GRÍPOVA VĚŠTBA

Grípir se jmenoval syn Eylimův a bratr Hjördísin. Vládl zeměmi a byl ze všech mužů nejmoudřejší a byl jasnovidný. Sigurd jel sám a přijel k síním Grípovým. Sigurda bylo snadno poznat. Dal se do řeči s mužem venku před síní, který se jmenoval Geitir. Sigurd ho oslovil a otázal se:

I.
„KDO ZDE SÍDLÍ
V SÍNÍCH TĚCHTO?
JAK TOHO KRÁLE
REKOVÉ ZOVOU?
Geitir pěl:
„GRÍPIR SLUJE
MUŽŮ VLÁDCE,
PEVNOU JENŽ ZEMÍ
VLÁDNE A REKY.“

II.
Sigurd pěl:
„ JE MOUDRÝ KRÁL
DOMA V ZEMI?
PŘIJME MĚ ČACKÝ
A SLUCHU MI SKYTNE?
NEZNALÝ ŽÁDÁ
MOUDRÉ ŘEČI:
RYCHLE SI PŘEJI
VYHLEDAT GRÍPA!“

III.
Geitir pěl:
„VESELÝ KRÁL
GEITA SE OPTÁ
KDO ŽE SI PŘEJE
PROMLUVIT S GRÍPEM.“
Sigurd pěl:
„SIGURD SE JMENUJI,
SIGMUNDŮV SYN,
HJÖRDÍS SLUJE
VLÁDCOVA MATKA.“

IV.
TEHDY ŠEL GEITIR
GRÍPOV ŘÍCI:
„NEZNÁMÝ MUŽ
VENKU ČEKÁ,
NA POHLED ZDÁ SE
STATNÝ BÝTI;
CHCE SE, KNÍŽE,
SEJÍT S TEBOU.“

V.
ZE SÍNĚ VYJDE
HRDINŮ PÁN,
PŘIVÍTÁ DOBŘE
CIZÍHO REKA.
„ZDRÁV BUĎ, SIGURDE,
PROČ NEPŘIŠELS DŘÍV?
A TY, GREITE ,
UJMI SE GRANA!“

VI.
HOVOR ZAČALI,
MLUVILI MNOHO,
RADOU MOUDŘÍ
KDYŽ SE SEŠLI.

Sigurd pěl:
„POVĚZ MI, UJČE,
ZDALI TO VÍŠ,
SIGURDU JAK SE
OSUD ZVRÁTÍ?“

VII.
Grípir pěl:
„NEJMOCNĚJŠÍ
POD SLUNCEM BUDEŠ,
NEJVÝŠE ZROZENÝ
NAD KNÍŽATY,
ZLATEM ŠTĚDRÝ,
POMALÝ K ÚTĚKU,
STATNÝ VZHLEDEM
A VE SLOVECH MOUDRÝ.“

VIII.
Sigurd pěl:
„RCI, MOUDRÝ KRÁLI!
LÍP, NEŽ SE TÁŽI,
SIGURDU ŘEKNI,
VÍŠ-LI DÁLE,
JAKOU VÝPRAVU
PODNIKNU NEJPRVE,
ZE DVORA AŽ
TVÉHO VYJEDU.“

IX.
Grípir pěl:
„NEJDŘÍV, HRDINO,
OTCE POMSTÍŠ,
ZÁRMUTEK EYLIMŮV
VŠECHEN SMÍŘÍŠ;
TVRDÉ SYNY
HUNDINGOVY
HRDINNĚ SKOLÍŠ
A SLÁVU ZÍSKÁŠ.“

X.
Sigurd pěl:

„ŘEKNI, ŠLECHETNÝ,
ŘEKNI MI, KRÁLI,
MOUDRÝMI SLOVY
V PŘÁTELSKÉ ŘEČI:
ZNÁŠ-LI SIGURDA
ODVÁŽNÉ ČINY,
SLÁVOU JEŽ NAPLNÍ
SVĚTOVÝ PROSTOR?“

