Rotunda svatého Michala ve Starém Městě

Rotunda svatého Michala se nacházela na území dnešního Starého Města v okrese Uherské Hradiště.

Část základů okrouhlé velkomoravské rotundy z 9. století byla objevena Vilémem Hrubým při archeologickém průzkumu vnitřní části pozdně románského římskokatolického farního kostela svatého Michaela archanděla v roce 1962 v hloubce pouhých 23 cm pod tehdejší úrovní dlažby. (Samotný sálový kostel pochází z 1. poloviny 13. století a nachází se uprostřed městského hřbitova.)

Zbývající část základů rotundy,
která
se nalézala mimo vnitřní část kostela, se nezachovala, neboť
byla rozebrána a druhotně použita při přestavbě rotundy na nový
sálový kostel. Ze základů kněžiště byly nalezeny jen nepatrné
stopy kamenných zbytků pod novou sakristií, přistavěnou v roce
1939. Při opravě po velké povodni v roce 1997 byl proveden kontrolní archeologický průzkum a
zviditelnění části zachovalých základů včetně nadzemního
zdiva rotundy jejich osvětlením a pokrytím průhlednou skleněnou
deskou.

Rotunda
měla kruhovou loď a směrem na východ vybíhající polokruhovité
kněžiště. Vystavěna byla z lomového pískovce vázaného
vápennou maltou. Kromě pískovcových kamenů bylo při její
stavbě použito i pálených cihel římského původu, mnohdy
opatřených kolkem XIV. legie (LEG XIIII GANT) z Carnunta. Jde o
cihly pocházející pravděpodobně z rozebrané bezprostředně
blízké dosud nelokalizované římské stavby ze 3. století n. l.
Z vnitřní strany byla rotunda omítnuta bílou omítkou. Podlahu
rotundy tvořila základová vrstva z drobného kameniva, která byla
zalita maltou. Relativně delší funkci rotundy potvrzuje obnova
podlahy, která byla provedena poněkud odlišným způsobem: na
původní litou maltovou podlahu byla udusána vrstva zeminy a na ni
nasypána silnější vrstva drceného pískovce a zlomků římských
cihel, a ta byla zalita maltou promíchanou s drtí římských
cihel. Tato rotunda byla s největší pravděpodobností vlastnickým
kostelem velkomoravského vladaře, protože v její blízkosti byly
nalezeny pozůstatky základů honosného reprezentativního paláce
významného velmože se zbytky třech druhů litých maltových
podlah. Palác byl s rotundou propojen štěrkovou cestou. Rotunda
byla tedy součástí významného mocenského okrsku aglomerace a s
nezanedbatelnou mírou pravděpodobnosti i celé Velkomoravské říše.

Rotunda
svatého Michaela přežila pád Velké Moravy. Tuto skutečnost
dokládá nález denáru Oty I. Sličného z let 1061 – 1086.
Nepřímé prameny potvrzují existenci farního a hřbitovního
kostela (bez uvedení patrocinia) v 11. a 12. století. Kontinuitu
života v tomto období v okolí rotundy významně dokládá i nález
pro tu dobu typické esovité bronzové ozdoby vlasů, tzv. záušnice.
V 1. polovině 13. století byla rotunda přestavěna velehradskými
cisterciáky na větší sálový kostel s obdélníkovou lodí a
pravoúhlým kněžištěm.

Literatura:

• Bezděčka Pavel, Čoupek Jiří, Galuška Luděk, Pojsl Miroslav,
  Tarcalová Ludmila: Staré Město v proměnách staletí, s. 84 – 86, Staré
  Město 2000.
• Galuška Luděk, Staroměstská výročí: Předběžné hodnocení
  výzkumu profánní kamenné architektury ve Starém městě „Na Dědině“, s.
  121-136, Brno, Uherské Hradiště 1990
• Nekuda Vladimír, Janák Jan, Michna Pavel,
  Uherskohradišťsko, s. 146, 170. Brno, Uherské Hradiště 1992