Klášťov – hora tajemná

Nejvyšší hora Vizovických vrchů (753 m n. m.) v poloze s pomístním názvem „Zámčisko“, opředená pověstmi, s doklady prastarého osídlení v podobě rozsáhlého výšinného hradiště.




Popis style="font-weight: bold;">
Vrcholové partii Klášťova dominuje skalisko Čertův kámen na nejvyšším
bodě a studánka pod vrcholem. Po celém obvodu hradiska je patrný
kamenný val, který se na jižní straně neuzavírá prostor, ale podbíhá a
přesahuje opačný konec valu a tvoří tak jakousi bránu
krytou z boku oběma konci valů.
Val má dodnes výšku přibližně jednoho metru, v severovýchodní
části dosahuje výšky až tří metrů, zatímco v jihovýchodní
části se ztrácí úplně. Obepíná plochu asi 2,1 ha ve tvaru trojúhelníka
se zaoblenými vrcholy a s mírně zaoblenými stranami.
Na jihovýchodní straně areálu jsou pozůstatky uměle vytvořené kamenné
terasy s prohlubní nejasné funkce, jednu dobu považované za
cisternu. Na terase se totiž nachází i několik dalších zahloubení.
Terasy upravené kamenným dlážděním jsou v areálu hradiska
celkem dvě.

Historie
Opevněné sídlo vzniklo na Klášťově zároveň s prvním
intenzivnějším osídlením této hornaté části jihovýchodní Moravy cca
před necelými 3 tisíci lety na přelomu pozdní doby bronzové a starší
doby železné – halštatské přibližně v rozmezí let 900 – 750 př.n.l..
Již tehdy bylo obehnáno mohutným celokamenným valem navršeným
z velkých na sucho kladených kamenů, širokým přes 3 metry, na
čelní straně zpevněným dřevěnou konstrukcí.
Tuto lokalitu později využívali Slované. Klášťov byl nejvýše položeným
velkomoravským hradištěm.


Lidové pověsti

Podle pověstí tu prý kdysi stával dřevěný hrad. Poslední bezdětný
majitel měl údajně svůj majetek zakopat do země. Místní lidé se pak
bezúspěšně pokoušeli poklad ze země vyzvednout. Poklad byl však střežen
hady a štíry ukrytými v trouchnivějících troskách hradu.
Poklad v noci „vartovali“ též černí psi se svítícíma očima a
zdivočelý býk. Ani později se na Klášťov místní lidé příliš
neodvažovali, neboť na Klášťově našel úkryt černokněžník, který tu žil
osamoceně jako poustevník. Černokněžník byl celkem neškodný, pouze jeho
zlatý „čagan“ zavěšený na vysoké jedli způsobil náhodnému poutníkovi
ztrátu orientace.

O skupině kamenů na vrcholu Klášťova odedávna vypráví lidová pověst, že
kameny tam donesl čert. Na jednom z nich je údajně otisk čertova
ramene, hlavy a dokonce i kopyta.
Na nedalekém návrší směrem k Pozděchovu zvaném Smolný vrch
stával údajně zámek s jezírkem, do kterého byli pochováváni velcí
hříšníci, aby nestrašívali na běžných hřbitovech.

Pověsti o tajemném Klášťově se samozřejmě dostaly i do sbírek pátera
Františka Müllera, které v Pověstech z Vizovických
hor převyprávěla Eva Eliášová.  


Historie výzkumu

První ne příliš přesný popis lokality pochází z pera J. Kučery
již v r. 1890 (ČVSMO VII). O dva roky později v r.
1892 se o lokalitě zmiňoval E. Peck (Okresní hejtmanství holešovské,
107), ovšem ve formě lidových pověstí.

Přesnější popis lokality podal Inocenc Ladislav Červinka
v roce 1928 (Slované na Moravě a říše Velkomoravská, s. 91),
který lokalitu interpretoval jako velkomoravské útočištné hradisko.
Nalezl zde několik kamenných žernovů (které jsou uložené zřejmě
v muzeu ve Valašských Kloboukách). Později se pod vlivem E.
Šimka přiklonil k názoru, že by se mohlo jednat o keltské hradiště.
Tento chybný názor však nebyl potvrzen ani při pozdějších
archeologických výzkumech. (Přesto po nějakou dobu figuroval v povědomí
širší laické veřejnosti a dokonce i v některých turistických
informačních materiálech.)

V roce 1968 vytvořil archeolog zlínského muzea Vít Dohnal
nákres
hradiska a provedl zde menší sondáž na ploše 1,5 x 2 m, kde
v půlmetrové hloubce narazil na deset keramických zlomků, z
nichž jeden pocházel skutečně z doby velkomoravské a zbytek
patřil slezskoplatěnické fázi kultury lidu popelnicových polí
z doby prvního osídlení hradiska.

V roce 1981 zde provedl archeolog PhDr. Jiří Kohoutek
povrchový průzkum
spojený s mikrosondážemi a získal obdobný počet keramických zlomků
většinou z doby halštatské, ale i několik z doby
slovanského osídlení doby velkomoravské (střední doby hradištní).