XI.
Grípir pěl:

„LESKLOU SAŇ
SAMOTEN SKOLÍŠ,
CO NA PLÁNI GNITSKÉ
LAKOMÁ LEŽÍ;
OBĚMA BRATRŮM
ZHOUBCEM BUDEŠ,
FÁFNU I REGIMU;
PRAVDU DÍ GRÍPIR.“

XII.
Sigurd pěl:

„PŘEBOHAT BUDU,
VYKONÁM-LI
ČIN MEZI MUŽI,
O NĚMŽ TU DÍŠ!
ROZPOMEŇ SE
A DÁLE MI POVĚZ:
JAKÝ BUDE DALŠÍ
MŮJ ŽIVOTA OSUD.“

XIII.
Grípir pěl:

„NAJDEŠ CESTU
K FÁFNOVĚ SLUJI,
VYZDVIHNEŠ ODTUD
KRÁSNÝ POKLAD,
ZLATEM OBTÍŽÍŠ
GRANOVI BOKY;
ODJEDEŠ, HRDINO,
KE GJÚKOVI.“

XIV.
Sigurd pěl:

„JEŠTĚ VÍC KNÍŽETI
V BESEDĚ MOUDRÉ,
PROROKU -KRÁLI,
PROSÍM, POVĚZ:
HOSTEM BUDU GJÚKA
A OD NĚHO PŮJDU -
JAKÝ BUDE DALŠÍ
MŮJ ŽIVOTA OSUD?“

XV.
Grípir pěl:

„NA SKÁLE SPÍ
KNÍŽETE DCERA,
JASNÁ, V ORUŽÍ,
OD SMRTI HELGA;
ROZETNEŠ JÍ
OSTRÝM MEČEM,
ORUŽÍ ROZSEKNEŠ
FÁFNOBIJCEM.“

XVI.
Sigurd pěl:

„ZLOMENO ORUŽÍ,
PROMLUVÍ PANNA,
ZE SPÁNKU ŽENA
PROCITNE ZASE;
CO MOUDRÁ ASI
SIGURDU ŘEKNE,
CO BY REKU
K ŠTĚSTÍ BYLO?“

XVII.
Grípir pěl:

„MOCNÉHO BUDE TĚ
RÚNÁM UČIT,
VŠEM, JEŽ SIGURD RODY
OSVOJIT PŘÁLY,

JEŽ MLUVIT MOHOU
S JAZYKA LIDÍ
LÉČIVOU SILOU.
ŽIJ BLAZE, KRÁLI!“

XVIII.
Sigurd pěl:

„ŘEČ SVOU SKONČÍ,
MOUDROST POCHYTÍM,
NA DALŠÍ CESTU
ZASE SE CHYSTÁM -
ROZPOMEŇ SE
A DÁLE MI POVĚZ:
JAKÝ BUDE DALŠÍ
MŮJ ŽIVOTA OSUD?“

XIX.
Grípir pěl:
DOBŘE VÍM,
ČÍ JE TO VINA:
„VYHLEDÁŠ CESTOU
HEIMOVY KRAJE,
VESELÝM HOSTEM
BUDEŠ KRÁLI.
KONEC JE, SIGURDE,
TOHO, CO JSEM VĚDĚL;
VÍCE NEŽ TOTO
NEZVÍDEJ NA MNĚ.“

XX.
Sigurd pěl:
„SMUTEK MI PŮSOBÍ
SLOVO, JEŽ PRAVÍŠ,
VÍM, ŽE DOPŘEDU
VIDÍŠ, KNÍŽE;
DOBŘE ZNÁŠ SIGURDA
PŘEMÍRU BOLU,
PROTO TO, GRÍPE,
ŘÍCI NECHCEŠ.“

