Staré jámové činění kůží tříslem

Činění kůží tříslem je znalost velmi stará, používaná u většiny starověkých národů. Nejstarší nálezy takovýchto kůží jsou až 5000 let staré a pocházejí z egyptských hrobů. Tento způsob činění dále zdokonalovali především Římané, kteří se nejspíš rovněž přičinili o rozšíření této znalosti po Evropě. Přestože je pro slovanské národy typické činění především kvašením a pravděpodobně i tukem, dovednost tříselného činění si osvojili nejpozději po příchodu na naše území, což dokládají nálezy činících jam z období Velké Moravy.Doba činění se pohybovala podle síly kůží od několika měsíců až po 3 roky. Ani delší doba v zemi údajně kůžím neškodí, naopak získávají na houževnatosti a odolnosti proti oděru a vlhku. Nevýhodou je, že získávají barvu podle druhu použitého třísla (žlutou, hnědou, červenohnědou a pod.). Postup při tomto činění se příliš neměnil až do 19. století, kdy rychlý rozvoj chemického průmyslu postupně zkracoval dobu činění přidáváním chemikálií a umělých třísliv a tradiční způsoby začaly být nahrazovány novými „chemickými“. Podle popisu jámového činění tříslem z 19. století, pak můžeme odvodit, jak asi mohlo vypadat činění tříslem za Velké Moravy.

1. Konzervování

Stažená kůže se nejprve očistila od zbytků masa a tuků a poté ve stínu usušila. U severních národů pak bylo časté konzervování i mražením. Takto konzervovaná kůže mohla být uskladněna do té doby, než se nasbíral dostatečný počet kůží k naplnění jámy.