Slovanské štíty v archeologických nálezech na území ČR – III. část

Pokud vyjdeme z teorie, že štíty byly vyráběny bez výraznějšího použití kovu, nabízí se několik alternativ jejich konstrukce. Nejprve je třeba určit vhodný materiál. V úvahu připadá zejména dřevo, dále kůže a v neposlední řadě také proutí. Možné, nebo spíše pravděpodobné jsou samozřejmě i kombinace těchto materiálů. Zhotovil jsem dva štíty, které svou konstrukcí mohou odpovídat zjištěným poznatkům. První z nich dřevěný, s dvoubodovým úchopem a zpevňujícím pásovým kováním; druhý vypouklý, pletený z prutů a opatřený středovým držadlem a vyrobený kompletně z organických materiálů.

Rekonstrukce

Dřevěný štít: Jeho základ je možné zhotovit dvěma základními způsoby – z prken, položených vedle sebe a spojených některým z níže uvedených způsobů, nebo lepením z tenčích desek na způsob překližky, čímž je možné relativně lehce vytvořit i prohnutý tvar. Co se týče první varianty, je rozhodně jednodušší na výrobu a kvalita výsledného štítu je dostatečná. Tuto konstrukci najdeme např. na soudobých štítech Vikingů (viz. výše). Způsob spojení prken je opět otázkou – možné je spojení natupo, tedy zavrtáním a zalepením spojovacích kolíčků do stačných ploch prken; podstatně jednodušší způsob je použití svlaků, tedy užších prkének či lišt, položených napříč přes spojovaná prkna a přibitých k nim pomocí hřebů, nebo dřevěných kolíčků. Toto spojení je kromě své jednoduchosti výhodné i tím, že zároveň štít zpevňuje a případně poskytuje možnost upevnění úchopu štítu, proto jsem jej uplatnil i při svém pokusu o konstrukci štítu.

Při práci jsem sice nepoužíval kopie dobových nástrojů, ale použité moderní nástroje se svým tvarem a funkcí nijak výrazně nelišily od historických. Pro většinu operací s materiálem zcela postačovala dobře nabroušená sekera. Kromě ní jsem dále použil nůž, dláto, nebozez a poříz. Základním materiálem byla březová prkna, silná 20mm. Ta jsem sekerou ztenčil zhruba na 15mm, čímž jsem zároveň dosáhl poněkud nerovného povrchu, který by mohl odpovídat originálu. Březové dřevo jsem jako materiál vybral pro jeho vhodné vlastnosti, zejména poměrně značnou houževnatost a současně únosnou hmotnost. Vzhledem k možnému nálezu štítu v hrobě 223/51 Na Valách, kde je popsána oválná skvrna o přibližných rozměrech 60 x 45cm (HRUBÝ 1955, 182, 525), jsem se rozhodl rovněž pro oválný tvar. Uvedené rozměry mi však připadaly poměrně malé, proto jsem nejdříve zhotovil jednoduchý model štítu ze smrkových prken, přesně odpovídající popsaným rozměrům a opatřený odsazeným středovým držadlem (obr. 3-B). Po vyzkoušení boje s takovýmto štítem jsem usoudil, že pro samotný boj tváří v tvář je jeho velikost dostatečná, avšak domnívám se, že pro ochranu proti šípům a střelám by byl štít již příliš malý. Je však pravdou, že lze uvést analogické štíty (např. výše popsaný laténský štít z Clonoura), které mají velikost stejnou, nebo i menší.

