Dziady

Zamyšlení našich přátel z Bailogrodu ke slovanskému svátku mrtvých – Dziadam.
Překlad: Jaroslav Rabajda

Listí ze stromů smutně opadává a zvolna hnije v kapkách deště za sychravého studeného podzimního počasí. Temnota začala vládnout, jakoby vyprchal život a smrt byla jaksi blíž. Otvírá se svět záhrobí, kdy mrtví jsou mezi námi a my je měli uctít. Přivolali jsme je ohněm, na tvářích masky, aby do nás nevstoupil zlý duch. Oheň zazářil a zjevoval podoby předků, když jednotliví živí přiložili dříví. Pokrmy pro mrtvé byly obětovány, kruh se otevřel a my odcházeli od ohně, kde zůstaly obětiny pro mrtvé, sypali za sebe mák, neotáčeli se, aby se nám nic zlého nestalo. Neboť v temnotě se leccos zlého může plížit.. V hradišti pak teple chaty mohla započít bohatá hostina na památku mrtvým. Měsíc zářil nad Bialogrodem a my slavili hluboko do noci prastarý svátek Dziady – svátek předků.

Je to významný slovanský svátek slavený u Slovanů i Baltů. Je druhým svátkem mrtvých. Ten první je kolem 2.května. Svátek je zasvěcen předkům a celkově mrtvým, včetně těch, na které nikdo nepamatuje. Dziady jsou den krmení duchů. Jsou dávány obětiny z jídla, hlavně kaše a med, aby se nasytili. Mrtvi jsou přivoláni pomocí ohně, zaklínadla a vystavením masek – karaboszek. Přivolaní duchové tak sní připravený pokrm se svými blízkými, dozvědí se, jak se mají a co se změnilo během půl roku a potom odejdou zpět do záhrobí. Proto je třeba být opatrným. Opatrně nosit ostré předměty jako jsou nože, aby nezranit neviditelného ducha. Před zlými duch se chránit bylinami nosícími u sebe nebo mít u sebe něco červeného. Také je dobré mít při sobě jehlu, aby se zlý duch na ní napíchl, když by chtěl vejít do našeho těla. Nedává se úcta pouze předkům, ale také jsou krmeni zapomenuti mrtví a dělá se i ochrana před zlými duchy mrtvých, jež zemřeli náhlou smrtí, násilnou nebo sebevrazi.

Pro duše zapomenutých mrtvých jsou ohně páleny na křižovatkách a dávány jim obětiny v podobě kaše s medem a vejci. Abychom se střehly zlých duší mrtvých, byl zapálen oheň na mohyle mrtvého, který je podezříván, že se vrací ze záhrobí. Takový oheň by tak vytvořil nepřekonatelnou barieru pro zlého ducha. V místě, kde zemřel sebevrah, nebo někdo zemřel strašnou náhlou smrtí, je hromaděno klestí. Každý kdo šel kolem, na tu hranici hodil větvičku. Když pak byly Dziady, hranice klestí byla spálena.

Maska- karaboszku. Je to maska zobrazující ducha zemřelého. Je ze dřeva nebo kůže. Má otvory ve tvaru očí, nosu a úst, obvykle s vystupujícími zuby a zkřivenou grimasou. Její vystavení bylo signálem, že jsou zvaní duchové, informovala, že jídlo je připravené právě pro ně.