železa na místních trzích. Nejstarší státní
útvary se také staly velkými odběrateli zbraní. Proto hutě významně podporují
možnost mocenského ústředí v okolí Nákla. Skutečnost, že zde po staletí
pracovalo velké výrobní středisko, dosvědčuje okolní krajina. Velká spotřeba
dřeva pro tuto výrobu může vysvětlit proč zde ve středověku vznikla písečná
poušť, zvané Moravská Sahara. Zalesnil ji až v19. století strážnický lesník
Bechtel. Na polích v místech siluet objektů nacházené železářské strusky,
skleněné slitky, zbytky konstrukcí pecí, keramické střepy i celé nádoby
dosvědčují velkou škálu dalších řemeslných výrob. Keramické střepy umožňují
datovat období, kdy byly tyto objekty funkční. Ukazuje se, že zde pracovali
Keltové, Germáni i Slované. Slovany dokládá nejen množství keramických střepů,
ale také zkoumané velkomoravské hradiště „Křivda“ u Růdníku, které překvapilo
velkým množstvím železných předmětů. Zbytky rudy v nacházených struskách
dokládají velmi kvalitní železnou rudu, především limonit a hematit. Ten se
těžil u Kyjova ve slepencích ždánicko-hustopečského souvrství. U Stražovic na
vrcholu Babí lom u Kyjova jsou pozůstatky rozsáhlé důlní činnosti a také
největší velkomoravský mohylník. Erosí splavované valouny limonitu i hematitu se
nachází také v sedimentech na úpatí Nákla v místě Růdník (obr.
7).

6. Velehrad ležel v propasti Nákla?

Zvláštnost polohy města pod úrovní povrchu země by mohla souhlasit s
textem análů Fuldských o nepodobnosti všem ostatním známým (4). O bojovnících
spících uvnitř hory, kteří přijdou na pomoc v době ohrožení, se zachovaly četné
legendy. V Čechách je to hora Blaník (223), na Slovensku Sitno (166), na Moravě
Čertroryj (Čentoryja) (224), v Polsku Črtoryj, v Bavorsku klade pod zem velké
město (Sámovo?) legenda Mnichovského Neuhausenu (165). V okolí Nákla u Ždánic se
váže tato pověst na horu Palánek (167), i když tam spíše bojovníci bohatě
obdarovávali sličné děvy (za ošetření koní). Překvapivé je, že uvnitř Nákla se
skrývá skutečně obrovská dutina (obr. 8).
Má plochu asi 400 ha, bylo by to opravdu velké město. Geologické příčiny vzniku
této přírodní kuriosity jsou dvě. Ohnisko tektonických poruch vzniklé nasouváním
pohoří Bílých Karpat a Chříbů a tlaková ložiska uhlovodíků, která těmito zlomy
pronikají z velkých hloubek. Písky s vodou pod hydraulickým tlakem pod
nepropustnou vrstvou jílů. Postrach zdejších horníků lignitových dolů, nazývaný „lauksón“. Vyvýšenina
Náklo je geologicky tzv. “bahenní sopka“. Při tektonických otřesech vymlely
mohutné výrony vody na vrcholu kráter. Protržením jeho severní stěny vznikly
přístupové rokle. Cíl cesty perských kupců. Velehrad, sídlo Svatoplukovo.
Hora ze které vytéká voda. Celá oblast propastí i vrcholu Nákla byla v
posledních asi 150 letech poddolována, neboť zde byly významné ložiska lignitu.
Dnes je již vytěžen. V období mezi světovými válkami zakoupila kutací práva
firma Baťa, která odtud vybudovala systém lanovek a železnice do Rohatce a
plavební kanál až do Otrokovic. Podivné je, že publikované překlady textu
perských kupců takovou zvláštnost, jako je město v kráteru, uložené pod povrchem
země, nepopisují. Podrobný překlad popisu Velehradu od ibn Rusty publikovaný
např. Havlíkem (1) zní takto: …Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi
ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan
a župan je jeho zástupce. Tento král vlastní nejlepší koně a jeho pokrm se
připravuje jen z kobylího mléka. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město ve
kterém sídlí se nazývá Dž.r.wáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy
a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi je tak tuhá zima, že si lidé musí
vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva… (dále pokračuje
popis sauny:…vejdou dovnitř… rozdělají oheň …svléknou si šaty a zůstávají v
tomto bydlí až do jara…). Pokusili jsme se zjistit doslovně přesný
překlad této pasáže. Reprodukce originálního textu vydal Hrbek v Magnae Moraviae
Fontes Historici III. Text je psán spisovným jazykem Koránu, který má přesné
slovníky. Znalec tohoto jazyka, Dr. Chálíf Bahbouh (2) z arabského
nakladatelství v Praze, nám přeložil postupně všechna slova textu včetně synonym
(obr. 9). Výsledek nás překvapil.
Velehrad byl místem vlády Svatopluka a byl hluboko pod zemským povrchem. Mylnou
vokalizací a kompilací byla tato pasáž překládána tak, že z Velkého hradu
(velkoměsta) se stala tuhá zima. Město pod zemí bylo vysvětleno popisem sauny.
Přesný překlad zní : Muži jejich jsou jak je to možné pod povrchem země a
tomu udělali střechy ze dřeva. Kupují tam a prodávají a v jejich zemi vládne
Velehrad, úplně vykopané město, v němž bydlí (chrwáb ?) a mají tam trhy každý
měsíc tři dny, kromě toho co nadojí z mléka. A mají hradby výborné, nedobytné a
vzácné. On se nazývá pán pánů, následník a proto král. Dobytek (velký) nemají,
jen on má a jí z něho pokrmy. Ten, který prý je hlavou státu. Náčelníci ho
nazývají Svatopluk. Hlavní město se nazývalo Weligrad. Svatoplukova záliba v
pití kvašeného kobylího mléka, kumysu je nesmysl, vyplývající z kompilace
výlučného vlastnictví velkého dobytka (nejen koní), a vyloučení mléka při
měsíčních třídenních trzích (175). Velmi zajímavý je však důvod chybného
překladu Velehradu na Velezimu. Text je psán bez vokálů. Výraz grad, město
je psáno slovanským výrazem, tedy grad. Protože celý text postrádá (podle
tehdejších pravidel) samohlásky, i zde se překladatel musel vypořádat s
dodatečnou vokalizací. Měl tyto možnosti: GxRxD doplnit jako GaRD tj. zima,
nebo GaRaD tj. kroupy. Další možnosti GRaD a GRD nemá v arabských slovnících
význam. Překladatel tedy usoudil, že význam má pouze GaRD, tedy zima.
Nepochopitelnou podzemní sídelní městskou lokalitu nahradil podle něho logicky
se zimou související saunou, kterou barvitě vylíčil texty, které jsou zřejmě
již jen jeho soukromá literární tvorba.

