Jak se v devátém století jmenovaly země Slovensko a země Morava?

Nový překlad části signatury rukopisu Ibn Rusty podle de Goeje: „In Museo
Brittanico est codex (Add. 23,378), De Goejeovo vydání z roku 1892 dostupné na: http://www.archive.org/details/bibliothecageogr07goej na které mne laskavě
upozornil pan D. Hrbek, kterému děkuji. Překlad byl prováděn
prostřednictvím internetu s využitím znalců spisovné
arabštiny.

Strany 166 až 168, původní foliant 164 a 165 originální perské texty viz na
www.wogastisburc.com
Al Saklabia
A mezi zemí Al Bajanikia a zemí Al Saklabia je vzdálenost deset denních pochodů. A blízko hranice Al Saklabia je město jménem Wab Nít. Ty dojdeš do města obtížnými cestami. Prameny vody a lesní porosty a okliky jsou tam až jejich zemi dosáhneš. Ale země Al Saklabia je rovina porostlá lesy. Tam oni bydlí. Nemají žádné vinice ani pole. Domy mají ze dřeva a tam mají také domečky pro své včely a med. A oni jim říkají olischje (úlišč?). Z jednoho jediného domečku získávají asi deset nádob (30 –50litrů?) medu. A lidé pasou vepře jako ovce. A když někdo zemře, spálí ho v ohni a jeho ženy si pořežou tváře a končetiny nožem, když jejich příbuzný zemře. A když je spálen úplně, přijdou příští den a seberou popel z místa a dají do poháru a uloží na pahorek. A jeden rok po jeho smrti vezmou množství medu z asi deseti včelích domečků a jdou k pahorku, kde se shromáždí příbuzní mrtvého. Tam jedí a pijí a pak odejdou. Když měl mrtvý tři ženy a jedna řekla, že byla jeho nejmilejší, přinese dva dřevěné kůly, zarazí do půdy a příčně třetí dřevo s lanem ve středu. Provleče hlavu, když stojí na židli, potom je židle odňata a ona se uškrtí až umře. A potom je dána do ohně spalovaného. Všichni jsou uctívači ohně. A zpravidla pěstují (pflanzen sie) oni “dakhan”(?). A v době žní, berou ze sklizně naběračku, zvedají k nebi a říkají: Bože, Tys nás obdaroval, zůstávej s námi v dobrém. Oni mají různé flétny, kytary a bubny. Z různých větví vyrábí píšťaly. Některé z nich mají délku dvou paží. Jejich nástroj strunný má osm strun. Z medu dělají víno. Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se veselí a hrají na hudební nástroje. Zpívají během spalování. Muži mající koně mají cepíny, jako zbraně. (Ostatní) mimo oštěpy a štíty nemají jiné zbraně. Velitele své oni poslouchají. Toho, který prý nosí korunu země župani nazývají Svatopluk, který je nejvznešenější. Vykonávají jeho příkazy. Jeho sídlo leží uprostřed země Al Saklabia. Rezidence (byt) jeho kde je, oni vědí (je obecně známé). Nazývají ho pán pánů, (král králů), prvorozený (následník) a proto král, Velký dobytek(koně, brav) nemají. Patří jen jemu, který z něho požívá pokrmy. Má hradby (štíty, opevnění) výborné, nedobytné a neobvyklé. A v jejich zemi vládne Vele grad, úplně vykopané město, ve kterém bydlí Charwát. A mají v něm trhy každý (kalendářní) měsíc tři dny, kromě čerstvě dojeného mléka (s ním zřejmě obchodují stále). Nakupují v něm a prodávají. Někteří jejich muži kopou pod zemí (in die Erde Gruben/Tunnel graben und bilden dafuer ein Dach aus Holz) (důlní štoly?) do země a tomu pak dělají stropy ze dřeva výdřevu?) Jejich král vybírá od nich daně. Kdo má syna, nebo dceru dává šaty jednou do roka, kdo nemá dceru ani syna, bere oděv z jeho ženy, nebo služky. Když tam zloděj něco ukradne, je zardoušen, nebo poslán pracovat daleko k hranicím jeho země.

