Rogatec – hrobka Svatoplukových předků?

Písemné prameny píší, že sídelní město Velké Moravy v devátém století bylo velké město, velmi starobylé (antické?), mělo nedobytné hradby a nepodobalo se žádnému jinému známému. Takový popis není v souladu s archeologickými nálezy Mikulčic, ani Starého města u Uh. Hradiště, které jsou nejčastěji za ústředí moci navrhovány. Mikulčice s 8.5 ha jsou malé na město a kůlová palisáda Starého města neodpovídá nevýslovné hradbě Rostislava, která v roce 855 již pohledem odradila krále Ludvíka od dobývání. To umožňuje vyslovit opovážlivý názor, že Weligrad Mojmírovců stále ještě uniká rýčům archeologů. Pokusili jsme je najít.

Sedmirohé: pohled k Vacenovicím.

V devátém století zapsali ibn Rusta a Gardízí popis cesty na trhy
Svatoplukova města. Podle tohoto návodu jsme hledali polohu ústředí moci Velké
Moravy. Postupovali jsme podle jejich orientačních bodů od řeky Tisy k Dunaji a
Nitře, (“první město na východě Slovanů Wáb Nít”). Po 10 dnech od Dunaje přišli
na břeh řeky (Moravy u Holíče?) Další krajina byla rovinatá a lesnatá, to je
v souladu s rovinou Dolnomoravského úvalu. Cíl byl uprostřed tohoto území.
Hora ze které vytéká voda. To dobře odpovídá vrcholu Náklo u Milotic.
Upřesněný text uvádí, že velké město bylo vykopáno hluboko pod úrovní země.
Horní část Dolnomoravského úvalu byla podle archeologických nálezů pevností,
zbraní a šperků jádrem moci. Leteckou archeologií z dálkově řízených modelů jsme
nalezli místo moravního brodu mezi Sudoměřicemi a Rohatcem, tábořiště na obou
březích a velký výrobní areál, nacházející se podél toku ústícího do Moravy
v Rohatci a pramenícím na vrcholu Náklo. Vyslovili jsme podezření na možnou
souvislost velké potřeby dřeva pro desetitisíce železářských a jiných pecí a
vznikem středověké pouště Moravská Sahara. Upřesněný text popisu Svatoplukova
Města podporuje podezření na jeho polohu v propasti Nákla. Na střední výspě jsme
našli pozůstatky požární destrukce pravděpodobně věžovité stavby s bohatým
výmazem jíly. Starobylé legendy o Blaníku, Sitně a Čertoryji, kde se skrývaly
vojenské sbory vyrážející na obranu země v čase nebezpečí, jsou ve shodě s touto
možností.. Nalezli jsme siluetu velké stavby, která by mohla i podle dalších
nálezů v okolí být hledaným katedrálním chrámem, skrývajícím Metodějův hrob. 350
ha plocha propasti Nákla mohla skrývat opravdu velké město. Několik pramenů
artézské tlakové vody vyvěrající na vrcholu, mohlo město, chráněné přirozeným,
60 m vysokým valem zásobovat vodou i v nepřátelském obležení. Viz

www.wogastisburc.com.

Plastická mapa Nákla.

Na úpatí Nákla se nachází největší ložisko metanu, dnes je již vytěžené.
Nazývá se Sedmirohé. Na něm jsou mohylovité pahrbky, vzniklé výrony uhlovodíků.
Je jich sedm, od toho má zřejmě lokalita jméno. Tři jsou větší, jejich výška je
asi 12 m nad terénem a mají průměr ca 150 m. Ostatní čtyři jsou přibližně
poloviční. Tři největší zanechaly zřejmě také své jméno v místních názvech
Rohotří, Tři rohy, Tři kůty, Tři kopce a podobně. Název místa rohů souvisí i
s názvy osad Rohatec, Rohov, Rohožník a pod. Zajímavé je, že také Korutanci,
zejména v dnešní části Slovinska mají horu, hrad i město Rogatec. Ba i název
hlavního města římské provincie Noricum na soutoku řeky Moravy a Dunaje se
nazývalo Carnutum, což lze vykládat také jako místo rohů (odvozeně i místo
rohatého dobytka a jeho těl tj. masa). Perští kupci označili zřejmě tyto kopce
za kultovní “pahrbky”, na nichž uctívali oheň a ukládali popelnice mrtvých.
Vzdálenost (“půl hodiny chůze”) odpovídá archeologickým nálezům pohřebišť od
sídliště. Staří Slované se obávali duchů zemřelých. Ti údajně neuměli překonat
vodu. Proto byly vždy pohanské mohylníky od sídliště odděleny vodním tokem.
Místo Sedmirohé by svou polohou i tajuplnými výrony uhlovodíků mohlo nejspíše
ukrývat kultovní pohřebiště. O tom, že Velehrad měl své pohřebiště předků, píše
roku 1405 římský papež Enea Sylvii ve své Historia Bohemica: “Svatoplukův syn,
jemuž svěřil vládu Arnulf, dal tělo svého otce, krále Svatopluka převézt na
Velehrad a uložit do hrobky předků.”

Sedmirohé: poloha možné hrobky.

Provedli jsme letecký průzkum ložiska Sedmirohé. Výsledkem bylo nalezení
siluety stavby, která by mohla být takovou rodovou hrobkou. Její rozměr je asi
25 x 20 m a její na západní straně je přistavena lichoběžníková konstrukce,
která připomíná pohřební kapli. V okolí bylo zřejmě větší množství dalších
menších objektů, nebo i hrobů. V těchto místech byly již v minulosti nacházeny
hroby. Většinou se však nezachovaly. Výjimkou je kostra pravděpodobně avarské
princezny. Podle tehdejšího zvyku měla uměle prodlouženu lebku. Prováděli to
stahováním hlavy obinadlem od útlého dětství, kdy jsou ještě lebeční kosti
pružné a vzájemně spojené volným švem. Nález bronzové lité plakety boha vína
Dionýza, plátované zlatem v těsné blízkosti siluety stavby i hlavice antického
sloupu naznačují možnou funkci již v období předcházející Velkou Moravu.

Nálezy u Sedmirohé.

V této
souvislosti se vtírá i podezření na možnost, že četné městské znaky okolních
měst i obou biskupství, které si na stolec Metoděje dělaly nárok (Bavorské a
Moravské) mají prvek tří, sedmi, nebo jiného počtu rohů (zubů, trnů). Ostatně i
zvláštní příčina vítězství Sáma u Wogastisburcu, kde podle kronikáře vítězství
nezískali Slované ani tak statečností, jako bezhlavostí Austrazijců, kteří
“zanechali stany a všechna zavazadla a bezhlavě uprchli (domnívaje se, že je
Dagobert opustil a navrátil se do Nustrie). Panický útěk soustředěných armád
mohla způsobit i nenadálá erupce uhlovodíků. Legenda o svatohostýnském zázraku,
při němž byli Moravané zachráněni v obklíčení. Tektonický otřes v pravý čas mohl
zvýšit vydatnost vodních zdrojů v rokli Nákla a vyděsit obléhající. Dagobert
zřejmě prchal první, ostatní se podle kronikáře jen přidali. Ba co více název
Wogastisburc je (podle Havlíka nejspíše) slovo složené z hornoněmeckého WO
(předložka u) GASTIS (kultovní místo obětí bohům, Hostýn) BURC, které znamenalo
(mezi jiným) město. Svatohostýnská legenda může mít historické jádro.

Objekty nalezené při snímkování; Sedmirohá.