„Železná říše Moravanů“ předcházela Sámovu říši?

Naše nejstarší historie je zahalena hustou mlhou. Nevíme zhola nic o pátém století, kdy se u nás objevují první slovanské kmeny. Téměř nic neznáme o našich předcích šestého století, kteří děsili Byzantince silnými vojenskými expedicemi a postupně obsadily větší část Balkánu. Také období ranně středověkých států sedmého století je zahaleno mlhou. Jen světélko písemné památky o Sámově říši probleskuje temnotou.

Kde leželo její ústředí nevíme. Neznáme ani polohu prvního historicky
zapsaného místa Slovanů, Wogastisburc, kde Sámo porazil sbory Dagoberta. Český
historik Třeštík soudil, že byl zcela jistě v Čechách, zatím co slovenští
akademikové je kladou stejně tvrdošíjně na Slovensko. Ani velkou popularizací
doprovázené archeologické nálezy významných kamenných velkomoravských lokalit, v
druhé polovině 20. století, nepřinesly světlo. Dokonce se absence nálezů z doby
Sámovy, na těchto lokalitách, staly hlavním argumentem pro českou lokalitu Rubín,
jak uvádí např. Lutovský a Profantové v publikaci „Sámova říše“ (1995): „Jak
již před více než 70 lety naznačili historikové Josef Pekař a Bohuslav Horák,
můžeme skutečné centrum Sámova panství hledat nejspíše na Moravě, při obchodní
trati vedoucí od Dunaje údolím Moravy k Moravské bráně… Bohužel opět narážíme
na problém přesnějšího datování vzniku nejdůležitějších opevněných center,
především Mikulčic, Uherského Hradiště, Olomouce a Brna Líšně."

Problém je
v tom, že na žádné z těchto lokalit nebyly nalezeny významné nálezy z období
Sámovy říše. Proto je Sámovo sídlo možné klást prakticky kamkoliv a od dob
Palackého tradičně na území Čech. Komplexní hodnocení nálezů Mikulčic i Starého
Města však neodpovídá ani textům současníků o ústředí moci Velké Moravy.
Archeologové se pokouší tento nesoulad vysvětlit zpochybňováním písemných
památek, nebo hypotézami, že snad ani stálé ústředí moci neexistovalo, nebo je
dokonce kladou i mimo Moravu, do povodí srbské řeky téhož jména. Mlha
nejstaršího období moravské historie tak ještě více zhoustla.

Klíčem k řešení by
mohl být solidní archeologický výzkum místa, které bylo zřejmě strategickou
zbrojní základnou nejstaršího mocenského útvaru Slovanů, který jsme nazvali „Železná
říše“. Prozrazuje ji totiž především obrovský výrobní areál rozkládající se od
Rohatce k vrcholu Náklo a pozůstatky dolů těžících z hlubin země kvalitní
železnou rudu na vrcholu Babí lom u Kyjova. Také příslušný velkomoravský
mohylník, kde leží zřejmě horníci, těžící valouny limonitu a hematitu ve
zdejších slepencích a sídlících v blízkém valovém opevnění u Stražovic. Přesto,
že bylo určeno za slovanské a převyšujícím svojí rozlohou i Mikulčické hradiště,
archeologové se mu vyhýbají. Bohaté archeologické nálezy dokládají, že tento
zbrojní areál umožnil bojovou sílu již Keltům, později Kvádům a také nejstarším
Slovanům.

Dušan Třeštík ve své publikaci Vznik Velké Moravy (NLN 2001) popsal
historii příchodu Slovanů takto: V té době, rozhodně před rokem 535, dorazili na
severní a východní Moravu, na západní Slovensko a také do Čech Slované s
keramikou pražského typu. Přišli nepochybně z Ukrajiny přes Malopolsko a
obsadili tu část Moravy, kterou nedrželi Longobardi. Současně obsadili i
Slovensko. Obě tato území byla tehdy opuštěná. V Čechách sice přetrvávalo starší
germánské osídlení, které však politicky nikam nepatřilo, rozhodně ne pod vládu
Longobardů. Není vyloučeno, že Slované postoupili i dále na východ, na východní
Slovensko a do Potisí, které bylo tehdy rovněž neobydlené. Tito Slované se tak
stali severními sousedy Longobardů.

Písemné zprávy o Slovanech jsou vzácné. Jordanis v díle „O záležitostech a
dějinách Gótů“ píše, že podél Tisy a Dunaje se usadil početný lid Vinidů, kteří
se nazývají Slované a Antové. Proto se rok 533, jehož se nejspíše zpráva týká,
považuje za první písemný doklad o Slovanech. (Proto zřejmě Třeštíkova píše, že
rozhodně před rokem 535). Některé písemné prameny však naznačují, že to mohlo
být dříve. Nepřímé svědectví přináší Priscus, kterého roku 448 císař Theodosius
II. vyslal ke dvoru vládce Hunů, Attily. Píše, že obyvatelé jim poskytovali místo vína medovinu, což je název slovanský. To by předpokládalo, že Slované zde
byli dříve než Longobardi. A nejen to, půlstoletí před příchodem Longobardů
existuje písemná zpráva, že zde Slovany křtil Tourský biskup Martin. Ten zemřel
v roce 397. Nápis na jeho náhrobku hlásá, že …pod jeho vedením poznali Boha
Slované… (a jiné národy). Vzhledem k tomu, že nápis byl vytesán později (ale před
rokem 580) nemůžeme tuto zprávu považovat za první doklad přítomnosti Slovanů.

