Veligrad nebyl ve Starém Městě ani Mikulčicích

Nejstarší písemné památky patří k nejdůležitějším pramenům o historii každého národa. My máme cenný dokument. Popis sídelního města Velké Moravy a návod cesty kupeckým karavanám trhům tohoto města.

Nahrazoval mapu ( href="http://www.wogastisburc.com/index.php?text=10-veligrad">http://www.wogastisburc.com/index.php?text=10-veligrad).

Vzdálenosti uvádí počtem dnů pochodu. Soudí se, že denní
trasy byly asi 20 km. Od překročení řeky Tisy má v terénu
6 orientačních bodů, které definují cestu k cíli, kterým
byla hora, ze které vytéká voda. Tyto body lze přesně určit i
v dnešním terénu. Zejména dosažení „břehu Dunaje
(Ister), Nitru, „první město Slovanů na
východě“
a
po 10 dnech od Dunaje (asi 200 km) dosažení řeky, za níž byla
zalesněná rovina (řeka Morava a Hodonínsko-Bzenecká
Doubrava Dolnomoravského úvalu) je velmi jednoznačný popis.
Zachovaly se dva opisy původního díla. Nejpodrobnější se nazývá
se „Kniha vzácných drahokamů“. L.E. Havlík v práci „Ibn
Rusta o králi Svatoplukovi a jeho sídelním městě soudí se, že
je napsal arabský geograf ibn Rusta z Isfahánu. Havlík soudí
že opisy vznikly po roce 900. Takové datování podporuje
skutečnost, že Svatopluk vládl až od roku 871. Většinou se
autoři snaží publikovat upravené překlady, v nichž
napravují domnělé chyby a píší jak to vlastně autor myslel. Na příklad
L.E.Havlík uvádí překlad části týkající se
popisu sídelního města takto:

Opojné nápoje vyrábí
z medu. Při
spalování mrtvého se veselí a hrají na tyto nástroje
v přesvědčení, že Pán ho přijal do své milosti. Mají
jen malý počet soumarů a koně má pouze jejich čelný
představitel. Jako zbraně používají krátké oštěpy, štíty a
kopí. Jiné zbraně nemají. Svého vládce nazývají župan, jeho
poslouchají a jeho radami se řídí. Nejvznešenější a
nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a
nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan a župan je
jeho zástupce. Tento král vlastní nejlepší koně a jeho pokrm se
připravuje jen z kobylího mléka. Má dobrá, pevná a
drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí se nazývá Džrwáb.
V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a
při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi je tak tuhá
zima, že si lidé musí vykopat obydlí v zemi, které přikryjí
střechou ze dřeva, podobně jako u křesťanských kostelů. Potom
na ni naházejí hlínu a každý vejde dovnitř se svou rodinou.
Nanosí tam dříví a něco kamenů, potom rozdělá oheň, až se
kameny rozžhaví do červena. Potom si svlékají šaty a zůstávají
v tomto obydlí až do jara.

Vzhledem k stáří původního
překladu
(1898!) je divné, proč se historikové vyhýbají modernímu
překladu.

Reprodukce originálu nejsou publikovány.
Jedinou
výjimkou je faxmilie části, kterou, jako ilustraci, uveřejnil
L.E.Havlík ve své práci Kronika o Velké Moravě na
straně
229. Jde právě o část, jejíž překlad je nahoře uveden. V
originálu je titul vládce vládců označen
hvězdičkou.
Jednotlivá slova původně textu bez mezer jsou již zapsána Text
je dělen do souvětí, označených latinskými písmeny v kroužku.
Takovým způsobem je zapsán Korán, dělený do sůr, které mají
jednotlivé „verše“ také číslovány znakem v kroužku.

Pokusili jsme se získat přesný překlad
této části. Jednotlivá slova pomocí scaneru digitalizovali (pro
zamezení chybného překreslení pro nás neznámé abecedy) a
posílali internetem znalcům k překladu. Je nutné podotknout,
že dílo je psáno dnes již mrtvým jazykem, k němuž však
existují slovníky. Tímto jazykem byl

