Zdraví a tělesné neduhy obyvatel Velké Moravy

Odhaduje se, že celkový počet obyvatelstva se na centrálním území Velké Moravy mohl pohybovat v rozmezí 300 000 – 350 000 jedinců. Z antropologického hlediska to údajně byla populace značně heterogenní, nicméně, jasně v ní převažovali poměrně vysocí leptodolichomorové, tedy lidé s úzkým obličejem a dlouhou mozkovnou. Průměrná výška mužů se tehdy pohybovala okolo 170cm, byť žili i jedinci vysocí 180cm a větší, nicméně také malí s výškou okolo 160cm. Ženy měřily v průměru 160cm. Tyto údaje lze vztáhnout na většinu tehdejších evropských populací, přičemž trvaly až do 13. století, kdy se průměrné výšky u obou pohlaví zmenšily cca o 10cm.Muži, pokud zemřeli
přirozenou cestou, umírali nejčastěji ve věku 40 až 60 let, tedy ve skupině
maturus. Hroby starší 60 let ze skupiny senilis jsou vzácné. Průměrný věk u mužů
jako celku se pohyboval těsně nad hranicí 40 let. Například v rámci mikulčické
aglomerace činil 46 let, ovšem na předhradištním pohřebišti v Rajhradě dosáhl 41
let.  Tělesná stavba mužů byla robustní až středně robustní, na jejich dlouhých
kostech jsou jasně patrné stopy po úponech dobře vytvořeného svalstva. ženy
naproti tomu bývali spíše gracilní, se středně nebo slabě vyvinutým svalstvem.
jejich průměrný věk se pohyboval okolo 40 let., přičemž vezmeme-li opět v úvahu
Mikulčice, tak tam činil 41 let, zatímco v Rajhradě jen 37 let. Rozdíl pěti let,
mezi ženami a muži je sledovatelný i na ostatních moravských pohřebištích. Bývá
vysvětlován hlavně předčasnými úmrtími žen při porodech, v těhotenství a
v šestinedělí. S tím ovšem tak souvisela značná úmrtnost dětí a to zejména do 6
let jejich věku. Okolo 10 let a výše umíralo už jen  malé procento dětí. Milan
Stloukal se domnívá, že pětiletý jedinec měl tehdy reálnou naději prožít dalších
30 let, tedy celkově 35 let, zatímco dvacetiletý jedinec  se mohl přibližně
dožít 45 let. Jako pozoruhodné se proto jeví zjištění ze sadské výšiny, kde
z tamních ani ne 30 pohřbených mužů se dožilo více než 60 let. Tento věk vynikne
více, když si uvědomíme, že střední délka života se pohybovala někde mezi 25,3
(Rajhrad) a 27,6 roky (Mikulčice). Na věku oněch šesti sadských jedinců, možná
církevních hodnostářů, se podepsala dobrá strava, hygiena a snad i fyzický
nenamáhavý způsob života.

Pomineme-li už tradičně větší
kazivost chrupu u žen v souvislosti s těhotenstvím, pak se rozdílné sociální
postavení v rámci slovanské populace se značné míry odráželo i na celkovém
zdravotním stavu populace. Tak například u lidí z nižších společenských vrstev
se v důsledku konzumace hrubě pomleté mouky smíchané s kamínky z žernovů a
stále  se zhoršující kvality potravy, výrazněji projevovala jak abrazivost zubů,
tak i jejich kazivost. Je ovšem pozoruhodné, že v porovnání s dnešní populací
byl stav chrupu starých Moravanů lepší ba přímo ideální.

Některé nemoci, jako záněty
horních cest dýchacích a dna zřejmě souvisely s životním prostředím převažující
části populace. Tím byla niva a její blízké okolí, na jaře a na podzim často
postihovaná mlhami, sychravým počasím se zvýšeným procentem vlhkosti. Po jiných
nemocích, zejména duševního charakteru, se nám vzácně zachovaly stopy po jejich
„léčbě“. Tu představovala trepanace, uplatňovaná sice hlavně v pravěkých
kulturách, avšak známá i z období středověku. Šlo při ní o to, že se pacientovi
nejprve z příslušného místa na lebce odstranila kůže a následně se v kosti
vyvrtal či vyškrábal kruhový otvor o průměru 2-3cm. Tím měl „zlý démon“, tedy 
příčina nemoci, opustit tělo.  Tento léčebný akt jistě provázely různé magické
úkony,  fakticky však při něm skutečně docházelo ke snížení tlaku na mozek a tím
i ke snížení bolesti.

Celkem dobrá byla i konečná
péče o dlouhodobě nemocného jedince. To, stejně jako dobře zahojené fraktury
kostí, komplikované zlomeniny a jiná vyléčená zranění určitě provázená četnými
otevřenými ránami, je jasným  dokladem, že léčitelství našich slovanských předků
dosáhlo velmi dobré úrovně.

Do jisté míry byl zdravotní
stav populace ovlivňován i hygienou. Předměty jako ušní lžičky, pinzety,
hřebeny, drobné skalpely, nebo nůžky bychom ve výbavě běžné slovanské domácnosti
nalezli jen stěží. Ovšem mezi potřebami velmožů se jistě nacházeli. K celkové
čistotě se prováděly koupele, k čemuž  jistě vybízela už samotná přítomnost
nedaleké řeky s čistou vodou. Především společensky vyšší vrstvy zřejmě
využívaly objekty na způsob saun a lázní. Ty, jak se alespoň zdá, byli u
západních Slovanů celkem rozšířené.

Lid Velké Moravy tvořil už
poměrně značně diferenciovanou společnost, jejíž jednotlivé vrstvy žily svým
vlastním životem. Struktura společnosti byla přímo srovnatelná s tou, jakou
popisují prameny z okolních vyspělých zemí včetně Východofranské říše. 

Výňatek z knihy: Slované – doteky předků