Etnogeneze Slovanů: Slovanské kmeny

Etnogeneze, neboli etnický vývoj každého národa, je komplikovaný a dlouhodobý proces. Podílí se na něm obvykle velké množství skupin – předchůdců dnešních národů. Každý moderní evropský národ má etnický původ smíšený, skládající se leckdy i ze složek neindoevropských. Lze bez nadsázky říci, že v každém z nás kolují geny mnoha starých národů.Bohužel je z nedostatku dat svět starých Slovanů v mnoha směrech značně temný a diskutabilní. Mnoho Slovanů navíc zůstávalo dlouhou dobu názvově nerozlišeno.
Tak se hovoří např. o karantánských Slovanech (předchůdcích dnešních Slovinců a
zčásti Rakušanů) či o nadilmeňských Slovanech (jedni z předchůdců novodobého
ruského náro   da) apod.
 
Při sestavování přehledu slovanských kmenů čerpáme z polské
encyklopedie Mały słownik kultury dawnych Słowian (Varšava 1988) a nejnovějších poznatků na poli
etnologie. Lze jej tedy považovat za další příspěvek do nekončící diskuze o
slovanských počátcích.

Češi
Západoslovanský kmen, který se nejpozději v průběhu 8. stol. usadil na území
kolem řek Ohře, Labe a dolního toku Vltavy v dnešní České republice. Záhy se
rozpadl na větší množství skupin – Lučané, Děčané, Litoměřičané aj. Největšího
významu časem nabývají Češi usazení kolem sídlišť Praha, Levý Hradec aj. a pod
vedením knížecího rodu Přemyslovců si postupně podrobují ostatní Čechy a další
kmeny sídlící v české kotlině. České knížectví se po zániku Velké Moravy stalo
součástí Svaté říše římské národa německého. Český kmen se významnou měrou
podílel na etnogenezi pozdějšího českého a zčásti rakouského a německého národa.
 
Děrevljané
Východoslovanský kmen sídlící v oblasti Pripjaťského Polesí v dnešním jižním
Bělorusku a na severozápadní Ukrajině. První hradiště Děrevljanů vznikají v
7.–8. stol., centrem se stává Iskorosteň. V průběhu 9.–10. stol. Děrevljané
postupně upadají do závislosti na sílící sousední Kyjevské Rusi. Po
protikyjevském povstání v roce 945 bylo centrum kmene spáleno a Děrevljané
podlehli Kyjevské Rusi. Podíleli se na etnogenezi pozdějšího běloruského a
ukrajinského národa.
 
Dregoviči
Východoslovanský kmen usídlený v prostoru mezi Pripjatí až k pramenům Němenu
a Dviny v dnešním Bělorusku. V průběhu 11.–12. stol. pronikali Dregoviči až k
Bugu. Starší baltské obyvatelstvo (především litevské kmeny) již v průběhu 9.
stol. podlehlo slavizaci či se odstěhovalo dále na západ. V průběhu 10. stol. se
území obývané Dregoviči stává součástí Kyjevské Rusi. Správní jednota Dregovičů
byla v průběhu 11. stol. rozbita a následně podléhají původně sousedním
knížectvím. Dregoviči se podíleli na etnogenezi pozdějšího běloruského národa.
 

Druguviči
Jihoslovanský kmen z širšího okolí Soluně, zmiňovaný v období 7.–10. stol.
Podle historických zpráv Druguvičům již v 2. pol. 7. stol. vládla vlastní
knížata. V průběhu 9. stol. postupně podléhají Byzanci, jíž platí tribut. Ještě
v 10. stol. měli Druguviči v rámci Byzance vlastní autonomii a do 12. stol.
vlastní biskupství podléhající Soluni. Druguviči se podíleli na etnogenezi
moderního makedonského a z menší části i řeckého národa.
 
Doudlebové
Východoslovanský kmen usazený na západě dnešní Ukrajiny a ve východním
Polsku. Dle tradovaných zpráv byli silně utiskováni Avary. Sám název Doudlebové
se užíval do 9.–10. stol., následně se kmen rozdělil na tři části. Jedna se
přestěhovala (neznámo kdy) do oblasti jižních Čech, druhá, nejmenší, se podle
dochovaných zpráv usídlila na řece Muře v dnešním východním Slovinsku a
chorvatském Mezimuří a třetí zůstala na tradičním kmenovém území. Ta se později
rozštěpila na další dvě skupiny – jedna se začala nazývat Volyňané a druhá
Bužané, podle řek Volyň a Bug. Doudlebové se podíleli na etnogenezi moderního
polského, českého, slovinského a okrajově i chorvatského a maďarského národa.
 