Při výrobě finálního štítu jsem tedy dodržel oválný tvar, ale jeho rozměry poněkud zvětšil na 80 x 60 cm. Korpus štítu jsem sestavil ze tří desek, spojených na rubové straně dvěma svlaky z jasanového dřeva. Vše jsem spojil dřevěnými čepy zalepenými klihem. Původně jsem měl v úmyslu použít na štítu opět odsazené vnitřní držadlo, ale zřejmě jsem podcenil váhu březových desek a štít byl tak poměrně těžký (cca 4,5 kg) a vzhledem k umístění držadla příliš daleko od těžiště i špatně ovladatelný. Proto jsem držadlo odstranil a štít opatřil úchopem pro předloktí. Ten jsem vyrobil následovně: Držadlo pro pěst jsem zhotovil z pruhu nevydělané hovězí kůže, stočené do ruličky a následně zkroucené. Takto připravený polotovar jsem poté tvaroval a sušil na dřevěné formě, až získal požadovaný tvar a pevnost. Upevnění ke korpusu jsem vyřešil „přišitím“ pomocí řemínků z nevydělané kůže. Aby řemínky nebyly na lícové straně vystaveny nebezpečí poškození, vysekal jsem na líci v místě upevnění nejdříve čtvercový zádlab a v něm pak vyvrtal čtyři dírky. Držadlo jsem přišil a zádlab poté zakryl čtverečkem kůže, vytvrzené vařením ve vodě. Tak bylo upevnění držadla zvenčí poměrně dokonale kryto před zásahy nepřátelských zbraní. Podobně jsem upevnil i řemen na předloktí. Jeho regulaci na různě silnou ruku či ruku různě silně chráněnou je možné provádět pomocí jednoduchého šněrování.

Dále jsem štít potáhl nevydělanou hovězí kůží zbavenou chlupu, o síle cca 1,5-2 mm. Kůži jsem nejprve několik hodin máčel a po dokonalém změknutí na štít natáhl a vypjal pomocí vázání na rubové straně. Před potažením jsem horní hranu štítu, která je v boji často vystavena silným ranám, zpevnil pomocí naklíženého pásku kůže, vytvrzené opět vařením ve vodě. Po částečném uschnutí a smrštění potahu jsem vázání ostranil a okraje potahu na rubu zařízl. Konečně následovalo provrtání řady otvorů v okraji štítu skrz lícovou i rubovou stranu potahu a prošití namočeným řemínkem z nevydělané kůže. Pak jsem nechal štít cca 24 hodin ve stínu, až kůže vyschla a ztvrdla.

Poslední větší prací bylo okování. Štít by mohl dobře plnit svůj účel i bez něho, ale rozhodl jsem se kování použít, na základě nálezu z Lahovic či Svatojiřské baziliky. V případě použití úchopu na předloktí se mi toto kování jeví jako velmi užitečné pro případ proražení štítu v místě držení, kdy by mohlo lehce dojít ke zranění štítové ruky. Kování jsem vyrobil z železného prutu, vykovaného do plochého pásu, probitého čtyřmi otvory a přibitého ke štítu kovanými hřeby. Konečně jsem na rub naklížil polstr ze silné vlněné plsti, zašité do lněného plátna. Pomáhá tlumit nárazy štítu na ruku a také ji částečně chrání v případě proražení štítu.


obr. 41: Štít s dvoubodovým úchopem a zesilujícím železným páskem. Rubová a lícní strana.

Proutěný štít: Jeho korpus o rozměrech 90x 60 cm je upleten z vrbových prutů obvyklým košikářským způsobem, je zpevněn silnějším obvodovým prutem a dvěma křížovými žebry; má vypouklý tvar, uprostřed vysoký 10 cm. Jeho výroba trvala zkušenému řemeslníkovi cca 6 hodin, nepočítaje v to dobu potřebnou pro získání materiálu. Dobu ovšem poněkud prodloužila dle mého názoru zbytečně jemná výroba, hrubší výrobek se srovnatelnými vlastnostmi by byl zhotoven o něco rychleji. Korpus jsem opatřil středovým dřevěným držadlem, připevněným pomocí řemínků z nevydělané kůže.

Držadlo se svým tvarem i velikostí podobá dřevěnému předmětu z Mikulčic (viz. výše). Dále jsem na lícní část stejným způsobem upevnil oválný plát vařením vytvrzené kůže, který zesiluje střed štítu a chrání ruku držící madlo. Konečně celý štít jsem po lícní straně potáhl nevydělanou kůží, stejným způsobem jako v případě dřevěného štítu. Po vyzkoušení mohu říci, že štít je velmi dobře ovladatelný, přiměřeně lehký (cca 3,5 kg) a bojuje se s ním dobře. Oblý povrch také umožňuje nechat dopadající rány lehce sjíždět.


obr. 42: Korpus proutěného štítu s upevněným držadlem.

obr. 43: Lícní strana proutěného štítu s upevněným zesilujícím plátem kůže.

obr. 44: Hotový proutěný štít s potahem z nevydělané kůže.