V roce 1982 na Klášťově Jindra Nekvasil z Archeologického
ústavu ČSAV v
Brně našel ve vývratu padlého stromu část nádoby z období kultury lidu
popelnicových polí doby halštatské.

Na základě dosavadního stavu bádání však i u dr. Kohoutka
stále ještě
převládal názor, že lokalita byla využívána spíše až v mladší
době hradištní, i když možnost dřívějšího slovanského osídlení dr.
Kohoutek nevylučoval. Do té doby však chybělo více důkazů. Osídlení
střední doby hradištní se nepovažovalo za dostatečně spolehlivě
prokázané. Názory na stáří lokality tak stále kolísaly mezi střední a
mladší dobou hradištní.

Novodobá rozsáhlejší výzkumná akce této tajemné hory,
podnícená
amatérským nálezem z roku 2003, proběhla v květnu 2005 na
popud starosty obce Vysoké Pole Josefa Zichy, v jejímž
katastru lokalita leží. Ve dnech 8. – 11. 5. geodeti Ústavu
archeologické památkové péče Brno nově zaměřili lokalitu a ve dnech 23.
- 27. 5. archeolog PhDr. Jiří Kohoutek provedl několik zjišťovacích
sond menšího rozsahu v jihovýchodní části hradiska. Na to, že
tato lokalita není příliš dobře dostupná, byly objevy značně
překvapivé, šokující zejména množstvím hromadných skladů – tzv. depotů.
Pozoruhodný byl dosud nevídaný depot v podobě 51 předmětů
ukrytých pod žernovem. Z dalšího výzkumu bylo získáno dalších více jak
100 železných předmětů, nástrojů, zbraní i ozdob z doby
halštatské (např. součásti výbavy jezdecké bojovnické družiny), dále
předměty charakteristické pro dobu velkomoravskou. Nechyběly ani kousky
velkomoravské keramiky, zdobené charakteristickou vlnicí. Tím bylo
definitivně potvrzeno velkomoravské osídlení lokality.

Archeolog dr. Kohoutek se domníval, že Moravané tuto lokalitu
využívali
jako kultovní místo a železné předměty představovaly oběť bohům.
Klášťov je totiž z jižní strany lemován půlkruhem slovanských
pohřebních mohyl. Podle dr. Jiřího Kohoutka jde o první prokázané
kultovní místo starých Slovanů na území Moravy a Čech z období před
nástupem křesťanství. Podle jeho názoru hora musela mít významný
sakrální účel, předpokládal, že byla zasvěcena bohu hromu, bouře a
ohně, což by měl být Perun. V pozdějších tradicích však údajně neměla
hora nejlepší pověst. Podle názoru dr. Kohoutka se církev snažila
potlačit staré pohanské kulty, a tak horu zasvětila ďáblu. Tak
zdůvodnil existenci četných pověstí o výskytu čertů a dalších
nadpřirozených temných sil, podle nichž není radno Klášťov navštěvovat
v kteroukoliv denní nebo noční dobu.

Prozaičtější variantou se může jevit využití hradiska coby
ideální
zásobárny materiálu k obchodním účelům nebo jako vhodného
úkrytu na tu dobu cenných předmětů v době nebezpečí. Na
Slavičínsku, Bojkovicku a Luhačovicku se totiž vyskytovala naleziště
poměrně chudé železné rudy – pelosideritu, tato oblast byla i oblastí
severní větve obchodního spojení Pomoraví s Povážím. Nedaleko
Klášťova směrem na severozád v trati Padělky u Chrastěšova
byly objeveny středohradištní objekty patrně výrobního charakteru,
související s úpravou železné rudy nebo jejím následným
zpracováním.

Na základě překvapivých nálezů byla o rok později provedena
další
důkladnější sondáž v roce 2006. Bylo dokončeno geodetické
zaměření lokality pracovníky z ÚAPP Brno. Vlastní sondážní výzkum
proběhl ve dnech 5. 6. až 17. 9. Celkově i s depotem
z předchozího roku dosáhl počet celkově nalezených železných
předmětů na Klášťově v roce 2006 počtu přes 400 kusů
jednotlivých exemplářů.

Druhá etapa zjišťovacího výzkumu, zaměřená na dokončení
sondáží,
pokračovala ve vnitřním areálu hradiska v průběhu června až srpna 2007.
Byly objeveny 4 nové depoty, největší z nich obsahoval 40 železných
předmětů, mezi nimiž byly většinou zastoupeny zemědělské i jiné druhy
nástrojů. Celkový počet depotů dosáhl desítky a počet jednotlivých
železných předmětů přesáhl v roce 2007 již 700 exemplářů.