Charváti
1) Jihoslovanský kmen usazený na území dnešní Dalmácie, středního a
východního Chorvatska a západní Bosny. Původně sídlil tento kmen nejspíše v
dnešním jižním Polsku (jako tzv. Bílí Charváti), odkud se rozešel dvěma směry.
Část patrně zůstala usazená na původním území. Informováni jsme ale jen z
nejistých pramenů byzantské provenience (Konstantinos Porfyrogenétos). Většina
Charvátů se tedy v 7. stol. usadila na území dnešního Chorvatska a části Bosny a
Hercegoviny, kde v 9. stol. nabývají i politické samostatnosti a v 10. stol. i
království (král Tomislav). Časté jsou války s Byzancí a Franskou říší. V roce
1102 je Chorvatsko spojeno personální unií s Uhrami. Jihoslovanští Charváti se
podíleli na etnogenezi pozdějšího chorvatského a bosňáckého národa.
2) Část tzv. Bílých Charvátů, která se usadila v dnešních východních a
severovýchodních Čechách, kde si vytvořila vlastní knížectví. To podlehlo koncem
10. stol. rozpínajícímu se přemyslovskému státu. Západoslovanští Charváti se
podíleli na etnogenezi pozdějšího českého národa.

3) Třetí část Charvátů patrně zůstala usazena na území dnešního jižního
Polska a následně se stala součástí polského státu. Tito Charváti se podíleli na
etnogenezi polského národa.
 
Jezerci
Jihoslovanský kmen usídlený na jihovýchodě poloostrova Peloponésos v dnešním
Řecku. První zmínky o Jezercích pocházejí až z 10. stol. od Konstantina
Porfyrogenéta, kdy jsou od roku 941 vedeni jako plátci daní Byzantské říši. V
průběhu 12.–13. stol. podlehli helenizaci. Jezerci byli součástí etnogeneze
novodobého řeckého národa.
 
Kriviči
Východoslovanský kmen usazený v povodí Dviny, Dněpru a Volhy na západě
dnešního Ruska. Vzhledem k tomu, že Kriviči obývali poměrně rozsáhlá území,
dělili se záhy na menší skupiny podle správních oblastí (např. kolem hradišť
Smolensk a Polock vzniklých v 9.–10. stol.). Sousedili s baltskými kmeny Latgalů,
Aukštaitů, Jatvingů aj. (předchůdci dnešních Lotyšů a Litevců) a vzájemně se
ovlivňovali. V průběhu 9. stol. se Kriviči postupně dostávají pod nadvládu
Kyjevské Rusi. Pouze Polock si vytvořil vlastní knížectví, které si udrželo
delší dobu samostatnost. Kriviči se podíleli na etnogenezi pozdějšího ruského
národa.
 
Mazovjané

Západoslovanský kmen usídlený v oblasti středního toku řeky Visly ve
středním a středovýchodním Polsku. Územní rozvoj kmene probíhal hlavně v 11.
stol. Mazovské knížectví se po rozpadu Polska v roce 1138 stalo jedním z
údělných knížectví, ale dále se dělilo. Mazovjané se podíleli na etnogenezi
pozdějšího polského národa.
 
Milingové
Jihoslovanský kmen usídlený na jihu Peloponésu, v sousedství Jezerců. První
zmínka o tomto kmeni je opět od Konstantina Porfyrogenéta z 10. stol. Na rozdíl
od Jezerců si své etnické povědomí uchovali déle, až do ovládnutí území Osmany v
průběhu 15. stol. Teprve následně podléhají helenizaci. Milingové se podíleli na
etnogenezi novodobého řeckého národa.
 
Moravané
1) Západoslovanský kmen usazený na středním a dolním toku řeky Moravy, na
území dnešní střední a jižní Moravy, západního Slovenska a Dolních Rakous. V
pramenech se objevují až počátkem 9. stol. Postupně vzniká silný stát nazývaný
Velká Morava, který ovládá území dnešních Čech, Moravy, části Slezska a Haliče,
západní a střední Slovensko, západní Maďarsko a Dolní Rakousy. Díky kontaktům s
Byzancí dochází r. 863 k christianizaci (svatí Konstantin a Metoděj). Velká
Morava neustále soupeří s Franky a nakonec počátkem 10. stol. podléhá nájezdu
Maďarů. Moravané se podíleli na etnogenezi novodobého českého, rakouského a
slovenského národa.
2) Jihoslovanští Moravané jsou patrně druhou částí Moravanů, která se
usadila na území dnešního jižního Srbska asi v průběhu 7. stol. Tito Moravané se
podíleli na etnogenezi pozdějšího srbského národa.