Závěr

Na základě shrnutí všech výše uvedených pramenů je možné uvést několik poznatků. Není větších pochyb, že Slované štíty používali od počátků svého příchodu na evropskou historickou scénu, avšak více než u kteréhokoli jiného evropského etnika rané doby dějinné a raného středověku u nich postrádáme jejich jednoznačné hmotné doklady. To je možné vysvětlit zejména jejich zhotovováním z organických materiálů, což dokazují i některé nálezy, byť nepříliš jasné a dnes již do značné míry neověřitelné. Na druhou stranu, nálezy některých kovových artefaktů v hrobech i mimo ně ukazují rovněž na možnost jejich okovávání. To však bylo zřejmě užíváno velmi zřídka, vzhledem k nízkému počtu nálezů. Pozoruhodná je skutečnost, že se v nálezech neobjevují ani importované součásti štítů, ačkoli jiných importů známe relativně značné množství.

Vzhledem ke stavu výzkumu není pravděpodobné, že výraznější pozůstatky štítů dosud čekají na objevení – ačkoli se jistě mohou vyskytnout nové hmotné prameny, nelze přehlédnout kvantum doposud prozkoumaných pohřebišť i dalších ploch, z nichž pochází pouze mizivé množství dokladů.
Jak již bylo řečeno výše, domnívám se, že důvodem, proč puklice a další štítová kování nebyla častěji používána, byla odlišná konstrukce slovanských štítů, která zřejmě vycházela z dlouholeté tradice a byla natolik kvalitní, že nebylo třeba ji měnit. Je tedy zapotřebí hledat možné podoby tohoto štítu a důvody, proč nebyl opatřován kovovými součástmi.

Naše možnosti jsou v tomto ohledu značně omezené, vzhledem k nedostatku jachýchkoli pramenů. Písemné zprávy v podstatě nedokládají více, než samotné užívání štítů, až na výjimky blíže nevypovídají o jejich podobě, obzvlášt ve vztahu ke zkoumanému území – střední Evropě. Hmotné prameny jsou značně různorodé, jejich interpretace obvykle nejistá a navíc je jejich studium často ztíženo nekontrolovatelností nálezů či nedostatečným zdokumentováním. Pramenů ikonografické povahy je velmi málo a není jisté, zda zobrazují právě slovanské bojovníky, avšak pokud ano, ukazují kulaté štíty, v jednom případě značné velikosti, ovšem opět bez bližších informací o jejich konstrukci.

Závěry, které můžeme z uvedených pramenů vyvodit, jsou pouze velmi všeobecné a jejich detailnější interpretace může být do značné míry subjektivní. Rovněž je třeba si uvědomit, že stále vycházíme pouze z malého množství pramenů a výsledky tak mohou být značně generalizované.

Materiál: základní surovinou na výrobu štítů bylo s největší pravděpodobností dřevo, dále kůže; vzhledem k rozmanitým historickým i etnografickým analogiím lze uvažovat i o užití pletiva z prutů.

Kování: kovové součásti zřejmě byly alespoň v menší míře zastoupeny železnými dvouramennými skobami, někdy snad také hřeby, avšak jejich konkrétní účel lze jen odhadovat. Jiným druhem štítového kování mohl být plochý železný pás, přibitý zřejmě hřeby, v tomto případě se však jedná o toretickou možnost. Železná držadla se pravděpodobně ve větší míře nepoužívala, ačkoli i tak lze některé nálezy interpretovat. Doklady užívání kovových puklic, tak běžných na značné části území Evropy, u Slovanů, zejména na našem území, téměř stoprocentně postrádáme. Ačkoli lze uvést řadu nálezů i písemných dokladů o puklicích z organických materiálů u mnoha evropských etnik (podrobněji VENCL 1984, 332-340), domnívám se, že není možné jednoduše vztáhnout tuto praxi i na Slovany. Prvním argumentem proti je skutečnost, že u většiny zmíněných etnik lze spatřit i kovové exempláře (např. u Keltů, Germánů) a to buď současně s organickými puklicemi, nebo v rámci vývoje štítů. U Slovanů tomu tak ovšem není. Dále, pokud by se puklice v nekovové podobě užívaly, pravděpodobně by se v našich nálezech vyskytly alespoň nečetné importy jejich kovových protějšků, získaných obchodem nebo jako kořist. Jelikož tomu tak není, domnívám se, že pro Slovany byly puklice jednoduše nepotřebné. Důkazem je i jejich minimální výskyt ve styčných územích s jinými národy, u nichž jsou puklice běžné (srov. výše).