XXI.
Grípir pěl:
„ZÍRÁM NAZPĚT,
DOBA MLÁDÍ
NEJSVĚTLEJŠÍ
SE MI ZDÁLA;
NEPRÁVEM MĚ
MOUDRÝM ZOVOU,
NEJSEM NI PROROKEM,
VÍC UŽ NEVÍM.“

XXII.
Sigurd pěl:
„MUŽE NEZNÁM
NA ZEMI ŽÁDNÉHO,
JASNĚJ JENŽ VIDÍ
NEŽ TY, GRÍPE!
NESKRÝVEJ PŘEDE MNOU,
BYŤ BYLA ZLÁ,
ZHOUBU, JIŽ OSUD
NA MNE CHYSTÁ.“

XXIII.
Grípir pěl:
„VĚK TVŮJ NENÍ
K HANBĚ URČEN,
POMNI TOHO,
ŠLECHETNÝ KNÍŽE!
TVÉ JMÉNO BUDE
NA VĚKY VĚKŮ,
BOJE VLÁDCE,
VZPOMÍNÁNO!“

XXIV.
Sigurd pěl:
„NEJHORŠÍ ZE VŠEHO
ZDÁ SE, ŽE SIGURD
S KNÍŽETEM MÁ SE
TAKTO LOUČIT;
CESTU MI OSUDU
- VŠECHNO JE URČENO -,
SLAVNÝ UJČE,
CHCEŠ-LI, NAZNAČ!“

XXV.
Grípir pěl:
„VYPOVÍM TEDY
SIGURD VŠECHNO,
KDYŽ NA MNE HRDINA
NALÉHÁ TOLIK:
VĚZ NYNÍ ZAJISTÉ,
ŽE NENÍ LŽÍ:
JEDEN DEN JE TI
K SMRTI URČEN!“

XXVI.
Sigurd pěl:
„NECHCI ZLOBY
MOCNÉHO KRÁLE,
DOBROU RADU
U GRÍPA HLEDÁM;
RÁD BYCH ZVĚDĚL,
I KDYŽ JE ZLÁ,
JAJÁ SIGURDA
SUDBA ČEKÁ?“

XXVII.
Grípir pěl:
„PANNA JE U HEIMA
KRÁSNÁ VZHLEDEM -
BRYNHILDOU JI
MUŽI ZOVOU -,
BUDLOVA DCERA,
JIŽ VLÍDNÝ HEIMIR,
PANNU TVRDOU,
U SEBE SCHOVÁ.“

XXVIII.
Grípir pěl:
„CO MÁM Z TOHO,
PANNU ŽE HEIMIR
KRÁSNOU VZHLEDEM
U SEBE CHOVÁ?
MUSÍŠ MI, GRÍPE,
VŠECHNO ŘÍCI,
VÍM, ŽE V MOU SUDBU
JASNĚ VIDÍŠ.“

XXIX.
Grípir pěl:
„VŠECHNU RADOST
TOBĚ ZNIČÍ
KRÁSNÁ ŽENA,
JIŽ HEIMIR CHOVÁ.
NEUSNEŠ SPÁNKEM,
NEZVÁŽÍŠ VĚCÍ,
POHRDNEŠ MUŽI,
KDYŽ NEBUDEŠ S PANNOU.“

XXX.
Sigurd pěl:
„CO TEDY SIGURDU
ÚKOJE SKYTNE?
POVĚZ MI, GRÍPE,
TUŠÍŠ-LI DÁLE?
KOUPÍM PANNU
ZA POKLADY,
ZÍSKÁM KRÁSNOU
KNÍŽETE DCERU?“

XXXI.
Grípir pěl:
„PŘÍSAHY VŠECHNY
SOBĚ DÁTE,
PEVNĚ SLÍBÍTE,
MÁLO JICH SPLNÍTE:
NA NOC BUDEŠ
GJÚKOVÝM HOSTEM -
SCHOVANKY HEIMOVY
NEVZPOMENEŠ.“

XXXII.
Sigurd pěl:
„JAKŽE, GRÍPE,
ŘEKNI PŘÍMO,
VIDÍŠ VRTKAVOST
V KRÁLE MYSLI?
JÁ ŽE ZRADÍM
PANNĚ SLIBY,
JIŽ BUDU MILOVAT
ZE VŠÍ DUŠE?