Poznámky k textu

  1. style="font-size: 9pt;" size="2">Popis cesty se
    shoduje s relací Gardízího. Cílem, za nímž je země Al saklabia
    je „hora ze které vytéká voda“. A k té hoře je cesta Od
    Dunaje, který nazývá Ister také deset dní pochodu. Zemí Al bajanikia je
    tedy jistě členitý terén Slovenska. Podporuje to také město Váb Nít,
    zřejmě Nitra. Také zalesněná rovina odpovídá velmi dobře prostoru
    Dolnomoravského úvalu.. Trasa asi 200 km odpovídá 10 dennímu pochodu.
    Od Dunaje k Moravě. Je téměř jisté, že tyto názvy zemí
    zachytili od obyvatelstva. Je-li tomu tak, jde pravděpodobně o
    nejstarší geografické názvy slovanských států na území dnešního
    Slovenska a Moravy.

  2. style="font-size: 9pt;" size="2">Pátráním po
    etymologii Al bajanikia jsme zjistili, že jde nejspíše o název
    Bajanikia.. Významem tedy šlo o zemi ovládanou šlechtici, nazývanými
    Bajany, nebo Bojany, ve tvaru Bojar používané dodnes
    v Rumunsku a Rusku. Takový název zachovala i Albanie (Al-
    banie), Banát, ale i místní názvy Bojany, Bojanov, Bánov, Bánovce,
    Bojanovice. Zdá se, že velký význam mělo slovanské hradiště Bojná.
    Taková úvaha vede i k podezření na jméno prvního známého
    slovenského knížete Pri bána, Pribina tedy prvního a hlavního bána
    (srovnej např. primáš). Maďarští historikové soudí, že Arpádovský stát
    ponechal původní velkomoravské územní okrsky a nazval je podle
    šlechticů (šu-bánů), župy.

  3. style="font-size: 9pt;" size="2">Popis země style="font-size: 9pt;" size="2">Al Saklabia
    size="2">odpovídá zase velmi přesně oblasti Jižní Moravy,
    kde bylo ústředí moci podle archeologických nálezů. Zejména rovinaté a
    zalesněné Doubravě, nacházející se mezi Mikulčicemi, Kyjovem a Uherským
    Hradištěm. Tato oblast má ve svém středu nejvyšší místo, zvané Náklo.
    Vzniklo mohutnými výrony artézké vody. V jejím okolí jsou
    četné pahrbky, vzniklé erupcemi Hodonínské ropné pánve.

  4. style="font-size: 9pt;" size="2">Seklavia je také
    název Metodějova sídla, uváděný k roku 900 Bernardem
    z Kremmunsteru. Historikové (Havlík) hledají původ ve slově
    Slovania, země Slovanů. Tak se také slovo Saklabia zpravidla překládá.
    Domnívám se, že mylně.

  5. style="font-size: 9pt;" size="2">Základem je totiž
    částice – kly, klí, sing. kel, ostrý zub, klíčící zub. Podle V. Machka
    etymologicky původně špičatý útvar, pronikající např. půdou. Podobný je
    latinský clavus hřeb či špičatý zub. Vzhledem k tomu, že se
    v této oblasti nachází četné mohylovité útvary t. zv „ bahenní
    sopky“ vzniklé výrony uhlovodíků , že obyvatelé skutečně používali
    název seklavia pro toto území. Naznačují to názvy Náklí, Kelčany,
    Sekule. Odpovídá to také názvům Rohov, Rohatec, Sedmirohé, Rohotří,
    Cánov,a podobně. Erymologiové uvádí, že předpona se- je nejen zvratné
    zájmeno, ale mělo druhý význam „náš, vlastní, sobě patřící (viz hanácké
    sedni se). Jde o nepřevzaté původní slovanské slovo, je tedy
    pravděpodobně součástí názvu Seklabia i význam vlastní, tedyi i výrazu
    vlast. Saklabia je zřejmě vlast národa Náklanů.

