Hradiště Mikulčice

Obec: Mikulčice

Správní obvod: Hodonín
Mapa: KČT 91 D-2
GPS: X 36 53 360, Y 54 10 121
Poloha: Valy – na mírném návrší v nivě řeky Moravy, na jejím pravém břehu, asi 3 km jihovýchodně od obce Mikulčice.
Přístup: Ze středu obce Mikulčice silnicí na jihovýchod přes říčku Kyjovku a dále až na parkoviště přímo v areálu hradiště. Nebo z obce Mikulčice na severovýchod a dále na východ a jih po modré zn. Také z Hodonína na jihozápad po zelené zn.

Popis: Patrně nejvýznamnější velkomoravské hradiště, původně chráněné říčními rameny meandrující Moravy, ležící uprostřed rozsáhlé sídlištní aglomerace mocenského charakteru o celkové rozloze až 50 ha. Dvojdílnou centrální část hradiště rozlohy asi 10 ha tvořila akropole a předhradí přiléhající na severozápadní straně, oboje chráněné mohutnou obvodovou hradbou, která se zachovala v podobě výrazného valu obepínajícího akropoli. Okolo jádra se na jednotlivých ostrovech propojených mosty rozkládala hustě osídlená rozsáhlá podhradí s velmožskými dvorci, vlastnickými kostely, zemědělsko-řemeslnickými osadami a pohřebišti. Na akropoli byly soustředěny nejdůležitější stavby – zděné kostely (včetně velké trojlodní baziliky) se hřbitovy, zděný palác a množství dřevěných příbytků – sídla knížecí rodiny, velmožů, duchovenstva a specializovaných řemeslníků tvořících nejvyšší společenskou vrstvu. Plocha akropole byla členěna příkopy, palisádovými ohradami a ploty na různé sídlištní jednotky. Předhradí s pravidelně uspořádanou zástavbou obytných domů bylo patrně sídlem vojenské družiny o počtu až 1000 bojovníků. V poloze Klášteřisko asi 300 m severovýchodně od akropole se nacházel pohanský kultovní objekt, soudobý (!) s křesťanskými kostely na hradišti. Další podobné kultovní místo leželo v jižní části severního podhradí, severně od brány mezi akropolí a předhradím. Území bylo osídleno již v neolitu a eneolitu, ve starší a mladší době bronzové, v mladší době laténské a době římské. Slovanské osídlení je doloženo od 7. stol., během 8. stol. bylo vybudováno opevněné hradiště (již tehdy sídlo elity), na poč. 9. stol. došlo k rozšíření akropole jihozápadním směrem a přestavbě opevnění. Kolem pol. 9. stol. hradiště dosahuje největšího rozvoje v podobě sídla vládnoucí mojmírovské dynastie (zřejmě ve franských letopisech uváděná „nevýslovná pevnost Rostislavova“ či „staré město Rostislavovo“). V aglomeraci městského typu stálo 12 kostelů, několik velmožských dvorců, počet obyvatel dosahoval dvou tisíc lidí. Dosud odkrytá pohřebiště (největší u baziliky a na Kostelisku) obsahovala 2500 hrobů s honosnými milodary. Pravděpodobné místo porážky franského vojska zrazeného knížetem Svatoplukem r. 871. Hradiště zaniká na poč. 10. stol. v souvislosti s rozvrácením velkomoravské říše. Sporadické osídlení vesnického typu pokračuje až do 13. stol., kdy je ohrožováno silnými záplavami a přesouvá se na levý břeh Moravy (okolí kostela sv. Margity u slovenských Kopčan). V poloze Kostelisko je na přelomu 14.-15. stol. postavena gotická tvrz, patrně v místech, kudy procházela stále využívaná dálková komunikace spojující jižní Moravu s Karpatskou kotlinou. Tvrz zaniká během husitských válek a tím definitivně končí soustavné osídlení lokality.

Poznámka: V hradištním období převládalo suché a teplé podnebí a krajina měla stepní až lesostepní charakter. Dřívější názory o bažinách a močálech v nivách řek tedy neodpovídají skutečnosti.

Zajímavost: V areálu hradiště je zpřístupněna expozice o historii osídlení a výzkumu hradiště s množstvím unikátních archeologických nálezů (výběr z několika set tisíc předmětů), pod střechou jedné z muzejních budov se nacházejí konzervované základy tzv. druhého mikulčického kostela, v exteriéru jsou vyznačeny půdorysy dalších významných staveb propojených naučnou okružní cestou.
Asi 1,5 km jihovýchodně od hradiště na slovenském území stojící kostel sv. Margity Antiochijské je podle nejnovějších zjištění archeologů nejstarším dochovaným křesťanským kostelem ve střední Evropě. Prokazatelně pochází z 9. stol. a je jedinou velkomoravskou stavbou, která se téměř celistvě zachovala do dnešních dnů.