Tvar a velikost: ikonografické prameny ukazují štíty zhruba kruhového tvaru, jejich velikost ovšem není stejná. Zatímco jezdec vyobrazený na stříbrném artefaktu z Lisówku je chráněn štítem o průměru cca 60 cm, jezdec z libušínské rytiny má štít podstatně větší, cca 100-120 cm; v obou případech jde ovšem o přibližný odhad vzhledem k celkovým proporcím zobrazené postavy. V písemných pramenech se zmínka o velikosti štítu objevuje pouze u byzantských autorů, kteří poukazují na jejich podlouhlý tvar, značnou velikost a s tím zřejmě spojenou těžkopádnost při přenášení. Jedná se ovšem o podstatně starší pramen, než jsou obě vyobrazení i většina hmotných nálezů, navíc jde o pramen geograficky velmi vzdálený. Hmotné prameny poskytují informaci o velikosti v případě možných zbytků štítu v hrobě 223/51 Na Valách, kde měly tvořit skvrnu oválného tvaru o rozměrech 60×45 cm. Nejasně interpretovatelná dřevěná deska z Mikulčic mohla mít původně průměr okolo 50-60 cm a víceméně okrouhlý tvar. Co se týká tloušťky, jsou informace ještě skromnější. Pomineme-li zmínku Ibn Jákuba, která bývá překládána jako „tlusté štíty“, jsou jediným možným náznakem kování, resp. ty jejich části, které byly skrze štítový korpus probity a zahnuty či jinak ukončeny. Jedná se zejména o skoby, např. skoba z Oškobrhu by podle nákresu ukazovala na tloušťku materiálu okolo 1 cm.

Úchop: vzhledem k absenci puklic se lze domnívat, že štíty byly buď opatřeny úchopem na předloktí, nebo – pokud byly drženy v pěsti – byly vypouklé a měly úchop orientálního typu nebo odsazené držadlo. Užití samotného odsazeného držadla na plochém korpusu se mi jeví jako nepravděpodobné vzhledem ke ztíženému ovládání takového štítu.

Shrnutí: zachované prameny poskytují o raně středověkých štítech ve slovanském prostředí poměrně nejasný obraz. Kromě samotného doložení jejich existence v podstatě potvrzují dřívější názor, že štíty byly zhotovovány převážně z organických materiálů, jejichž zachování není v daném prostředí pravděpodobné. Vysvětlení této praxe a zejména její přetrvání lze vysvětlit více způsoby.

Zřejmě neobstojí názor, že běžný evropský model štítu s kovovou středovou puklicí se u Slovanů neujal z důvodu finanční nebo technologické nedostupnosti kovů – vyvrací jej již pouhé srovnání s úrovní kovodělné i celkové řemeslné výroby v raném středověku, kdy zhotovení puklice nebo jiného kování nemohlo obecně představovat větší problém. V časně slovanském období by však i tato teorie mohla dojít uplatnění, stejně jako u nižších sociálních vrstev společnosti (viz. níže).

Možnost záměrného ničení štítů z rituálních důvodů není v současné době možné jakkoli doložit, všeobecně pak podobný zvyk u Slovanů není znám.

Stejně tak není možné přijmout představu o neukládání štítů do hrobů. Ta je částečně vyvrácena nálezy, byť zřídkavými a často diskutabilními, zejména však absencí výraznějších pozůstatků štítů i mimo pohřebiště.

