Špalíkovaná alias drveník


Ve Švédsku je dnes velmi populární hra zvaná kubb (špalek), o níž se tvrdí, že pochází z vikingských dob. Důkazy pro to chybí, není to však vyloučené. Vůbec nejstarší údaj o hře je datován rokem 1613, kdy švédský král Gustav III. údajně použil kubb k řešení sporů mezi vesnicemi.

Starší historie tone v temnotách a nelze s jistotou
určit, zda hru Vikingové skutečně znali či nikoli. Vše mají možná na svědomí
křesťanští kněží, kteří v 18. století šířili pověst, že tuto hru hrávali
pohanští Vikingové s lebkami a kostmi zabitých nepřátel. V posledních letech byl
kubb ve své moderní podobě znovuobjeven široké veřejnosti a běžně se ve
Švédsku hraje v parcích, na rodinných sešlostech a podobně. Turnaje v kubbu
s mezinárodní účastí se konají každoročně na ostrově Gotland.

Připustíme-li středověký původ hry, musíme
ovšem dnešní moderní a svým duchem nestředověká pravidla zjednodušit.
Rekonstrukce to pravda nebude nikdy zcela přesná, ale zcela jistě bude mentalitě
středověkého člověka bližší. Hru podle těchto pravidel jsme pojmenovali
slovanským slovem drveník. Plné znění moderních švédských pravidel zde
uvádět nebudu a případným zájemcům jistě nebude činit problém nalézt si je na
internetu.

Ku hře nejsou zapotřebí žádné zvláštní pomůcky
– stačí rovný plácek, 11 špalků a 12 polínek. Rozměry dřev i hřišť se mohly
lišit vesnici od vesnice a hrávalo se s tím, co bylo zrovna po ruce. Obyčejně k tomu
posloužilo právě připravené palivové dříví. Žádné speciálně připravené nebo
zdobené hrací špalíky objeveny nebyly a rovněž není pravděpodobné, že by tuto v zásadě
lidovou hru hrála nobilita. Ta měla jiné hry, jichž si cenila. Družstva mohla
mít libovolný počet hráčů, nikoliv nutně stejný na obou stranách. Ostatně lze
hrát i ve dvojici.

Optimální délka hřiště je okolo 8 metrů.
Doprostřed se postaví větší špalek představující náčelníka nebo krále. Na obou
koncích hřiště se vyznačí startovní čáry a na ně si družstva postaví svých 5
špalků. Každé družstvo si také připraví 6 házecích polínek menších rozměrů. V moderní
hře je hřiště vytýčeno pěti čarami a rohy čtyřmi kolíky. Podle pravidel
švédského Rone gymnastik och idrottsklubb má mít rozměry 5×8 m. Král má měřit
9×9×30 cm, špalky 7×7×15 cm. Polínka mají mít průměr 44 mm a délku 30 cm.


Hra začíná rozhozem. Dva vybraní hráči hodí po
jednom polínku a čí přistane blíže krále, toho družstvo zahájí hru. Pokud se
stane, že hráč při rozhozu srazí krále, automaticky začíná druhé družstvo.
Všechny hody se provádějí spodem a polínko nesmí letět napříč, ani ve vzduchu
rotovat. Herní pravidla lze shrnout do šesti bodů:

  1. Špalíky, které srazíme, házíme po odehrání kola na své území a stávají
    se našimi špalíky.
    Jedním hodem lze srazit i víc než jeden špalek.
    Špalek přehazuje zásadně ten, kdo jej porazil. Hází se buď z místa, kde
    špalek zůstal ležet nebo kde původně stál, podle dohody.
  2. Špalek se postaví překlopením na jednu nebo druhou podstavu tam, kde
    dopadl.
    Vůči králi je nutno dodržovat určitou úctu a proto mu nesmí být
    žádný špalek blíž než činí jeho výška.
  3. Pokud hráč přehazovaným špalkem netrefí svou polovinu hřiště (špalek
    nedoletí, přeletí, odkutálí se), smí hod opakovat. Po druhé chybě má
    soupeř právo hodit špalek sám. K tomu má opět dva pokusy.
  4. Na soupeře házíme vždy z linie toho našeho špalíku, který je soupeři
    nejblíže.
  5. Pokud před námi nestojí žádný soupeřův špalík, je jeho území nebráněno
    - můžeme ho dobýt
    (tzn. obsadit jeho startovní čáru) a házet na krále,
    máme-li ještě čím.
    Pokud se nám nepodaří krále srazit nebo již nemáme
    čím házet, získáváme pouze sražené špalky a soupeř nás může v dalším kole ze
    své čáry vytlačit získáním špalků na svou polovinu. Pokud při házení na
    krále srazíme některý vlastní špalek, zůstává tento ležet ve prospěch
    soupeře do případného dalšího kola.
  6. Kdo srazí krále, aniž by dobyl soupeřovo území, prohrává.