XXXIII.
Grípir pěl:
ZRADÍŠ, KNÍŽE,
ÚSKOKEM JINÝCH,
PODLEHNEŠ LSTI
GRIMHÍLDINĚ:
NABÍDNE TI
SVĚTLOU PANNU,
VLASTNÍ DCERU,
KOUZLY TĚ ZMÁMÍ.“

XXXIV.
Sigurd pěl:
„STANU SE SVAKEM
GUNNAROVÝM
A GUDRÚNU
ZA ŽENU POJMU?
DOBRÝ SŇATEK
BY KNÍŽE UZAVŘEL,
KDYBY ZLÉ SVĚDOMÍ
DALO MU SPÁTI.“

XXXV.
Grípir pěl:
„GRÍMHILD TOBĚ
LÉČKU ZCHYSTÁ,
BUDE CHTÍT, ABYS
BRYNHILDU SEZDAL
SE SYNEM GUNNAREM,
GÓTSKÝM VLÁDCEM;
TY MATCE KNÍŽETE
POMOC SLÍBÍŠ.“

XXXVI.
Sigurd pěl:
„HANBA MĚ ČEKÁ,
TO JASNĚ VIDÍM,
SELHÁVÁ SIGURDU
ROZVAHA MOUDRÁ,
MÁM-LI SLAVNÉ
PÁNNY PROSIT
PRO JINÉHO,
JIŽ RÁD JSEM MÍVAL.“

XXXVII.
Grípir pěl:
„VŠICHNI SI SLIBY
DO RUKOU DÁTE,
GUNNAÖ I HÖGNI
I TY JAKO TŘETÍ,
PODOBU ZMNĚNÍTE,
CESTOU AŽ PŮJDETE,
GUNNAR S TEBOU;
GRÍPIR NELŽE!“

XXXVIII.
Sigurd pěl:
„JAK SE TO STANE,
JAK SI ZMNĚNÍME
PODOBU, POHYBY,
CESTOU AŽ PŮJDEME?
JINÝ ÚKLAD
ZA TÍM VĚZÍ,
OHAVNÝ STEJNĚ;
MLUV, GRÍPE, DÁL!“

XXXIX.
Grípir pěl:
„VZHLED MÁŠ GUNNARA,
POHYBY JEHO,
VLASTNÍ VŠAK MLUVU
I MYŠLENKY SÍLU;
ZASNOUBÍŠ SE
SE SRDNATOU
ATLOVOU SESTROU;
NENÍ TI POMOCI.“

XXXX.
Sigurd pěl:
„NEJHORŠÍ ZDÁ SE,
ŽE ZLÝM BUDU ZVÁN
SIGURDEM U LIDÍ,
TAK-LI SE STANE!
NECHCI ÚSKOKEM
POŽÁDAT PANNY,
NEVĚSTY KRÁLŮ,
JIŽ NEJLEPŠÍ ZNÁM.“

XXXXI.
Grípir pěl:
„SPOČINEŠ, SLAVNÝ
VOJE VŮDCE,
U PANNY, JAKO BY
MATKOU TI BYLA;
PROTO TVÉHO JMÉNA
VŠECHNY VĚKY,
KNÍŽE LIDU,
VZPOMÍNAT BUDOU!“

XXXXII.
Sigurd pěl:
„VEZME SI GUNNAR
DOBROU ŽENU,
SLAVNÝ MEZI MUŽI,
BYŤ PO TŘI NOCI
VZDORNÁ JEHO ŽENA
- JAK NESLÝCHÁNO! -
SE MNOU SPALA?“