Zapsán korán. Proto je dodnes jeho
abeceda
nezměněna. Podobně, jako latina, která je sice mrtvá, ale
latinkou psané texty můžeme číst. Význam jednotlivých slov
však je nutné přeložit pomocí slovníků. Překladem se zabývají
zejména muslimští duchovní a arabští lingvinisté. Arabové
píší své texty opačně, než je naším zvykem. Podobně jako
hebrejština, se píší zprava doleva. Shodně s Judish
nerozdělují v textu slova mezerou. Jednotlivá písmena
následují za sebou, jak se někdy uvádí podobně jako sypaný
řádek čaje. Židovské texty mají proto dva znaky pro každé
písmeno. Tvar označovaný END informuje o konci slova. Arabština
Koránu má 4 abecedy. Každá z 28 souhlásek je zapisována čtyřmi
různými znaky. Podle umístnění na začátku slova, uprostřed
slova, na jeho konci a pro písmena stojící samostatně ve větě.
Mají také tři samohlásky, a, i u. Jsou-li krátké, vynechávají
se. Vzniká tak nutnost jejich doplnění (vokalizace).

Získali jsme dva nezávislé doslovné
překlady tohoto textu. Do češtiny nám je přeložil přední
český znalec tohoto jazyka, Dr. Chálíf Bahbouh, který pochází
ze Syrie a v Praze založil arabské nakladatelství. Je také
spoluautorem prvního česko-arabského slovníku. Text nám přeložil
do češtiny. Druhý překladatel byl pakistánský duchovní, který
působí v Islamabádu. Zprostředkovali nám to vídeňští
muslimové, kteří používali

jazyk koránu pro texty razítek na
kultovně
porážená jehňata na farmě Movis ve slovenské Skalici. Takový
postup vyžadovali vídeňští muslimové, zejména turecké
národnosti. Jejich duchovní dovedl sice tyto texty číst, abeceda
je stejná, jako dnešní arabština, ale význam slov většinou
neznají. Podobně jako u latinské liturgie se je učí odříkávat
zpaměti.

Doslovný překlad textu byl u obou
překladatelů
shodný. Dnes je však již možné získat na internetu doslovný
překlad prakticky každému.


Verš h:

Muži jejich, jak je
to možné, jsou pod
povrchem země a pak tomu udělali střechy ze dřeva. Nakupují
v ní
(země je ženského rodu) a
prodávají. A v jejich
zemi vládne Velehrad, docela vykopané město, ve kterém bydlí
Chrwáb.

Verš g:

A mají v ní
trhy v měsíci tři
dny, kromě toho co dojí z mléka. A má hradby
(záštity,
štíty) výborné, nedobytné a

vzácné (neobvyklé).
On je nazýván král králů
(pán pánů, vládce
vládců).
Tato slova jsou označena hvězdičkou.

Verš f:

Prvorozený (nejstarší
syn,
následník) a proto král (málik).
Dobytek
(slovo označuje všechen velký dobytek, jako koně,
hovězí
a velbloudy) nemají, jen on má, který požívá
z něho
jídla. Ten, který prý má korunu země. Náčelníci ho jmenují
Svatopluk
(foneticky Svjato bluk).

Verš e:

Který je
nejvznešenější a konají dle
jeho slov.

Verš d:

Jeho sídlo (rezidence)
leží
uprostřed území Slovanů. Příbytek
(obydlí)
jeho, kde je, oni vědí. Mimo štítů a oštěpů, nemají jiné
zbraně. Náčelníka
(velitele, něm. Komandant) svého

Verš c:

Oni
poslouchají a
radami se řídí velitele
(vladyky, župana, pána,
něm
Befelshaber) svého. Muži, jež mají koně,

(jezdectvo) cepy
jsou zbraně jejich.
Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se
veselí a hrají na hudební nástroje. Jejich strunný nástroj má
osm strun. Z medu mají víno a zpívají

Verš b: (na faxmilii Havlíka je jen
počátek
této věty)

během spalování.

Text je psán opačně než je naším
zvykem, ale pisatel používá také latinskou abecedu k číslování
veršů opačně, od písmene z k písmenu
a.
Překlad Havlíka čte text podle naší zvyklosti, zprava doleva,
tedy opačně. Je to zřejmé z první věty c: (Opojné
nápoje vyrábí z medu. Při spalování mrtvého se veselí a
hrají na tyto nástroje v přesvědčení, že Pán ho přijal
do své milosti…)
Správný směr čtení dokládají také
souvětí, která nejsou ukončena a pokračují v dalším
řádku, ležícím předtím (a nad ním). Na příklad verš c
končí slovy …a zpívají … což jednoznačně pokračuje
během spalování … (předchozí věta). Podobně i
ostatní „verše“ mají při čtení od věty h k větě c
plynulý text. Ale i při čtení veršů v opačném pořadí
se příliš smysl nemění, neboť každý verš má v podstatě
ucelenou informaci. I to připomíná texty koránu.