Je vhodné vyznačit rohy hřiště kameny nebo
kolíky a házet pouze z prostoru mezi nimi. Rovněž je dobré dodržovat zásadu, že
povalené špalky se hází ze stoje tak, aby se ruka hráče nedostala za čáru dělící
obě poloviny hřiště. Tím se zabrání snadnému pokládání špalku do blízkosti krále,
čímž se zvýší obtížnost realizace této jinak velmi výhodné taktiky.

Příklad hry:





Družstvo A zahajuje hru a sráží dva špalky
soupeře (1), které poté přehazuje na svou polovinu (2).





Družstvo B ve svém kole sráží čtyři špalky (3),
přičemž v jednom případě sražený špalek porazil ještě jeden stojící za ním.
Hráči poté přehazují špalky na svou polovinu (4) a mohou si dovolit taktizovat.
Jeden špalek umístí blízko krále v naději, že na něm soupeř vyplýtvá několik
pokusů a zbylé špalky nahází blíž ke středu hrací plochy.





Družstvu A skutečně potřebuje několik hodů, aby
srazilo špalek stojící u krále a pak srazí již jen jediný špalek (5). To je pro
družstvo B velká výhoda, protože v následujícím kole bude házet od linie určené
špalkem stojícím nejblíže soupeři.





Družstvu B se z větší blízkosti povede
na čtyři srazit všechny čtyři špalky stojící na polovině soupeře (7) a zbývají
mu tedy dva pokusy k hodu na krále. Družstvo B obsazuje startovní čáru soupeře.
Odtud hází, poráží krále (8) a vítězí.


Hry, při níž si dva hráči nebo dvě družstva
vzájemně shazují své stojící špalíky nebo kameny, byly hrány již v pravěku.
Zcela jistě se hrávala hra, pro kterou si obě družstva postavila stejný počet
kamenů, špalků nebo věží z plochých kamenů a vyhrávalo to družstvo, které jako
první srazilo všechny terče protivníka. Házelo se asi živelně. Spekulovat lze i
o hře, kdy byl k házení určen jen jeden kámen a soupeři se v házení střídali.
Ovšem žádné archeologické nálezy, písemné zmínky či vyobrazení těchto her nejsou
z období středověku k dispozici. Nejstarší hry tohoto typu známe proto až ze 16.
století.

CHCETE SI TO TAKÉ ZKUSIT?


Navštivte naše tržiště!

Například Johann Fischart popisuje v roce 1575
hru den Pfahl aus dem Lehmboden stechen (zabodávání kůlu do jílu), kterou
sedláci a pasáci v jižním Německu ji znali pod prostým označením pflökeln
(špalky). Byly to 30-40 cm dlouhé a na jednom konci zašpičatělé špalky, kterými
se házelo na louži z rozšlapaného vlhkého hutného jílu, v níž jsou od začátku
zabodnuty dva špalky, jeden od každé strany. Hrát mohou dva hráči nebo dvě
družstva se stejným počtem špalků. Snahou hráčů je hodit špalek tak, aby se do
jílu zabodl a při tom pokud možno srazil špalek některého ze soupeřů. V každém
kole má družstvo vždy jen jeden pokus. Každý povalený špalek si úspěšný hráč
bere ihned k sobě. Hraje se stanovený počet kol s cílem získat co nejvíce špalků
soupeře, ale hra může také skončit situačním vítězstvím v okamžiku, kdy se
některému hráči povede zabodnout svůj špalek zatímco soupeř nedisponuje žádným
stojícím špalkem. Toho lze docílit dvěma způsoby: soupeř nemá na začátku hráčova
úspěšného kola žádný stojící špalek nebo má jeden či více, ale hráč mu je srazí,
přičemž se mu vlastní špalek zabodne.

