Perun

Nejsilnějším bohem slovanského panteonu je hromovládný Perun, který v době válek vystupuje do čela slovanského panteonu, aby zajistil vítězství našim zbraním a ochránil ty, kteří jdou do války. V době míru je bohem deště, bouře, hromu a blesku, přinášeje úrodě vláhu. Je mu zasvěcen nejsilnější strom v přírodě – dub, ke kterému Slované přinášeli oběti.

Jeho posvátným zvířetem je býk. Jeho zbraní je ohnivá sekera. Tato posvátná
sekera letící po obloze je nazývaná bleskem. Zasvěcen je mu i den, a to čtvrtek,
v polabštině se nazýval Perundan. Jeho jméno lze jednoduše z praslovanštiny
přeložit jako "ten , kdo silně pere".

Perun pro svou sílu je patronem i nad archaickým právním řádem Slovanů , je
oblíbeným ručitelem smluv a ochráncem lidí a společnosti, zajišťuje tak soulad
na zemi.

Perun stál i v čele kyjevského panteonu knížete Vladimíra, poté, co se z
politických důvodů obrátil na křesťanství, nechal Perunovu modlu vláčet na
koňských ocasech, přitom ho dvanáct mužů bylo proutím. Poté byl uvrhnut do vod
Dněpru. Podobně skončila i Perunova modla v Novgorodě.

Jinde připomínají Perunovo uctívání četná místní jména, ať už je to hora Peren v
Makedonii, nebo Peruni vrh v Istrii. Jeho jméno zná i folklórní podání až do 19.
století. Ve středověkých Čechách je doloženo i vlastní jméno Perun. S
křesťanstvím přešla Perunova funkce na sv. Ilju (Eliáše) gromovnika, jehož
svátek se slaví 20. července.