  6. style="font-size: 9pt;" size="2">Oni zpravidla
    pěstují Dakhan. Výraz je jednoznačně pěstování, vysazování, ( německy
    pflanzen sie). Protože text uvádí, že „nemají osetá pole“, nešlo zřejmě
    o druh obilí. (bývá někdy pro – han navrhována po-han-ka). Zdá se, že
    vysvětlení by mohla být spíše složenina „dlouhé konopí“. Nejstarší
    výraz pro konopí byl převzat z německého hanf, sthn. Hanaf,
    podle Machka mající původ kdesi v orientu. Předpona dak- mohla
    být odposlouchána z podobně znějícího dalg, Psl. Dolg,
    bulharsky dalg, tedy dlouhý. Dalghan, tedy dlouhé konopí bylo skutečně
    pěstováno nejen jako surovina pro textilní zpracování. (O tom u
    Mickiewicze „Pan Tadeáš“ kn. VI.) Vysoké konopí se za stara selo
    zpravidla kolem stavení. Příchod návštěvníků prozrazoval šustot. Vysoký
    a hustý porost poskytoval bezpečný úkryt domácí zvěři i lidem, rekrutům
    při odvodech, chránil svým ostrým pachem před vlky a snad i úly před
    vyslíděním medvědy.

  7. style="font-size: 9pt;" size="2">Cepín byl zbraní
    jezdců. Tento poznatek souhlasí s četnými archeologickými
    nálezy „moravských bradatic“, podobných sekerám s dlouho rukojetí, cepínům.

  8. style="font-size: 9pt;" size="2">A vládne jim Welký
    grad, úplně vykopané město ve kterém bydlí Charwát. Zdá se, že jde o
    stejného Charwáta, kterého Kosma označil latinsky Crocco, do češtiny
    překládané kníže Krok, shodně i polským Krakem (Krakow). Pohanský kult
    je častý i v našich legendách a pověstech, (Božstvo – style="font-size: 9pt;" size="2">Gast- Ghost
    duch),
    size="2">sídlící na, nebo v hoře (Radhošť, Gostin,
    Wogastisburc). Znalci pohanského kultu popisují funkci velekněze, ale
    hlavně v polském prostředí. Tento kultovní činitel měl prý
    někdy vyšší moc, než samotný kníže. Existenci pohanských „čarodějů“ na
    Welehradě popsal i Metoděj (v legendě o Konstantinovi): „učili i jiné
    bezbožné věci…, za což byl pokárán Salcburgský biskup Virgil papežem
    Zachariem „Quot alius mundus et alii hominrs sub terra sint“. Zajímavé
    je, že starší (Franský) zákoník „Ustanovení svatých otců“ má trest za
    pohanské obřady nejmírnější, (poslední jmenovaný přestupek, trestaný
    půstem), zatím co (Metodějův a Konstantinův) „Zakon sjudnyj“ jej má
    jako první s velmi přísným trestem prodání do otroctví.
    Pohanská tradice přežívá i v lidových legendách o božských
    vládcích hor. Na příklad legenda o Krakonovi, Krakonošovi či
    Hadonošovi, sídlícím na hoře Godona. Popis pohanského Weligradu a
    jejich žárové pohřby nejsou v souladu
    s archeologickými nálezy Mikulčoc a Starého města. Zdá se, že
    již Rostislav si vybudoval vlastní honosnou rezidenci (Mikulčice),
    kterou nejspíše převzal jeho syn Svatopluk a jeho druhý syn Mojmír,
    který se spojil s Uhry vybudoval Nový Veligrad , jemž říkali
    Uherské Hradiště. Podporuje to kamenná architektura staveb, knížecí
    paláce obou lokalit sakrální objekty a kostrové pohřby. Zdá se, že obě
    lokality nebyly sice weligradem Velké Moravy, ale panovnickými dvory
    z nichž se rozvíjelo křesťanství i gramotnost Moravanů.

  9. style="font-size: 9pt;" size="2">Někteří jejich muži
    kopou podzemní štoly a dělají jim střechy ze dřeva. Tito muži zřejmě
    žili na opevněném hradišti na vrcholu Babí lom u Kyjova. Při pohledu
    z kráteru Nákla tvoří významnou dominantu. Je tam rozsáhlý
    areál důlních chodeb a pozůstatků těžby železné rudy. Množství horníků
    bylo značné. Nachází se tam největší velkomoravský mohylník na Moravě.
    Jak důlní systém, tak rozsáhlé hradiště zde také čeká na archeology.