Jistým vysvětlením je následující teorie: Většina hrobů, v nichž byly (alespoň teoreticky) rozpoznány zbytky štítu, patří mužům s jezdeckou a bojovnickou výbavou. Jsou to všechny tři hroby ze Starého Města a oba hroby z  Pohanska, ostruhy obsahoval i problematický hrob z Klobouků; o příslušnosti pohřbeného k nobilitě a pravděpodobně tedy i jízdě není větších pochyb u hrobu ve svatojiřské bazilice. Ostruhy chybí v hrobě z Oškobrhu a Lahovic, ale jejich celkový charakter, zejména u prvně jmenovaného, se rovněž podobá běžným „jezdeckým“ hrobům. Vzhledem k významné úloze jízdní družiny v 9. a 10. století lze předpokládat, že pro její příslušníky byl štít nepostradatelnou součástí výstroje, jak ukazují i ikonografické prameny. Rovněž v kronice tzv. Galla Anonyma z počátku 12. století nacházíme zmínku o jezdcích ve vojsku Boleslava Chrabrého, vybavených štíty – štítovníci (clipeati) jsou zde uváděni jako lehká jízda v protikladu k obrněným těžkooděncům (loricati) (GALL, 27, pozn. 2). Ačkoli se jedná o poněkud pozdější pramen, význam štítu u jízdy je zde zřejmý.

Uvážíme-li, že již v 11. století začínají u jízdy převažovat mandlovité jezdecké štíty držené na předloktí a že tento druh úchopu se pak (s jistými úpravami tvaru štítu a stále silnější redukcí kovových součástí) udržuje u jízdy během celého vrcholného středověku, je zřejmé, že pro jízdního bojovníka je takovýto druh úchopu vhodnější, než dříve užívané držení v pěsti. Umožňuje štítovou rukou lépe ovládat uzdu a při boji na místě, kdy nelze využít některých výhod pěstního držení vzhledem k omezené pohyblivosti bojujících, stává se dvoubodový úchop vhodnější pro udržení silnějších ran.

Nabízí se tedy myšlenka, zda Slované v tomto ohledu jednoduše nepředběhli svou dobu, tedy zda jejich jízda neužívala štít držený na předloktí mnohem dříve, než v Evropě zobecněl (k názoru o obecném užívání tohoto úchopu u Slovanů viz. NADOLSKI 1954, 75). Jiná by ovšem byla situace u pěších bojovníků. Vzhledem k nižšímu sociálnímu postavení jejích příslušníků tu lze do jisté míry uplatnit teorii o nákladnosti kovových součástí štítů, stejně tak je možné spojovat držení štítů na předloktí s používanými zbraněmi a to jak u jízdy, tak i pěchoty. Obecně tento úchop považuji za vhodnější pro boj sekerou, tedy velmi rozšířenou slovanskou zbraní. Otázkou však zůstává, proč vznikl uvedený model štítu právě u Slovanů, když u jiných evropských etnik byl běžný štít se středovým držením a puklicí. Jak již bylo uvedeno výše, lze u Slovanů uvažovat o dlouhodobém užívání dvoubodového úchopu, který se natolik vžil, že nikdy nebyl ve znatelnější míře nahrazen jiným typem. Je snad možné se domnívat, že tato praxe mohla mít své kořeny v poněkud chudším charakteru počáteční slovanské kultury a později, kdy se již ve výzbroji objevily meče a jiné nákladné a technologicky i finančně náročnější součásti, tradiční konstrukce štítu přetrvala – u jezdců z praktického důvodu, u chudších pěších bojovníků snad skutečně kvůli zbytečné nákladnosti kovových prvků a – vzhledem k užívaným zbraním a způsobu boje – snad i jejich nepotřebnosti. Kromě štítu s dvoubodovým držením lze uvažovat i o užívání exemplářů s jednobodovým úchopem, jejichž korpus byl pak vzhledem k absenci puklice zřejmě vypouklý, zhotovený z vytvrzené kůže, nebo splétaný z organického materiálu.

Uvedená teorie má jistě svá slabá místa, ovšem za současného stavu poznání získanému obrazu poměrně dobře vyhovuje. Lze ji ovšem ve větší míře aplikovat pouze na dané období (tedy 9. – 10. století), kdy již není pochyb o rostoucím významu těžké jízdy. Pro starší dobu by pak bylo možné uvažovat o pravdivosti hypotézy o nedostupnosti kovových součástí na straně jedné, nedostatečným poznáním na straně druhé a konečně i žárovým pohřebním ritem, který spolehlivě likvidoval organické části pohřební výbavy a současně svým charakterem vylučoval vkládání větších předmětů do hrobů.