7. Pohřební pahrbky.

Další terénní zvláštností jsou dvě ložiska
uhlovodíků na severním úpatí Nákla. Jsou zde podivné kuželovité pahrbky. Vznikly
mohutnými erupcemi uhlovodíků a vody (obr.10).
Geologicky jde o t. zv. „bahenní sopky“. Největší mají svá jména, na příklad
Čertoprd, Kopec a podobně. Text ibn Rusty je zřejmě také popsal, jako kultovní
místo, kde uctívají oheň a ukládají mrtvé v popelnicích: „…zemře-li někdo,
spálí ho. Na druhý den po spálení uloží popel do nádoby a tu vynesou na pahrbek…
po roce od úmrtí vezmou příbuzní 20 i více džbánků medoviny, shromáždí se na
pahrbku a tam jedí a pijí a potom odejdou…a všichni uctívají oheň…" (1).
Největší mohylovité útvary mají až 150 m průměr a výšku až 15 m. Plocha pahrbků
i okolí vykazuje velké množství střepů, spálených kostí, dřeva a nachází se tu
i kovové zlomky. V blízkosti je osada Vacenovice. Tam se při těžbě písku
nacházelo množství lidských koster (54). Zvláštností byl nález kostry avarské
princezny s lebkou deformovanou uměle do délky a bronzová litá zlacená plaketa
boha vína zobdobí stěhování národů .