Jediné nepřeložitelné slovo, je
Chrwáb. Je
zřejmé, že to nebyl perský výraz. Mohl to mohl být titul, nebo
jméno někoho, kdo byl významný, ale ne panovník, ale bydlel ve
Veligradě, zatím co Svatoplukovo obydlí bylo všeobecně známé.
Německý překlad lingvinisty z Islamabádu byl Rezidence. Zřejmě
ležela jinde, než v sídelním městě. Píše, že uprostřed
území Slovanů. To by mohlo vysvětlit postavení velkomoravských
opevnění

Mikulčic i Starého Města. Podporuje to
názor,
že původní hlavní město považovali starší historikové za
dřevěné město. Proto bylo velkým překvapením, když Vilém
Hrubý objevil první kamennou stavbu v Kunovicích.
Pravděpodobně si panovníci budovali honosná kamenná sídla. Při
známém bratrovražedném boji jeho synů, mohli mít své rezidence
jak Svatopluk (II.), tak Mojmír II. Mojmírovo sídlo se po jeho
známém spojení s Uhry mohlo nazývat Uherské Hradiště.
Svatoplukova rezidence pak mohly být Mikulčické Valy, budované
z písčitých vápenců a svítící bělobou. Název Bílý
hrad, byl v souladu s názorem historika Janšáka
později
přenesený na blízký Holíč (nazývaný Nový vodní hrad –
maďarsky vízujvár a také Alba Ecclesia, Bělyj kostel,
Weissenkirchen, tedy bílý kostel.) Ve svých rezidencích pak
panovníci budovali křesťanské chrámy. Proto se tam nachází
téměř jen kostrové pohřby, zatím co ve Weligradě stále
převažoval žeh, popsaný perskými kupci. Velké množství
kosterních artefaktů Mikulčic i Starého Města tak nemusí být
dokladem Weligradu. Právě naopak. Taková možnost by vysvětlila
proč byl Weligrad tak důsledně zamlčován již kronikářem
Kosmou. Zajímavé je, že taková možnost je v souladu
s německou legendou o založení Hodonína. Popsal ji archivář
Novákem, podle tradice zachycené ještě před odsunem hodonínských
Němců. Podporuje to i preambule textu zakladatelské listiny
Hodonína, připisované královně Konstancii. Podle této hypotézy,
byl původní Hodonín, jinde, než dnešní Hodonín. Nazýval se
Červené město a byl pohanský na rozdíl od blízkého
křesťanského Bílého kostela, dnešního Holíče. Červené
město proto vojska z Čech spálila ohněm, obyvatelé byli
vyvražděni včetně žen a dětí. Kdo uprchl, byl prohlášen za
psance. Do města pak povolali „ctihodné Teutony“ (Němce) a Ti
vybudovali Hodonín (Goding) na dnešním místě a dostali městská
práva
( href="http://www.hodonin.eu/hodonin-mestska-privilegia/d-15008/p1=27709">http://www.hodonin.eu/hodonin-mestska-privilegia/d-15008/p1=27709
) jako první na Moravě.

Je zřejmé, že inovovaný překlad
přináší
vysvětlení také dalších tradovaných nejasností. Svatoplukova
obliba koňského mléka je nesmysl, vyplývající s vyloučením
mléka z měsíčních trhů. S ním se obchodovalo stále,
zřejmě by jim zkyslo. Nešlo však o koňské mléko. Velký
dobytek měl jen Svatopluk, který požíval (z něho) pokrmy, tedy
spíše hovězí pečeni. Podiv nad tím, že nezapsali Moravské
bradatice, častý nález velkomoravanů je také omyl. Zapsali je ve
formě cepínů, seker s dlouhou rukojetí, jako výzbroj
jezdců. Překvapil nás mylný překlad vlády Velehradu (Velkého
města) na vládu „velké zimy“. Původní překladatel zřejmě
nepochopil slovanský termín města grad. Krátká samohláska a se
nazapisovala. Proto je zapsáno bez vokálu: Kábir grd. Kábir
znamená velký. Pro grd nabízí slovník dvě možnosti. Garad tj.
kroupa a Gard, t. j. zima. Vláda „velké kroupy“ se mu nejevila
možná a použil tedy výraz zima. Zvláštnost města vykopaného
v zemi pak vysvětlil popisem sauny. To však v textu
vůbec
není. Mohutné hradby přeložil jako Svatoplukovo nevídané
brnění.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>