XXXXIII.
Grípir pěl:
„SVADBU SPOLU
OBA BUDOU SLAVIT,
SIGURD I GUNNAR
V GJÚKOVÝCH SÍNÍCH.
PODOBU ZMĚNÍTE
PŘIJDOUCE DOMŮ.
V DUŠI KAŽDÝ
ZŮSTANE SVÝM.“

XXXXIV.
Sigurd pěl:
„K JAKÉ RADOSTI
SVAKOVSTVÍ POTOM
BUDOU MEZI MUŽI,
ŘEKNI MI GRÍPE!
GUNNARU-LI
POTĚCHOU BUDE
V POZDNÍCH DOBÁCH,
ČI MNĚ SAMU?“

XXXXV.
Grípir pěl:
„POMNÍŠ PŘÍSAH,
MLČET VŠAK MUSÍŠ,
GUDRÚNĚ POPŘEJEŠ
DOBRÉHO ŽITÍ.
BRYNHILD VŠAK ZDÁ SE
NEŠŤASTNĚ SŇATOU,
MOUDRÁ ŽENA
POMSTU SNUJE.“

XXXXVI.
Sigurd pěl:
„CO HODLÁ POKUTOU
NEVĚSTA VZÍT
ZA ÚSKOK, KTERÝ
SPÁŠEME NA NÍ?
ODE MNE MOUDRÁ MÁ
PŘÍSAHY DANÉ,
NESPLNĚNÉ,
A MÁLO LÁSKY.“

XXXXVII.
Grípir pěl:
„GUNNAROVI
BRYNHILD ŘEKNE,
V DANÉM ŽE SLOVĚ JSI
DOSTÁT NECHTĚL,
ŠLECHETNÝ KRÁL KDYŽ,
GJÚKŮV DĚDIC,
Z CELÉ MYSLI
VÍRY TI SKYTL!“

XXXXVIII.
Sigurd pěl:
„COŽE, GRÍPE?
ŘEKNI MI PŘECE,
PRAVDA-LI BUDE,
CO O MNĚ SE ŘEKNE,
ČI LŽE-LI O MNĚ
SLAVNÁ ŽENA
A O SOBĚ SAMÉ?
POVĚZ MI, GRÍPE.“

IL.
Grípir pěl:
„Z PŘEMNOHÉHO
HOŘE A HNĚVU
MOCNÁ PANNA
ZLO TI ZPŮSOBÍ;
TŘEBA JSI ŠLECHETNOU
NEPOHANIL,
PŘECE JSTE KRÁLOVNU
ZÍSKALI KOUZLY.“

L.
Sigurd pěl:
„DÁ SE GUNNAR
A GUTTHORM A HÖGNI
PROTI MNĚ POPUDIT
JEJÍMI SLOVY?
ZKRVAVÍ ČEPELE
GJÚKOVI SYNOVÉ
NA SVÉM SVAKU?
RCI MI, GRÍPE!“

LI.
Grípir pěl:
„TEHDY SE GUDRŮNĚ
ZATVRDÍ SRDCE,
AŽ JEJÍ BRATŘI
ŽIVOT TI VEZMOU.
NIČÍM NEBUDE
ŽÁDNÁ RADOST
MOUDRÉ ŽENĚ
GRÍMHILDY VINOU.

LII.
BUDIŽ TI ÚTĚCHOU,
VLÁDCE VOJŮ,
TAKÝ ŽE OSUD
URČEN BYL KRÁLI:
NIKDY SLAVNĚJŠÍ
MUŽ SE NEZRODÍ
POD SÍDLEM SLUNCE
NEŽ, SIGURDE, TY!“

LIII.
Sigurd pěl:
„V PŘÁTELSTVÍ LUČME SE!
SUDBY NEZMĚNÍŠ.
UČINILS, GRÍPE,
OČ JSEM TĚ ŽÁDAL.
JISTĚ BYS RADĚJI
LEPŠÍ MI ŽIVOT
PROROKOVAL,
KDYBYS MOHL!“