Hra je možná příbuzná s házením kroužků, které je doloženo z oblasti
Středozemního moře již ve 2. tisíciletí p.n.l. Po Evropě pak hru rozšířili v průběhu
1.-5. století Římané. Velké množství kroužků zhotovených z nekvalitního odpadu
zbylého po hutnění železa se dochovalo z území osídlených Kelty. Měly tvar
plochého disku s asymetricky umístěným velkým otvorem uprostřed. Házelo se jimi
buď na blízko nebo na dálku, ale vždy na cíl. Při hře na blízko se házelo na
kolík vzdálený jen několik metrů od hráčů. Počítaly se kroužky, které se
podařilo „nahodit“ na kolík. Při hře na dálku se házelo na nějaký vymezený terč
na zemi – kaluž, prasečí kaliště, hnojiště nebo zvlášť vykopaný mělký bazének
vyplněný hutným ušlapaným blátem. Žádoucí bylo, aby kroužek zůstal ležet přesně
na místě dopadu. Vzdálenost od hráčů k cíli činila v tomto případě 10 až 15
metrů. Při jednodušší verzi získávali hráči body za ty kroužky, kterými zasáhli
cíl. Kdo měl po odehrání stanoveného počtu kol nejvíce bodů, vyhrál. Zkušení
hráči mohli do cíle zatlouci malý kolík a pak hráli na to, kdo bude mít na konci
kola svůj kroužek nejblíže kolíku, případně přímo na něm. Vítěz kola získal 1
bod. Za nahozený kolík byla možná prémie. Na venkově se často namísto speciálně
vyráběných kroužků používaly podkovy a v případě nedostatku železa dřevěné
špalky.

Velmi jednoduchou házecí hru, u níž také můžeme
předpokládat dávný původ, uvádí J.A.Komenský ve svém díle Orbis
pictus (1658). V určité vzdálenosti se
postavil špalek nebo trojnožka uříznutá z mladého stromku, později dřevěná
figura. K ní byl určen jeden hráč jako strážce. Na začátku hry byli všichni
hráči včetně strážce za startovní čárou a na strážcův povel všichni naráz hodili
své špalíky na terč. Pokud se jim ho povedlo srazit, všichni vyběhli, aby co
nejrychleji sebrali svůj špalík (označený značkou, zářezy apod.) a vrátili se s ním
za čáru. Strážce běžel také a po postavení terče se snažil ještě před čárou
plácnout některého hráče, aby mu předal svou úlohu strážce.

V Polsku se v 16. století hrávala hra, při níž si dvě
družstva po 8 hráčích postavila 12 kuželek na protilehlých koncích dráhy.
Družstva se střídala v házení koulí a vyhrávalo to, které jako první srazilo
všechny kuželky soupeřů. Zajímavostí bylo, že každá právě sražená kuželka mohla
být použita k házení proti kuželkám soupeře, který si ji poté zařadil mezi své
trofeje. Toto pravidlo mimo jiné vyvažovalo výhodu úvodního hodu.

Na závěr se zbývá zmínit o kuželkách,
které se v Evropě objevily ve 3. století. Tehdy se mezi Germány rozšířil
zvyk zkoušet v kostelech pevnost víry zvláštním a jinde nevídaným způsobem. Na
zemi před vchodem stál v určité vzdálenosti kámen představující ďábla a muž jej
musel od oltáře porazit přesným hodem svého kyje (kegel). Uspěl-li v hodu,
uspěl i v testu víry. Tato činnost se záhy přenesla z kostelů na volná
prostranství a stala se oblíbenou zábavou. Kyjem nebo tyčkou se házelo až do 14.
století, kdy se již běžně vyráběly soustružené koule, ale v některých krajích se
s nimi setkáváme ještě v 17. století.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>