Žádný argument však tuto možnost také nevylučuje. Asi roku 495 až 509 se na
Moravě objevili Longobardi z dolního Polabí. Soudí se, že porazili Heruly,
obsadil jižní Moravu a Dolní Rakousko. V této konstrukci osídlení Pomoraví
nemají Slované žádné místo. Pokud Třeštík klade příchod Slovanů na Moravu až do
šestého století, musí je umístnit někam, kde Longobardi nebyli archeologicky
doloženi. Tedy na severní a východní Moravu a na Slovensko. Zmínka o
obyvatelstvu, majícího v oblibě medovinu téměř století před příchodem Longobardů
tuto hypotézu zpochybňuje. Zdá se, že Slované mohli sídlit na Moravě a Slovensku
již před příchodem Longobardů, kterým umožnili průchod k Dunaji.

Prokopios z
Cesarie popisuje v letech 495 až 548 spory o trůn Longobardů. Jeden z uchazečů,
syn Risulfa jménem Ildigis, uprchl se svými stoupenci ke Slovanům. Když vypukla
válka s Longobardy, přivedl Gepidům na pomoc velký oddíl Slovanů, neboť mu
slíbili vrátit trůn Longobardů. Byli však poraženi a Audin, který si uzurpoval
longobardský trůn žádal o vydání Ildiguse. Gepidové ho nevydali a umožnili mu
návrat ke Slovanům. To předpokládá nějaké mocenské ústředí Slovanů, které
dokázalo vyzbrojit a zformovat velmi dobře vycvičené oddíly. Do bojů zasáhly v
době, kdy Gepidové dobyli na východořímské říši Sirmium a císař Justinián (527 –
565) se proti nim spojil s Longobardy, které usadil roku 546 v Panonii. Gepidové
na oplátku propustili přes své území armádu dobře vyzbrojených Slovanů, zřejmě
několik desítek tisíc. Tato vojska konala výpady na Balkán od roku 548 do roku
551. V roce 550 vypravili Slované ještě další šestitisícový sbor, kterému velel
Ildigus, žijící u Slovanů. Jejich jednotky představovaly skutečné armádní
expediční sbory. Výborně vyzbrojené jízdní družiny byly zřejmě výborně
organizovány, snad podle římských vzorů. Měly zkušené velitele, kteří dokázali
řídit a koordinovat bojové akce na velkém území. Vyslání takových armádních
sborů musela předcházet složitá a nákladná příprava. Zajištění branců, jejich
výstroj, výzbroj a výcvik. Strava, krmivo, chov a výcvik tisíců koní a další
organizační a zejména finanční zajištění takové akce mohla uskutečnit jen nějaká
mocenská struktura. V mlze dávnověku zapomenutý vládce, mající politickou i
hospodářskou moc a dostatečné finanční prostředky. Ten jenž disponoval
diplomatickými službami pro dohody s králi Gepidů, Herulů i Longobardů. Zásadním
předpokladem bylo také strategické výrobní středisko, které bylo schopné
vyprodukovat takovou výstroj a výzbroj. Pro strategickou výrobu železa
potřeboval množství železné rudy.

Dušan Třeštík k tomuto období píše: "Rozhodující
není ani počet slovanských vojsk, ale jejich kvalita. Ve všech případech se
totiž jednalo o velmi dobře organizovanou jízdu. Nebyly to nějaké pěší tlupy
selských nájezdníků. Táhli po veřejných cestách, dobývali města. Politicky byla
tato akce řízena z jednoho ústředí, které vedlo jednání s Gepidy a italskými
Góty. Jistě jím však nebyl nějaký samovládce, jakýsi Sámo před Sámem, ale spíše
rada knížat, podobná té, která si pak zvolila Sáma. Protože vždy překračovali
Dunaj u Sirmia, museli sídlit někde za územím Gepidů (Maďarská nížina) a zároveň
blízko Longobardů (Vídeňská kotlina)." V úvahu přichází nejspíš Morava, nebo
západní Slovensko.

O této mocenské organizaci Slovanů, předcházející Sámovu říši, nevíme téměř nic.
Je však velmi pravděpodobné, že využívala ložisko železné rudy na vrchu Babí lom
u Kyjova. To sloužilo již Keltům a Germánům pro výrobu železa a umožnilo tak
jejich vojenskou moc, která nakonec porazila i mocný Řím.

Proto jsme tuto zatím historiky nepopsanou říši našich předků nazvali „Železná
říše“. Domnívám se, že pokrok v otázce nejstarší historie by mohlo přinést
archeologické prozkoumání velkého výrobního areálu, který svou produkcí železa
umožnil vznik mocných armád většině etnik na území Moravy. Území strategické
křižovatky dálkové komunikace od Dunaje do Západní Evropy s cestou k Poodří.
Křižovatky také geologicky zvláštní. Je pokryta četnými bahenními sopkami, které
jsou důsledkem erupcí uhlovodíků hodonínského naftonosného pole. (Viz též
www.wogastisburc.com).