Plstění I. – úvod do problematiky

Výroba netkané textílie (plsti) je pravděpodobně prvním doloženým způsobem výroby netkané textilie a vlastně i textilie vůbec. Plstěné „látky“ byly v minulosti používány na oděvní doplňky, nebo jako přikrývky a nebo ke stavbě obydlí. Samostatnou skupinou bylo plstění „hotových výrobků“, jako.
Tyto výrobní postupy jsou dodnes využívány některými stepními národy (např. Mongoly).

Plstěné výrobky se dají využívat také pro slovanské raně středověké oblečení – klobouky (čepice), válenky (zimní boty), rukavice apod.

Dlouhá zimní srnčí srst.

Vyčesané ovčí rouno.

Šupinky na ovčím vlasu.

Historická dostupnost:

Výroba plsti je poměrně jednoduchá a vlna byla dostupná po celý středověk (ačkoliv asi ne zrovna levná), takže zde existuje výrazný předpoklad, že naši  slovanští předkové plst nejen znali, ale také ji často používali. Jeden z možných důvodů je i ten, že výroba plsti (i bez alkalického „činidla“) je časově výrazně méně náročná, než výroba jakékoliv tkané textilie.

Využití plsti nám dokládá také dosud jediný nález plsti z Velké Moravy z hrobu ve Starém Městě.

Použitelný materiál:

Nejideálnějším materiálem pro výrobu plsti je ovčí vlna, např. mohér má již méně šupinatý povrch vlasu a tedy se i hůře plstí. Dále se používá delší srst lam a velbloudů a po chemické úpravě také králičích chlupy. Tyto materiály však pro raný středověk a Slovany obecně nejsou použitelné.

Jakékoliv pokusy s jelení a zvířecí srstí jsou zajímavé, ale tyto krycí chlupy nemají šupinky a mohou se pouze přidávat do vlny. Problémem je, že tyto chlupy z vlny vylízají a navíc nepříjemně píchají.

Pro plstění použijeme především vlnu česanou do pásů (světlou nebo tmavou – v raném středověku byly zřejmě obě barvy u ovcí zastoupeny) – případně barvenou, ačkoliv barvit se dá plst i dodatečně.

Chcete zkusit plstění?

Navštivte Historické tržiště !

Proces plstění:

Co se děje při plstění: Předně je si třeba říci, že jednotlivé vlasy u vlny mají jiné složení na svém konci a jiné na začátku. Pro potřebu plstění se jedná především o umístění a množství povrchových šupinek (u velmi jemné vlny obsahuje jeden mm2 900-3500 šupinek). Tyto šupinky se přitom šindelovitě překrývají, rozevírají se od kořene ke špičce – podobně jako šiška).

Ta část vlny bez šupinek se nabíjí záporně (v tomto případě špička vlny) a kořen se šupinkami se nabíjí kladně. Při tření se každá část vlny chová jinak a tak dojde k zaplstění vlny.

Vlna se může také nechat nabobtnat – vlákna jsou pak tažnější a lépe po sobě kloužou. Při plstění dochází k periodickému natahování vláken, to je k jejich vzájemným posunům tím směrem, kterým je to snadnější, to je ve směru kořenu vlákna. Pohybu v opačném směru brání zejména šupinky. Horní konce vláken jsou tenčí a mají snahu se zasmyčkovat. Jakmile přestane tlak působit, mají vlákna vlivem pružnosti snahu zaujmout výchozí polohu, brání jim v tom však zaklesnutí
šupinkami s ostatními vlákny. (Zbobtnání lze ovlivnit a urychlit působením chemikálií.)

Další faktory: Krom této vlastnosti hraje svou roli také bobtnavost, pružnost a tažnost vláken. Lépe se také plstí vlákna jemnější, kratší a zkadeřenější.

Zabránění plstění: Může být vhodné už u hotového výrobku, u kterého nechceme již provádět další změny. Zabránit plstění lze chlorováním v roztoku NaClO, kdy  dojde k uvolnění šupinek. Dále se uvádí, že dalšímu plstění lze zabránit také vhodným maštěním.

Tímto jsou velmi stručně shrnuty teoretické informace o plstění.