 
Obodrité
1) Západoslovanský kmen usídlený na severovýchodě dnešního Německa mezi
Baltským mořem a řekami Sprévou a Labem. Obodrité se tu usadili nejpozději v
průběhu 7. stol. a záhy se kmen začal rozpadat na menší skupiny (Reregové,
Gliňané, Warnované, Črezpěňané, Ránové aj.), které v průběhu 8.–9. stol.
založily řadu knížectví. Ta bojovala proti Sasům, ale i proti sobě navzájem.
Sasové i Dánové pozvolna ovládali území Obodritů, kteří pak v průběhu 11.–12.
stol. ztratili samostatnost. Relikty polabské slovanštiny jako mluveného jazyka
se udržely až do 18. stol. na území Glině (Lüneburg). Obodrité se podíleli na
etnogenezi novodobého německého národa.
2) Část Obodritů se patrně usadila i na březích Dunaje kolem dnešního
Bělehradu. Ti se pak podíleli na etnogenezi pozdějšího srbského národa.

Polané

1) Východoslovanský kmen usazený na pravém břehu Dněpru s pozdějším hlavním
centrem Kyjevem. V letopisech se o východoslovanských Polanech dochovalo málo
informací, též jejich materiální kultura je poměrně slabě prozkoumána. Byli v
častých sporech se sousedními Děrevljany. V průběhu 2. pol. 9. stol. se v době
utváření raně feudální Kyjevské Rusi polanské kmenové povědomí rychle vytrácí.
Vliv na Polany měli též v 2. pol. 9. stol. Chazaři a později další kočovné
kmeny. Východoslovanští Polané se podíleli na etnogenezi pozdějšího ukrajinského
národa.
2) Kmen usazený na území středozápadního Polska, na který se nahlíží jako
na kmen západoslovanský. Lze předpokládat společný původ obou polanských kmenů.
V písemných pramenech se objevují od konce 10. stol. Hlavním centrem kmene bylo
hradiště Hnězdno (Gniezno). Západoslovanští Polané se podíleli na etnogenezi
pozdějšího polského národa.
 
Radimiči
Východoslovanský kmen, který se formoval patrně pomaleji než okolní kmeny.
Radimiči byli usídleni na sever od Polanů v západním Rusku, v místech dávného
styku Slovanů a Baltů. Jejich kultura je ovšem poměrně slabě prozkoumaná. V 9.
stol. podléhali Chazarskému kaganátu a od roku 885 byli součástí Kyjevské Rusi.
Poslední zmínka o kmeni Radimičů je z roku 1169. Radimiči se podíleli na
etnogenezi pozdějšího ruského národa.
 
Severjané
1) Východoslovanský kmen, prvně doložený v 8. stol. Severjané byli usídleni
na východě dnešní Ukrajiny a v přilehlých oblastech současného Ruska. V 8.–9.
stol. platili tribut Chazarskému kaganátu, poté byli od roku 884 součástí
Kyjevské Rusi. Se Severjany bývá spojována kultura romeňská ze 7.–10. stol. V
letopisech se kmen objevuje naposledy roku 1024. Severjané se podíleli na
etnogenezi pozdějšího ukrajinského národa.

2) Menší část Severjanů patrně migrovala na jih do dnešního Bulharska,
kde jsou o nich zprávy ze 7. stol. z pobřeží a přilehlého vnitrozemí mezi dnešní
Varnou a Burgasem. Ti se podíleli na etnogenezi pozdějšího bulharského národa.
 
Smoleňci
Jihoslovanský kmen usídlený na jihozápadě dnešního Bulharska. Poprvé jsou
zmiňováni za časů vlády bulharského chána Presjana (836–852), který si je
podmanil. V průběhu 10.–12. stol. postupně podlehli Byzanci. Smoleňci se
podíleli na etnogenezi pozdějšího bulharského národa.
 
Srbové
1) Jihoslovanský kmen usídlený zprvu kolem řeky Neretvy v dnešní střední a
východní Bosně. Přišli patrně v průběhu 1. pol. 7. stol. a postupně se šířili až
k Jadranu a také na východ. První zpráva z Dalmácie o Srbech pochází z roku 822.
Mezi první srbské státní útvary patřily Dukla (též Zeta, 11.–12. stol.) a o něco
později Raška (2. pol. 12. stol.). Jihoslovanští Srbové se podíleli na
etnogenezi pozdějšího srbského, černohorského a bosenského národa.
2) Část Srbů, která se usadila na horním toku řeky Sprévy a středním toku
Labe, zvaní Lužičtí Srbové. Ti jsou poprvé zmíněni roku 630 kronikářem
Fredegarem. Kmen se postupně rozpadá na řady menších skupin s vlastními
knížectvími (Glomači, Milčané aj.). Území Lužických Srbů bylo ve středu zájmu
již Franské říše a poté i Němců. Neustálé války znamenaly postupnou ztrátu
politické samostatnosti Lužických Srbů, zvláště v průběhu 11.–12. stol. Lužičtí
Srbové se podíleli na etnogenezi dnešních Lužických Srbů a Němců.

