Archeoskanzen Modrá – průvodce stavbami

Plocha archeoskanzenu se člení na funkčně odlišné celky a areály. První představuje opevňovací celek s hradbou, vstupní bránou a strážními věžemi (1). Na něj navazuje areál sídlištně-hospodářský (2-10), za nímž se nachází areál náboženský (11), vedle něj pak areál mocenský (12-13). Poněkud stranou se rozkládá areál církevní s objektem národní kulturní památky (14). Okruh archeoskanzenem uzavírá řemeslnický areál (15-19) a objekty informačního centra a občerstvení (20).

1. OPEVNĚNÍ představují části
   hradby tzv. skořepinové konstrukce s čelní palisádou a ochozem, a mohutné
   dvojvěží se vstupní branou do areálu archeoskanzenu. K opevnění patří i
   strážní věž stojící v těsné blízkosti náboženského areálu na opačném konci
   plochy ve směru k Velehradu. Ochozy všech věží umožňují výhled do blízkého
   okolí (podle nálezů ve Starém Městě).




2. ROUBENÁ ZEMNICE představuje
   nejtypičtější obydlí Slovanů 6. – 10. století. Je pro ni charakteristické
   výraznější zahloubení podlahy do podloží, umístění otopného zařízení-pece v jednom
   z rohů proti vchodu, a to, že krokvice střechy jsou ukotveny přímo do země
   po jejím obvodu. Sídlili v nich jak obyvatelé otevřených sídlišť, tak i
   hradisek a mocenských center Velké Moravy (podle nálezu v Uherském
   Ostruhu-Kvačicích).




3. STUDNA představuje zdroj vody
   s tzv. „neživou“ vodou používanou hlavně k výrobním a hospodářským účelům.
   K pití sloužila hlavně voda „živá“ braná z řek a potoků. Šachta studny je
   obložena dřevěnými deskami a kryta stanovým přístřeškem na čtyřech kůlech,
   dno má vyloženo izolací v podobě římských cihel. Okovy s vodu se vytahovaly
   pomocí rumpálu (podle nálezu ve Starém Městě).




4. ZAPLÉTANÁ ZEMNICE představuje
   typ zemnice s plytce zahloubenou podlahou. Její stěny tvoří proutěný výplet
   omazaný hlínou. Sedlová střecha spočívající na nosnících-sochách je upevněna
   na koncích obvodových stěn. Otopným zařízením byla otevřená ohniště i pece
   s kopulí, někdy vysunutou mimo půdorys. Sídlili v nich obyvatelé všech typů
   sídel (podle nálezu v Uherském Hradišti-Sadech).




5. ZEMNICE S PŘÍSTAVKEM představuje typ obydlí, ve kterém se uskutečňovala také výrobní činnost –
   výroba přeslenů z kamenné suroviny, sadského lupku. Objekt má proto větší
   rozměry, než ostatní stavby. Podlaha je jen plytce zahloubená, před pecí
   byla do ní vykopána jáma na obilí, stěny mají pevnou srubovou konstrukci.
   Přístavek sloužil k uskladnění kamenné suroviny a nářadí (podle nálezu v Uherském
   Hradišti-Sadech).




6. KLEŤ představuje hospodářskou
   stavbu uzpůsobenou ke skladování slámy a sena, k uskladnění pracovního
   nářadí a snad i některých poživatin. Mohla plnit i funkci příležitostného
   krátkodobě využívaného obydlí. Jde o nadzemní objekt postavený na kůlech, s proutím
   vyplétanými, neomazanými stěnami a sedlovou střechou (podle nálezu ve Starém
   Městě).




7. ROUBENÝ DŮM s podlahou na
   úrovni terénu představuje převažující typ obydlí obyvatel hradisek a
   mocenských center. V podobných domech opatřených maltovými podlahami nebo
   postavených na kamenných podezdívkách mohly bydlet i rodiny velmožů. Je pro
   ně typická robustní srubová konstrukce, otopným zařízením mohlo být otevřené
   ohniště nebo i hliněná kopulovitá pec (podle nálezu ve Starém Městě).




8. DŮM s kombinovanými
   dřevo-hliněnými stěnami hrázděné konstrukce a podlahou na úrovni terénu
   představuje u moravských Slovanů ojedinělý typ obydlí. Stěny z nepálených
   hliněných cihel představují na Moravě 9. století cizorodý prvek. Dům však
   byl součástí zázemí řemeslnického kovoliteckého areálu, takže je možné, že
   jej obýval cizí řemeslník (podle nálezu ve Starém Městě).




9. PEKÁRNA představuje
   neobyvatelné specializované výrobní zařízení uzpůsobené k výrobě a pečení
   chleba a dalších druhů pečiva, hlavně placek. K tomu sloužily především dvě
   rozměrné kopulovité pece umístěné kvůli snadnější obsluze na zemní lavici
   vzniklé zahloubením pracovní části do podloží. Nadzemní část je srubové
   konstrukce, štíty vyplétané, takže snadno odvádějí kouř (podle nálezu v Uherském
   Hradišti-Sadech).




10. OBILNICE představují zásobní
    jámy, ve kterých bylo skladováno obilí určené k sadbě. Mohly však sloužit k uskladňování
    i dalších komodit, včetně potravin. Jsou různě objemné, nejčastěji
    hruškovitého tvaru a po obvodu mohly být obkládány dřevem nebo vystýlány
    slámou. Ústí obilnic byla zavalena plochým kamenem nebo žernovem a kryta
    přístřeškem (podle nálezu v Modré a ve Starém Městě).