V započaté práci dr. Kohoutka pokračuje PhDr. RNDr.
Jana
Langová a Ivan Čižmář, který nalezl dalších asi 300 nejrůznějších
kovových předmětů. Preventivním archeologickým průzkumem hradiska
Klášťov v roce 2009 se podařilo vyzvednout a geodeticky
zaměřit přes 200 železných předmětů ze středohradištního období. Byly
vyzvednuty také starší předměty ze slezskoplatěnické fáze kultury
lužických popelnicových polí.

Jedinečné archeologické objevy z doby starých Slovanů jsou
tedy
zastoupeny téměř tisícovkou železných předmětů zahrnujících nejrůznější
typy nástrojů či součásti výstroje jezdce a koně, především však nález
celkově více než deseti depotů, obsahujících často unikátní výrobky
ze železa (koňská udidla, třmeny tauzované stříbrem,
sekerovité hřivny používané jako platidla, sekery včetně bradatic,
kosy, radlice, ostruhy, pily, hroty oštěpů, hroty šípů, klíče, zlomky
petlic, kování vědérek a věder, závěsná kování, ocílky, krojidla,
vrtáky, kladivo, kovářské kleště, klín či průbojník, motyka, osníky,
nože, srpy, zlomek čepele nějaké zbraně, snad meče, výhňové lopatky,
misky slezského typu v neobvykle velkém množství 34 ks,
překvapivý byl také nález 90 cm dlouhé obouruční pily a kosy), olověné
přesleny, pozoruhodný je též nález olověného ingotu. To vše představuje
největší soubor depotů z doby velkomoravské, který se kdy
našel na území Moravy, Čech, Slovenska i okolních zemí. Zajímavostí je
i nález kamene svoru s čočkami polodrahokamů, pocházející
z Jesenicka.

Převážná většina nálezů je podle archeologa dr. Jiřího
Kohoutka
datována od konce osmého do zhruba poloviny devátého století.

Z doby halštatské je to amfora, zdobená na tuhovaném
povrchu
charakteristickým žlábkováním. Byl odkryt také bronzový depot čítající
15 náramků s rytou výzdobou. Ojedinělý byl nález menšího bronzového
srpu a bronzová sekerka s tulejkou a ouškem. Jedná se o vůbec první
bronzové předměty známé z této lokality.

Tyto svého druhu výjimečné nálezy zařadily tento valašský
kopec mezi
nejvýznamnější, ale zároveň i nejvíce záhadné lokality spojené
s velkomoravským obdobím v celém středoevropském
prostoru. Převratné výsledky výzkumů posledních let tak přinesly zcela
nové a závažné poznatky o historii jižního Valašska v rámci
širšího kontextu východní Moravy. Proto se lokalita i s jejími nálezy
oprávněně stala objektem zvýšené pozornosti sdělovacích prostředků.

Archeologický průzkum zatím nenarazil na známky obytných
stavení ani na
pohřebiště či jednotlivé hroby, není tedy jasné, zda lokalita sloužila
jako obydlený prostor nebo pouze k rituálním nebo skladovacím
účelům či jako pouhé útočiště v době nebezpečí vojenského
napadení nepřítelem. Slovanské osady s pohřebišti ale
s určitostí existovaly v nezanedbatelném množství
zejména na jižní straně od hřebene Vizovických vrchů na Slavičínsku
(Lipová, Nevšová, Rudimov). Totéž se týká i sídlišť nebo pohřebišť
období pozdní doby bronzové a počátku doby železné jihozápadně od
Klášťova (Sehradice, Slopné), jižně od Klášťova (Vlachovice, Štítná nad
Vláří) nebo jihovýchodně od Klášťova (Tichov, o kus dále pak Sidonie).

Literatura

  • Kohoutek Jiří: Klášťov 2006 – Hradisko kultury
    popelnicových polí, významná velkomoravská lokalita jižního Valašska –
    závěrečná zpráva
  • Kohoutek Jiří: Vysoké pole (okr. Zlín) – Klášťov –
    zjišťovací výzkum hradiska – výroční zpráva 2007, Ústav archeologické
    památkové péče Brno
  • Hlavica Michal: Raně středověké kultovní aktivity na vrchu
    Klášťov a jejich odraz v archeologických pramenech a ústní lidové
    slovesnosti (bakalářská diplomová práce), 2009, MU Brno
  • Čižmář Ivan: Vysoké Pole (okr. Zlín) Klášťov -
    archeologický průzkum, výroční zpráva 2009, Ústav archeologické
    památkové péče Brno, 2010 Brno
  • Nekuda Vladimír: Vlastivěda moravská – Zlínsko, 1995 Brno,
    Zlín, str. 115 -116, 131-146
  • Eliášová Eva: Pověsti z Vizovických hor, 1991
    Zlín, str. 11

Jiné zdroje

  • Přednášky RNDr. PhDr. Jany Langové v Muzeu
    jihovýchodní Moravy ve Zlíně ve dnech 6. 10. a 3. 11. 2010.
  • Výstava Klášťov – hora čarodějů, Muzeum jihovýchodní Moravy
    Zlín, 9. 9. až 21. 11. 2010. 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>