Seznam zkratek, pramenů a použité literatury

Zkratky

  • AR – Archeologické rozhledy
  • ASM – Archeologické studijní
    materiály
  • EM – Wieczorek, A., Hinz,
    H-M.(ed.) 2000: Europas Mitte um 1000. Katalog. Stuttgart.
  • GALL – Grodecki, R. (ed.) 1968:
    Anonim tzw. Gall. Kronika Polska. Wrocław – Warszawa – Kraków.
  • MMF – Magnae Moraviae fontes
    historici
  • PA – Památky archeologiecké
  • SlA – Slovenská archeológia
  • Zprávy S. A. Ú. – Zprávy ČS.
    státního archeologického ústavu

Prameny

  • Bartoňková, D., Havlík, L.,
    Masařík, Z., Večerka, R.(ed.) 1966: Magnae Moraviae Fontes Historici I. Annales
    et chronicae. Praha – Brno.
  • Bartoňková, D., Havlík, L.,
    Hrbek, I., Ludvíkovský, J., Večerka, R.(ed.): 1969: Magnae Moraviae Fontes
    Historici III. Diplomata, Epistolae, Textus historici varii. Brno.
  • Grodecki, R. (ed.) 1968: Anonim tzw. Gall. Kronika Polska. Wrocław – Warszawa –
    Kraków.
  • Haury, J. (ed.) 1963:
    Prokopius. Bella V-VIII. Academia scientium Germanica Berolinensis, Berlin.