 
Stodorané (Havolané)
Západoslovanský kmen usazený mezi středním tokem řeky Labe a Odry kolem řeky
Havoly zhruba ve středu někdejšího Východního Německa. V písemných pramenech
jsou zmiňováni v 8.–12. stol. Jejich raně feudální knížectví bylo poraženo Němci
v polovině 10. stol. Po řadě povstání si Stodorané udržovali své kmenové
povědomí až do 12. stol. Stodorané se podíleli na etnogenezi pozdějších národů
Lužických Srbů a Němců.
 
Strumiňci
Jihoslovanský kmen usídlený v okolí řeky Strumy na území dnešní Makedonie. Z
byzantských pramenů jsou známí v rozmezí 7.–10. stol. Zabývali se rolnictvím a
pirátstvím. Ve 2. pol. 9. stol. byli christianizováni. Poslední zbytky autonomie
si Strumiňci udrželi do 10. stol., kdy definitivně připadli Byzanci. Strumiňci
se podíleli na etnogenezi pozdějšího makedonského národa.
 
Timočané
Jihoslovanský kmen usídlený na severovýchodě dnešního Bulharska a přilehlých
oblastech současného Srbska. Zprávy o nich jsou více než skoupé, každopádně v
průběhu 9. stol. podléhají Bulharské říši. Území osídlené Timočany bylo později
místem neustálých střetů mezi Uhrami, Bulharskem a Srbskem. Timočané se podíleli
na etnogenezi novodobých Bulharů a Srbů.
 
Tyverci

Východoslovanský kmen usídlený kolem toku řeky Dněstr na území dnešního
Moldavska a přilehlých částí dnešní Ukrajiny. Informace o těchto Slovanech jsou
velmi řídké a pocházejí až z 10. stol. Před náporem středoasijských kočovníků se
Tyverci stěhují na západ. V průběhu 12.–13. stol. spadají pod Haličské
knížectví. Tyverci se podíleli na etnogenezi pozdějších Moldavanů, Rumunů a
Ukrajinců.
 
Uliči (Ugliči)
Výchoslovanský kmen usídlený v prostoru dnešní jižní Ukrajiny. První zmínka
o nich pochází ze zpráv Geografa Bavorského z 9. stol. Hlavním střediskem kmene
bylo hradiště Pěrjesječeň. Po nekončících útocích severských Vikingů (Varjagů)
se kolem poloviny 10. stol. Uliči stěhují na západ k dolnímu toku řeky Dněstru.
Koncem 10. stol. podléhá území Uličů kontrole Kyjevské Rusi. Na kulturu Uličů
měli vliv i staří Bulhaři a jiné kočovné národy. Uliči se podíleli na etnogenezi
pozdějších Moldavanů a Ukrajinců.
 
Vajuniči
Jihoslovanský kmen usídlený v jižním
Epiru na západě dnešního Řecka. Na jejich kulturu měli vliv mimo jiné i potomci
Ilyrů. V průběhu 9. stol. podlehli Byzanci a v průběhu následujícího období se
plně helenizovali. Vajuniči se podíleli na etnogenezi novodobého řeckého národa.
 
Velegežiči

Jihoslovanský kmen, který se usadil
na území Thessálie v dnešním středním Řecku. V byzantských pramenech se objevují
od 7. do 9. stol. Provozovali též pirátství v Egejském moři. Na přelomu 8.–9.
stol. již administrativně plně podléhali Byzanci a následně se helenizovali.
Velegežiči se podíleli na etnogenezi novodobého řeckého národa.
 
Vjatiči
Východoslovanský kmen, který se
usadil v povodí horní a střední Oky na území dnešního středního Ruska. V 8.
stol. byli poplatní Chazarskému kaganátu. V roce 966 pak přešli pod nadvládu
Kyjevské Rusi, proti které za vlády Vladimíra Velikého dvakrát povstali. Až do
12. stol. si uchovali vlastní knížecí dynastii. V 8.–9. stol. pro ně byla
charakteristická borševská kultura. Až do 14. stol. si kultura Vjatičů zachovala
výrazně pohanský charakter. Vjatiči se podíleli na etnogenezi pozdějšího ruského
národa.

Zdroj: časopis Navýchod, 2003/3, 4
autor cyklu je pracovníkem
Etnologického ústavu AV ČR