8. Královský palác?

Je
velmi zajímavé, že na přístupových cestách jsou četné místní názvy, popisující
pahrbky. (Rohatec, Rohov, Rohožník, Tři rohy, Cánov, Cunín, Trnov, Trnava).
Další názvy jsou zvukomalebné a mohou souviset s erupcemi (Čertoprd, Bzinec,
Střílky, Střelice, Kvasice, Buchlov, Hluk) Další jsou názvy místa probořeného,
nebo ukrytého vrokli (Radějov, Propast, Vrádiště, Vracov, Čertoryj, Babidol,
Vnorovy a podobně). Velmi zajímavý je nejstarší pečeť Vracova, která může
dokonce zachycovat pohled na město uvnitř propasti Nákla, přístupné roklemi,
chráněnými mohutnou branou. Jsou na ní tři konstrukce věžovitých staveb (obr.
11). Na střední výspě se vyskytuje zvláštní, cihelnou drť
připomínající hornina, vystupující až na povrch. Může jít o pozůstatek
obrovského požáru dřevěných konstrukcí smasivním uplatněním jílů, které se
vypálily žárem až do struktury připomínající cihly. Vrstva je asi 45 až 65 cm
silná a pokrývá plochu několika set m čtverečních. Její součástí je masivní
vrstva popela a dřevěných oharků (obr 12).
Místo je tak špatně přístupné, že zřejmě nebylo vůbec obděláváno a zůstala
zachovaná zániková vrstva tohoto areálu.

9. Hledání katedrály pomocí letecké archeologie.

Naftonosné ložisko severně od Nákla tři
významné bahenní sopky. Může stím souviset název zaniklé osady Rohotří u
Kyjova. Leteckou archeologií jsme našli velmi zajímavou siluetu stavby (obr.
13) na úpatí pahrbku, na mapě označeném kota 218. Sledovali jsme
ji několik let, kdy zde byly porosty kukuřice, řepky a obilí. Objekt jsme
snímali z výšek 50 až 200 m a kontrolními značkami určili jeho velikost. Byl
neobvykle velký. Celý objekt na snímku byl zachycen až zvýška více než 150 m.
Má tvar chrámové lodi dlouhé asi 55 m a široké 40 m široké. Podélná osa směřuje
kvýchodu, kde je trojúhelníkové prodloužení (kněžiště?) dalších asi 25 m.
Celková plocha by odpovídala více než 1600 m2, což by byla kapacita asi pro 3 –
4 tisíce lidí. Taková stavba nemá vsoučasných nálezech obdoby.

10. Byla to stavba chrámu?

Zdá se, že katedrální chrám na starobylém pohanském kultovním obětišti, nebyl
přímo vsídelním městě Mojmírovců, ale někde poblíž. Svědčí o tom text Granum
cathalogi preasulum Moraviae, ze 14. století (…Když byla ta země (Morava)
poněkud uspořádána, následoval po blaženém Metodějovi vbiskupském úřadě jako
první Jan, biskup Moravský a sídlil 25 let vchrámu sv. Petra u Veligradu, který
byl kdysi metropolním sídlem… Tam vmíru zemřel. Vokolí siluety jsme
našli zajímavé artefakty (obr. 14).