Literatura

  • Abrman, H. 1940: Birka I. Die Gräber (Tafeln).
    Uppsala.
  • Abrman, H. 1969: Vikingové. Praha.
  • Berlekamp, H. 1974: Die Funde aus den Grabungen im
    Burgwall von Arkona auf Rügen in den Jahren 1969-1971. Zeitschrift für
    Archäologie 8, s. 211-254.
  • Borkovský, I. 1975: Svatojiřská bazilika a klášter
    na Pražském hradě. Praha.
  • Bubeník, J. 1972: K problematice železné misky
    tzv. slezského typu. AR 24, s. 542-567.
  • Budinský-Krička, V. 1958: Slovanské mohyly na
    východním Slovensku. SlA 6.
  • Červinka, I.L. 1928: Slované na Moravě a říše
    Velkomoravská. Brno.
  • Danielisová, A. 2000: Keltské bojovnické štíty na
    území Čech a Moravy. rkp. seminární práce, FFMU, Brno.
  • Dostál, B. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední
    doby hradištní na Moravě. Praha.
  • Dostál, B. 1975: Břeclav – Pohansko IV.
    Velkomoravský velmožský dvorec. Brno.
  • Eisner, J. 1933: Slovensko v pravěku. Bratislava.
  • Galuška, L. 2005: Gehörten die in Särgen
    bestatteten Personen zur Gesellschatselite des Grossmährischen Staré Město –
    Uherské Hradiště? In: Kouřil, P.(ed.) 2005: Die Frühmittelalterliche Elite bei
    den Völkern des Östlichen Mitteleuropas. Brno, s. 193-207.
  • Gravett, Ch., Hook, Ch. 1994: The Noman knight.
    London.
  • Havlík, L. 1987: Kronika o Velké Moravě. Brno.
  • Hellich, J. 1928-30: Kostrový hrob prvokřesťanský
    z Oškobrhu u Poděbrad. PA 36, s. 103-104.
  • Herrmann, J. 1985: Die Slawen in Deutschland.
    Geschichte und Kultur der slawischen Stämme westlich von Oder und Neisse vom 6.
    bis 12. Jahrhundert. Berlin.
  • Hrubý, V. 1955: Staré Město – Velkomoravské
    pořebiště „Na Valách“. Praha.
  • Kalousek, F. 1971: Břeclav – Pohansko I.
    Velkomoravské pohřebiště u kostela. Brno.
  • Kandert, J. 1984: Afrika. Praha.
  • Klíma, B. 1975: Rozbor hřebů z velkomoravského
    hradiště v Mikulčicích. AR 27, s. 140-150.
  • Kouřil, P. 1994: Slovanské osídlení českého
    Slezska. Brno – Č. Těšín.
  • Krumphanzlová, Z. 1974: Chronologie pohřebního
    inventáře vesnických hřbitovů 9.-11. věku v Čechách. PA 65, s. 34-110.
  • Lutovský, M. 2001: Encyklopedie Slovanské
    archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
  • Macháček, J. 2002: Břeclav – Pohansko V. Sídlištní
    aglomerace v Lesní školce. Digitální katalog archeologických pramenů. Brno.
  • McBride, Angus. 1976: The Zulu war. London.
  • Měřínský, Z. 2002: České země od příchodu Slovanů
    po Velkou Moravu I. Praha.
  • Nadolski, A. 1954: Studia nad uzbrojeniem polskim
    w X, XI i XII. wieku. Łódź.
  • Niederle, L. 1925: Život starých Slovanů, Díl
    III., sv. 2. Praha.
  • Niederle, L. – Zelnitius, A. 1929: Slovanské
    pohřebiště v Starém Městě u Uh. Hradiště. Zprávy S. A. Ú. 1, s. 1-28.
  • Novotný, B. 1963: Výzkum Velkomoravského hradiště
    „Pohanska“ u Nejdku na lednickém ostrově. PA 54, s. 3-40.
  • Pauliny, J. 1999: Arabské správy o Slovanoch
    (9.-12. storočie). Bratislava.
  • Pieta, K., Ruttkay, A., Ruttkay, M. (ed.) 2006:
    Bojná. Hospodárske a politické centrum Nitrianského kniežatstva. Nitra.
  • Podborský, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy.
    Brno.
  • Podborský, V. 2001: Dějiny pravěku a rané doby
    dějinné. Brno.
  • Poláček, L. – Marek, O. – Skopal, R. 2000:
    Holzfunde aus Mikulčice. In: Poláček, L.(ed.) 2000: Studien zum Burgwall von
    Mikulčice IV. Brno, s. 177-302.
  • Poláček, L. 2005: Zur Erkentniss der höchsten
    Eliten des Grossmährischen Mikulčice (Gräber mit beschlagenen Särgen). In:
    Kouřil, P.(ed.) 2005: Die Frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des
    Östlichen Mitteleuropas. Brno, s. 137-156.
  • Profantová, N., Profant, M. 2004: Encyklopedie
    slovanských bohů a mýtů. Praha.
  • Profantová,N. 1997: Ein Hortfund von
    Eisengegenständen aus Plužná, Kreis Mladá Boleslav. In: Život v archeologii
    středověku. Praha, 514-519.
  • Raftery, B. 1984: La Téne in Ireland; Problems of
    origin and chronology. Veröffentlichung des vorgeschichten Seminars Marburg,
    Sonderband 2, Marburg.
  • Schuldt, E. 1965: Behren – Lübchin. Eine
    spätslawische Burganlage in Mecklenburg. Berlin.
  • Schuldt, E. 1984: Gross Raden. Ein slawischer
    Tempelort des 9.-10. Jahrhundert in Mecklenburg. Schwerin.
  • Schuldt, E. 1987: Der Eintausendjährige Tempelort
    Gross Raden. Schwerin.
  • Stephenson, I.P. 2002: The Anglo-Saxon shield.
    Stroud.
  • Uciechowska-Gawron, A. 2003: Obwalowania
    wczesnośredniowiecznego podgrodzia w Szczecinie w badaniach pracowni
    archeologicznej zamku ksiazat Pomorskich. In: XIII. Sesja pomorzoznawcza od
    wczesnego średniowieczna do czasów nowozytnych. Gdańsk, s. 180-191.
  • Váňa, Z. 1968: Vlastislav. Výsledky výzkumu
    slovanského hradiště v letech 1953 – 55 a 1957 – 60. PA 59, s. 5-192.
  • Váňa Z. 1973: Přemyslovský Libušín. Praha.
  • Váňa, Z. 1995: Přemyslovská Budeč. Archeologický
    výzkum hradiště v letech 1972-1986. Praha.
  • Vencl, S. 1984: Otázky poznání vojenství v archeoloii.
    ASM 14.
  • Wieczorek, A., Hinz, H-M.(ed.) 2000: Europas Mitte
    um 1000. Katalog. Stuttgart.
  • Zábojník, J. 2004: Slovensko a avarský kaganát.
    Bratislava.
  • Zelnitius, A. 1948: Veligrad. Brno.
  • Żygulski, Z. 1982: Stara broń w polskich
    zbiorach.Warszawa.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>