11. NÁBOŽENSKÝ AREÁL představují
    zaniklé pohřebiště a kultiště z doby před přijetím křesťanství
    (7.-8.století). Slované tehdy své mrtvé spalovali na hranicích a popel
    vsypávali do nádob nebo pytlíků. Pohřebiště proto tvoří násypy mohyl s nádobami
    se zbytky žárových pohřbů. Kultiště představují modly bohů a bůžků vytvořené
    na podkladě nálezů z prostředí polabských a pobaltských Slovanů, z Moravy je
    neznáme.




12. ROUBENÝ DŮM představuje vlastně
    přístavek ke stavbě palácového typu. Mohlo se jednat o místo s funkcí
    přípravny pokrmů, tedy kuchyně. Jde o s tavbu srubové konstrukce se sedlovou
    střechou pokrytou štípanými šindely. Průchodem je spojena se stavbou
    palácového typu (volně podle nálezu ve Starém Městě).




13. STAVBA PALÁCOVÉHO TYPU představuje reprezentační objekt svázaný s životem knížecí vrstvy Velké
    Moravy. Mohlo jít o obydlí samotného knížete, případně i o centrální
    sněmovní místo Moravanů. Stavba je zbudována na maltu a kámen, s litou
    maltovou podlahou, a se střechou vytvořenou z pálené krytiny antického
    charakteru. Její interiér plní v archeoskanzenu funkci výstavně-prezentační
    (podle nálezu ve Starém Městě).




14. KOSTEL představuje typově
    nejčastější křesťanskou svatyni doby velkomoravské. Jde o sálovou stavbu s protáhlým
    obdélníkovým kněžištěm zbudovanou na maltu a kámen opatřenou sedlovou
    střechou ze štípaných šindelů. Kostel byl realizován na podkladě
    archeologického nálezu zbytků raně středověkého kostela sv. Jana, jehož
    půdorys je kameny vytyčen v jeho těsné blízkosti. Kostel tedy představuje
    hypotetickou rekonstrukci kostela sv. Jana, jehož zbytky byly vyhlášeny
    NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKOU.




15. SDRUŽENÉ ŘEMESLNICKÉ PRACOVIŠTĚ představuje rozměrnou dílnu, v níž vedle sebe pracovali výrobci různých
    odvětví, v našem případě řezbáři rohoviny a parohoviny, zpracovatelé dřeva a
    zhotovovatelé oděvů. Objekt má lehkou konstrukci stěn z proutěného pletiva,
    sedlovou střechu a je bez otopného zařízení, takže zřejmě byl sezónním
    pracovištěm (volně podle nálezu ve Starém Městě).




16. DÍLNA KOVOLITCE A ŠPERKAŘE představuje centrální specializovanou dílnu klenotnického výrobního areálu.
    V jejím interiéru stojí dvě menší pícky, řada půdních výklenků naznačuje,
    kde se pohybovali výrobci a kde měli uloženo nářadí a surovinu. V takovýchto
    dílnách se vyráběly známé zlaté a stříbrné velkomoravské šperky, odlévaly
    zvony, zdobily kovové části opasků a ostruh. Objekt má pevnou srubovou
    konstrukci a valbovou střechu (podle nálezu ve Starém Městě).




17. KOVÁRNA představuje
    specializované pracoviště řemeslníka, jehož výrobky našly uplatnění ve všech
    sférách života středověkého člověka. Nejdůležitějším zařízením kovárny byla
    výheň s dmýchacími měchy a kovadlina. Kvalitní musely být také nástroje,
    kterých kovář při práci používal. Objekt byl stavěn s ohledem na to, aby jej
    neohrožovaly žhavé jiskry ani okuje, tedy aby snadno nevyhořel (podle nálezu
    ve Starém Městě)




18. KERAMICKÁ DÍLNA představuje
    pracoviště hrnčíře, tedy výrobce po jehož činnosti nacházejí archeologové
    nejvíce stop. V interiéru se nachází vypalovací pec, místo pro přípravu
    keramické hmoty a vysoušení výrobků a samozřejmě hrnčířský kruh. Dílna má
    lehkou konstrukci se stěnami vypletenými proutím. Její zadní část byla
    přeměněna na příležitostné stání pro domácí zvěř (podle nálezu ve Starém
    Městě).




19. VÝROBNÍ PECE představují volně
    stojící vypalovací zařízení hrnčíře a hutníka. Osamoceně stály proto, že
    oheň z některých pecí mohl být nebezpečný rákosovým nebo slaměným střechám
    obytných stavení. Po jejich obvodu však stály kůly, na které byl v případě
    nepříznivého počasí, zejména deště, upevňován přenosný přístřešek. Ten
    zabraňoval rozplavení pecí (podle nálezů v Uherském Hradišti-Sadech a Starém
    Městě).




20. INFORMAČNÍ CENTRUM A
    OBČERSTVENÍ představuje nezbytné zázemí archeoskanzenu. Oba objekty jsou
    umístěny v nadzemních stavbách, které svým vnějším vzhledem nikterak
    nenarušují představu o stavební kultuře Velké Moravy. Podobné byly součástí
    zástaveb mocenských center ve Starém Městě, Břeclavi-Pohansku i Mikulčicích.