Podle lidové tradice se zachovala ztohoto chrámu kamenná románská křtitelnice
sletopočtem 1785 (tehdy se oslavovalo 900 let od smrti Metoděje). Dnes slouží
jako podstavec kříže. Zajímavé jsou také tak zvané „Svatobořické opice“, o nichž
lidová tradice soudí, že patřily pohanskému obětišti, které zbořil Svatopluk na
příkaz sv. Metoděje. (Od jeho pokynu Svaťo zboř ty modly odvozuje tradice
i název Svatobořic.) Podle zprávy zachycené sběratelkou folkloru, Bimkovou, se
zde zastavovala ještě koncem 19. století poutní procesí do Šaštína, mělo to být
místo starého poutního moravského chrámu. Upomíná to také památník, trojboký
sloup, zvaný „František“. Na něm jsou tři kamenné barokní ikony. Jedna znich
zobrazuje klerika skatedrou a atributy metropolitního arcibiskupa svelmi
starobylým tvarem berly a lidská lebkou. Zaráží také nápis na sloupu , zřejmě
latinská zkratka VM I. ( V(ae) M(ethodius) I (acet), tedy: Ó běda, Metoděj
zde mrtev lež?) Možnost, že t.zv. Opice jsou pozůstatkem antického oltáře
naznačuje nález hlavice antického sloupu a sošky boha obchodu Merkura).
Nelze vyloučit ani možnost, že jde o místo popsané antickými autory, jako t.zv.
Zázračný déšť Marka Aurelia (54, 219, 241, 119). Významný poutní chrám dokládá
nález velkého pokladu stříbrných mincí zroku 1970. Byl rozebrána nálezci,
zejména dětmi. Některé měly i několik pětilitrových lahví těchto mincí.
Předpokládá se, že šlo u ukrytou chrámovou pokladnici, neboť to byly na tehdejší
dobu nejmenší mince. Převažovaly stříbrné krejcary české, uherské a tyrolské
ražby (1439-1490). Výjimečně se vyskytovaly i mince vyšší hodnoty (kremnický
denár a pražský groš). Kzániku stavby chrámu a úkrytu pokladny zřejmě došlo po
roce 1471 (nejstarší možné datum ražby mince Vladislava II.) a před rokem 1496
(úmrtí Matyáše Korvína, nejmladší mince nálezu). Zánik byl zřejmě násilný, neboť
mimo chrámovou pokladnici ukryli také kultovní předměty, jak naznačuje vr. 2002
nalezený kultovní meč. Měl rukojeť zdobenou zlatem a stříbrem a čepel
hadovitého tvaru, zhotoveného ve 13 – 14 století. Oba nálezy byla učiněné asi 2 km severozápadně,
na břehu Kyjovky. To naznačuje směr útěku a podporuje možnost, že šlo u následek
vpádu ze směru od Uher. Zřejmě v období útoku Matyáše Korvína
na Moravu. V r. 1469 dobyl Veselí n/M a zaútočil i na Hodonín a Uherské
Hradiště. Tehdy zaniklo na Hodonínsku mnoho obcí. Podporuje to i nález depotu
uherských dukátů ztohoto období, (nález z roku 1927) vHodoníně. Korvín tehdy
získal doživotně Moravu (1479 – 1490). Zvláštní je, že tato chrámová stavba by
tedy měla přežít husitské války vnichž byl Velehradský klášter zničen. Při
hledání písemných pramenů jsme našli zajímavé dokumenty o existenci utajeného
plebána, který byl významným svědkem důležitých listin. Jeho místo působení de
Seghat souviselo sMistřínem (na jehož katastru silueta chrámu leží). Na příklad
rozhodčí listinou olomouckého biskupa Dětřicha z6.února 1286 byly uznány
argumenty mistřínského plebána Wernhera na finanční ztrátu způsobenou
vybudováním nové fary klášterem sv. Tomáše vBrně, který budovali vtěsném
sousedství Mistřína (v Šardicích.). Rozhodnutí obsahuje příkaz udržení věčného
mlčení (perpetuum silentium) o použitých argumentech. Tradici významného
bývalého poutního chrámu vtomto místě i existenci velkého města (nazývaného
Červené město) zachovali četní kronikáři okolí (Svatobořice, Vacenovice,
Hodonín) i moravský kronikář V. Brandel. Také vdokumentu zroku 1222, týkající
se kostela vPřítlukách a vydaný biskupem Robertem, svědčí plebáni podivínský,
jarohněvický, vrbický a farář Albero de Shegat, vdalším dokumentu je Wicardus
de Sheghat. Nelze zřejmě vyloučit i možnou souvislost tohoto místa s Kosmovým
Secir Ecclesia.

11.

Závěr.

Domníváme se, že zejména lokalita možného chrámu, jehož přesné souřadnice jsme
určili pomocí navigačního systému GPS na místě Loc. 48^o59´06´´ N 17 ⁰
07´26´´E a dalších míst jsou natolik zajímavé, že by bylo žádoucí
provedení profesionálních výkopových archeologických sond. Narazili jsme však na
neochotu českých profesionálních pracovišť. Zveřejnění naší hypotézy odmítla
odborná redakce Akademie věd České republiky dokud nebude ověřena archeologickým
průzkumem. Ministerstvo kultury ČR i Státní památkový ústav nám sdělili, že
licenci na výzkum vtéto oblasti má pouze Archeologický ústav akademie věd. Ten
provedení průzkumných sond odmítl. Vytvořila se tak administrativní smyčka,
která znemožňuje ověření naší hypotézy a současně brání jejímu zveřejnění.
Zaslali jsme proto stížnost ochránci lidských práv ČR. O. Motejl, který nám
sdělil, že nemá nástroje, jimiž by mohl ovlivnit redakce odborných periodik,
ani archeologický výzkum.

Doporučil využít práva svobody tisku a o nálezech informovat. Proto jsme
využili internetové stránky
www.wogastisburc. com a další možnosti amatérů.